vítězů.
Svých oběšenců černé davy
zří Machar stoupat šibenic —
výš nežli dříve tyčí hlavy
a bříška ztloustla ještě víc.*
Čertí agrárníci.
v okrese kraji.
Dyk Hladíkovu Fany těší:
>Vždyť neumřel pán bez kněze!*
a Herben Podlipného věší
na primátorském řetěze. >Knihovny Rozhledů*, byla dne zaba
vena.
Kniha prof. Patrně teprve nyní objevily nebezpečné účinky jejího vydání. tomu musíme prohlásiti, kus pravdy tom
je agrárníci moravští tom ohledu agrárníky českými nijak sym-
patisovati nemohou také nebudou, nezmění-li agrárníci čeští svůj po
stup, který dnes považovati dlužno jen postup sehnání mandátů.: »Národní
Listy* vyčítají agrárníkům spojenstvi šlechtou špatné stavovské
pojímáni své politiky.
Bestia triumphans, hle, vstává
a lačna hledá novou kost,
do starých hřbitovů dává
a drátovat jde Karlův most
Do Mukdenu Flajšhans chystá,
v opasku tučnou podporu,
a >Družstvo* vstává jasna, čista
ve stínu prchlých tenorů. Hamona Duievní povaha anarchisty, jež Vyšla 1898
jako XXIV. Pozor* píše 104.*
Třeba ovsem věděti, moravští agrárníci nejsou nad naše, udržujíce
za větrem přátelství klerikály.
Když ale půlnoc věže táhle
hodiny staré odbijí,
tu mrtvoly pohnou náhle
a jako kouzlem ožiji.576 OZVUKV řABŽRKY.
Podlipný kráčí mysli jaré,
po primátorskú vzpřímený
a Herbena zve soirée:
>Je čerstvý losos menu .
Sny
Když jedenáctá táhlém znění
se spícím krajem rozletí,
tu vítězům sladkém snění
se zjeví jejich oběti.
Nákladem Jos.«
Tu vítězi zří poděšeni,
že vítězství jich klamno je,
>Jak zakmitne světlo denní,
ach, musím znovu boje!«
Jen ukrutný pán Lešehradu
si spokojeně ruce mne:
svých obětí zří dlouhou řadu —
však žádná nich nepohne.
Čas Flajšhansovi hrob nese
věneček bílých lilií,
Quo usque rukou, jež třese,
hřeb rakev >Družstva« zabíjí. Nebo jak bude pro celek pracovati ten, kdo nechce
či nedovede pracovati místě pro okolí, němž všemi svazy ko
řeny tkví jeho život?* »Samostatnost.
Pán Lešehradu tajně pěstí
ve velkém nudy bacily —
Smrt sráží všecky tvrdou pěstí,
kdož jeho vína zkusili . Dělnická knihtiskárna Praze.
Nejedlý Zdeněk, lvíče mladé
— jej malý soupeř neláká —,
k mrtvole Tolstého klade
chladnoucí tělo Dvořáka.
Půl milionu šibeniček
zří Machar vzrůstat kraji,
v půl milionu pevných kliček
se vlastenčící houpají. sv.
Pan Hladík, tvář jeho bledá
a prsa jeho zbodána,
si dumách tvůrčích stolu sedá
a dopisuje Voldána. m.
Pan Vilém Mrštík běhu vleče
bestii triumphans vlasy,
krev ním širým proudem teče,
on při tom valčík zpívá si. Pelcla.
MODROVOUS.
Tolstoj vykládá Nejedlému
své apoštolské záměry,
i Dvořák vlídně sedá němu
a hvízdá niu své opery.
. >Olom
