Pan Anton chodil prázdném lokále jako zařezaný. půl
noci, kdy bývalo lidí jako much vesměs »lepších
kruhů< sedělo krčmě několik ledajakých hostí, nichž
nic nekouká. Bez Evičky bez magnetu krčma oslepla. Rozhodnutí toto zní: »Stížnost proti rozhodnutí .*
Nikdo více slepce nespatřil------- kronbauer..574 OZVUKY RABŽRKY.
OzVuky paběrky. věc jednoduše neudá, Evičce prozatím od
pustí budeme míti zase tady zase nám bude všem
dobře.
Byrokratísm správě úrazové pojišťovny. vůli úplnosti jest do-
dati, toto nařízení svůj původ kancelářích veleslavného místo
držitelství pro král.
za udělení povolení nahlédnutí spisů ústavu pro
střednictvím okres, hejtmanství tím účelem, aby mohl
k rozhodčímu soudu podati žalobu příčině snížení renty, zamítá a
to proto, ani zákoně 28. 1887 1888 ani pro
váděcích nařízení (!) není ustanovení, které úrazovou pojišťovnu
dělnickou zavazovalo stranám spisy své nahlédnutí pro-
půjčiti táž tudíž základě ustanovení zákona zmíněného povinna
. >Tomu musí nějak přijití kloub,< rozhodl
se pan Anton, odešel kuchyně, zavolal slečnu Matildu
a oba horlivě radili tom, jak udělali, aby Evička
přišla zpátky. Hledali, hle
dali, slepce nenašli. Citujeme dotyčné rozhodnutí místodržitelství
»v Čechách* dne 17. Pan Anton sám nabídl, vyhledá při*
vede. České.
>A ted promluvím rozumné slovo panem Alojsem,<
skončil poradu pan Anton vrátil lokálu. 19. České Praze bylo úředníkům nařízeno
nedovolovat! stranám, aby nahlížely spisů..
ničema jednou uhodil slyšela jsem, řekl nejhorší na*
dávky, ale holka byla něho duši dala..«
Pan Anton lomil rukama, slečna Matilda křižovala,
hosté přicházeli, vyslechli novinu, ani takřka nevypili, odešli
a nepřišli.. Českém pořád
ještě neví, jak zní úřední název této země, konečně doklad rych
losti, neboť žádost podaná minulém roce vyřizuje čtvrt leta
a bez mála dalšího půl leta teprve doručuje; ovšem jde zde
o otázku náramně těžkou choulostivou, nad kterou jest třeba mnoho
času proseděli. jsme ohlásili,
že úraz, pojišťovně pro král. »Před půl hodinkou vstal,« povídal kte
rýsi hostů, >vyšel pravo průjezdu.
»Co to? Kde pan Alois? Kam odešel? Kdo jste ho
viděl odcházet?*
Číšník ulekl, pot vyvstal čele. jsme to
panu Aloisovi neřekli. ale nás pořád sousedé varovali,
abychom nic neříkali, oko nevidí, srdce nezabolí.. března 1901 nejen důkaz byrokra
tického ducha, kterýjím vane, ale pro Čarokrásnou češtinu, dále proto,
aby nevešlo zapomenutí, místodržitelství král./12
