Půl milionu šibeniček
zří Machar vzrůstat kraji,
v půl milionu pevných kliček
se vlastenčící houpají. Pozor* píše 104.
v okrese kraji. Dělnická knihtiskárna Praze. tomu musíme prohlásiti, kus pravdy tom
je agrárníci moravští tom ohledu agrárníky českými nijak sym-
patisovati nemohou také nebudou, nezmění-li agrárníci čeští svůj po
stup, který dnes považovati dlužno jen postup sehnání mandátů. >Knihovny Rozhledů*, byla dne zaba
vena.
Bestia triumphans, hle, vstává
a lačna hledá novou kost,
do starých hřbitovů dává
a drátovat jde Karlův most
Do Mukdenu Flajšhans chystá,
v opasku tučnou podporu,
a >Družstvo* vstává jasna, čista
ve stínu prchlých tenorů.
Podlipný kráčí mysli jaré,
po primátorskú vzpřímený
a Herbena zve soirée:
>Je čerstvý losos menu . Nebo jak bude pro celek pracovati ten, kdo nechce
či nedovede pracovati místě pro okolí, němž všemi svazy ko
řeny tkví jeho život?* »Samostatnost.*
Třeba ovsem věděti, moravští agrárníci nejsou nad naše, udržujíce
za větrem přátelství klerikály.
Čas Flajšhansovi hrob nese
věneček bílých lilií,
Quo usque rukou, jež třese,
hřeb rakev >Družstva« zabíjí. Hamona Duievní povaha anarchisty, jež Vyšla 1898
jako XXIV.
Sny
Když jedenáctá táhlém znění
se spícím krajem rozletí,
tu vítězům sladkém snění
se zjeví jejich oběti.
Pan Hladík, tvář jeho bledá
a prsa jeho zbodána,
si dumách tvůrčích stolu sedá
a dopisuje Voldána. Patrně teprve nyní objevily nebezpečné účinky jejího vydání.
Pan Vilém Mrštík běhu vleče
bestii triumphans vlasy,
krev ním širým proudem teče,
on při tom valčík zpívá si.
MODROVOUS.
.
Tolstoj vykládá Nejedlému
své apoštolské záměry,
i Dvořák vlídně sedá němu
a hvízdá niu své opery. >Olom.
Svých oběšenců černé davy
zří Machar stoupat šibenic —
výš nežli dříve tyčí hlavy
a bříška ztloustla ještě víc.
Pán Lešehradu tajně pěstí
ve velkém nudy bacily —
Smrt sráží všecky tvrdou pěstí,
kdož jeho vína zkusili .
Dyk Hladíkovu Fany těší:
>Vždyť neumřel pán bez kněze!*
a Herben Podlipného věší
na primátorském řetěze. sv. m.
Kniha prof.«
Tu vítězi zří poděšeni,
že vítězství jich klamno je,
>Jak zakmitne světlo denní,
ach, musím znovu boje!«
Jen ukrutný pán Lešehradu
si spokojeně ruce mne:
svých obětí zří dlouhou řadu —
však žádná nich nepohne.576 OZVUKV řABŽRKY.
Když ale půlnoc věže táhle
hodiny staré odbijí,
tu mrtvoly pohnou náhle
a jako kouzlem ožiji.: »Národní
Listy* vyčítají agrárníkům spojenstvi šlechtou špatné stavovské
pojímáni své politiky.
Nákladem Jos. Pelcla.
vítězů.*
Čertí agrárníci.
Nejedlý Zdeněk, lvíče mladé
— jej malý soupeř neláká —,
k mrtvole Tolstého klade
chladnoucí tělo Dvořáka
