*
Čertí agrárníci.
Když ale půlnoc věže táhle
hodiny staré odbijí,
tu mrtvoly pohnou náhle
a jako kouzlem ožiji.
Pan Hladík, tvář jeho bledá
a prsa jeho zbodána,
si dumách tvůrčích stolu sedá
a dopisuje Voldána. >Olom.: »Národní
Listy* vyčítají agrárníkům spojenstvi šlechtou špatné stavovské
pojímáni své politiky.*
Třeba ovsem věděti, moravští agrárníci nejsou nad naše, udržujíce
za větrem přátelství klerikály.
Tolstoj vykládá Nejedlému
své apoštolské záměry,
i Dvořák vlídně sedá němu
a hvízdá niu své opery.
Sny
Když jedenáctá táhlém znění
se spícím krajem rozletí,
tu vítězům sladkém snění
se zjeví jejich oběti.
v okrese kraji.576 OZVUKV řABŽRKY. sv. Dělnická knihtiskárna Praze.
Svých oběšenců černé davy
zří Machar stoupat šibenic —
výš nežli dříve tyčí hlavy
a bříška ztloustla ještě víc.
Pan Vilém Mrštík běhu vleče
bestii triumphans vlasy,
krev ním širým proudem teče,
on při tom valčík zpívá si.
Podlipný kráčí mysli jaré,
po primátorskú vzpřímený
a Herbena zve soirée:
>Je čerstvý losos menu .
Kniha prof. Hamona Duievní povaha anarchisty, jež Vyšla 1898
jako XXIV.
Půl milionu šibeniček
zří Machar vzrůstat kraji,
v půl milionu pevných kliček
se vlastenčící houpají.
Čas Flajšhansovi hrob nese
věneček bílých lilií,
Quo usque rukou, jež třese,
hřeb rakev >Družstva« zabíjí.
Dyk Hladíkovu Fany těší:
>Vždyť neumřel pán bez kněze!*
a Herben Podlipného věší
na primátorském řetěze. Nebo jak bude pro celek pracovati ten, kdo nechce
či nedovede pracovati místě pro okolí, němž všemi svazy ko
řeny tkví jeho život?* »Samostatnost. Pelcla.
vítězů.
Nákladem Jos.
Nejedlý Zdeněk, lvíče mladé
— jej malý soupeř neláká —,
k mrtvole Tolstého klade
chladnoucí tělo Dvořáka. Patrně teprve nyní objevily nebezpečné účinky jejího vydání. >Knihovny Rozhledů*, byla dne zaba
vena. Pozor* píše 104.
Pán Lešehradu tajně pěstí
ve velkém nudy bacily —
Smrt sráží všecky tvrdou pěstí,
kdož jeho vína zkusili . tomu musíme prohlásiti, kus pravdy tom
je agrárníci moravští tom ohledu agrárníky českými nijak sym-
patisovati nemohou také nebudou, nezmění-li agrárníci čeští svůj po
stup, který dnes považovati dlužno jen postup sehnání mandátů.
MODROVOUS.
.«
Tu vítězi zří poděšeni,
že vítězství jich klamno je,
>Jak zakmitne světlo denní,
ach, musím znovu boje!«
Jen ukrutný pán Lešehradu
si spokojeně ruce mne:
svých obětí zří dlouhou řadu —
však žádná nich nepohne. m.
Bestia triumphans, hle, vstává
a lačna hledá novou kost,
do starých hřbitovů dává
a drátovat jde Karlův most
Do Mukdenu Flajšhans chystá,
v opasku tučnou podporu,
a >Družstvo* vstává jasna, čista
ve stínu prchlých tenorů
