>Knihovny Rozhledů*, byla dne zaba
vena. sv. Patrně teprve nyní objevily nebezpečné účinky jejího vydání. Nebo jak bude pro celek pracovati ten, kdo nechce
či nedovede pracovati místě pro okolí, němž všemi svazy ko
řeny tkví jeho život?* »Samostatnost.
Podlipný kráčí mysli jaré,
po primátorskú vzpřímený
a Herbena zve soirée:
>Je čerstvý losos menu . Hamona Duievní povaha anarchisty, jež Vyšla 1898
jako XXIV.*
Třeba ovsem věděti, moravští agrárníci nejsou nad naše, udržujíce
za větrem přátelství klerikály.: »Národní
Listy* vyčítají agrárníkům spojenstvi šlechtou špatné stavovské
pojímáni své politiky.*
Čertí agrárníci.
Pan Vilém Mrštík běhu vleče
bestii triumphans vlasy,
krev ním širým proudem teče,
on při tom valčík zpívá si.
Když ale půlnoc věže táhle
hodiny staré odbijí,
tu mrtvoly pohnou náhle
a jako kouzlem ožiji.
Pan Hladík, tvář jeho bledá
a prsa jeho zbodána,
si dumách tvůrčích stolu sedá
a dopisuje Voldána.
Bestia triumphans, hle, vstává
a lačna hledá novou kost,
do starých hřbitovů dává
a drátovat jde Karlův most
Do Mukdenu Flajšhans chystá,
v opasku tučnou podporu,
a >Družstvo* vstává jasna, čista
ve stínu prchlých tenorů.
Dyk Hladíkovu Fany těší:
>Vždyť neumřel pán bez kněze!*
a Herben Podlipného věší
na primátorském řetěze. >Olom.
. m. Pozor* píše 104. tomu musíme prohlásiti, kus pravdy tom
je agrárníci moravští tom ohledu agrárníky českými nijak sym-
patisovati nemohou také nebudou, nezmění-li agrárníci čeští svůj po
stup, který dnes považovati dlužno jen postup sehnání mandátů.576 OZVUKV řABŽRKY.
Čas Flajšhansovi hrob nese
věneček bílých lilií,
Quo usque rukou, jež třese,
hřeb rakev >Družstva« zabíjí.
Tolstoj vykládá Nejedlému
své apoštolské záměry,
i Dvořák vlídně sedá němu
a hvízdá niu své opery.
MODROVOUS. Pelcla.
Nejedlý Zdeněk, lvíče mladé
— jej malý soupeř neláká —,
k mrtvole Tolstého klade
chladnoucí tělo Dvořáka.
vítězů.
Pán Lešehradu tajně pěstí
ve velkém nudy bacily —
Smrt sráží všecky tvrdou pěstí,
kdož jeho vína zkusili . Dělnická knihtiskárna Praze.
Půl milionu šibeniček
zří Machar vzrůstat kraji,
v půl milionu pevných kliček
se vlastenčící houpají.
Sny
Když jedenáctá táhlém znění
se spícím krajem rozletí,
tu vítězům sladkém snění
se zjeví jejich oběti.
Svých oběšenců černé davy
zří Machar stoupat šibenic —
výš nežli dříve tyčí hlavy
a bříška ztloustla ještě víc.
v okrese kraji.
Nákladem Jos.«
Tu vítězi zří poděšeni,
že vítězství jich klamno je,
>Jak zakmitne světlo denní,
ach, musím znovu boje!«
Jen ukrutný pán Lešehradu
si spokojeně ruce mne:
svých obětí zří dlouhou řadu —
však žádná nich nepohne.
Kniha prof
