Bez Evičky bez magnetu krčma oslepla.
>A ted promluvím rozumné slovo panem Alojsem,<
skončil poradu pan Anton vrátil lokálu. ale nás pořád sousedé varovali,
abychom nic neříkali, oko nevidí, srdce nezabolí. jsme to
panu Aloisovi neřekli. Rozhodnutí toto zní: »Stížnost proti rozhodnutí . Českém pořád
ještě neví, jak zní úřední název této země, konečně doklad rych
losti, neboť žádost podaná minulém roce vyřizuje čtvrt leta
a bez mála dalšího půl leta teprve doručuje; ovšem jde zde
o otázku náramně těžkou choulostivou, nad kterou jest třeba mnoho
času proseděli. České Praze bylo úředníkům nařízeno
nedovolovat! stranám, aby nahlížely spisů.«
Pan Anton lomil rukama, slečna Matilda křižovala,
hosté přicházeli, vyslechli novinu, ani takřka nevypili, odešli
a nepřišli.
za udělení povolení nahlédnutí spisů ústavu pro
střednictvím okres, hejtmanství tím účelem, aby mohl
k rozhodčímu soudu podati žalobu příčině snížení renty, zamítá a
to proto, ani zákoně 28.
ničema jednou uhodil slyšela jsem, řekl nejhorší na*
dávky, ale holka byla něho duši dala.. věc jednoduše neudá, Evičce prozatím od
pustí budeme míti zase tady zase nám bude všem
dobře. vůli úplnosti jest do-
dati, toto nařízení svůj původ kancelářích veleslavného místo
držitelství pro král./12.
Pan Anton chodil prázdném lokále jako zařezaný.. 19. Pan Anton sám nabídl, vyhledá při*
vede.
»Co to? Kde pan Alois? Kam odešel? Kdo jste ho
viděl odcházet?*
Číšník ulekl, pot vyvstal čele.574 OZVUKY RABŽRKY. 1887 1888 ani pro
váděcích nařízení (!) není ustanovení, které úrazovou pojišťovnu
dělnickou zavazovalo stranám spisy své nahlédnutí pro-
půjčiti táž tudíž základě ustanovení zákona zmíněného povinna
. jsme ohlásili,
že úraz, pojišťovně pro král.. Citujeme dotyčné rozhodnutí místodržitelství
»v Čechách* dne 17.
OzVuky paběrky. března 1901 nejen důkaz byrokra
tického ducha, kterýjím vane, ale pro Čarokrásnou češtinu, dále proto,
aby nevešlo zapomenutí, místodržitelství král. Hledali, hle
dali, slepce nenašli.
Byrokratísm správě úrazové pojišťovny. »Před půl hodinkou vstal,« povídal kte
rýsi hostů, >vyšel pravo průjezdu. půl
noci, kdy bývalo lidí jako much vesměs »lepších
kruhů< sedělo krčmě několik ledajakých hostí, nichž
nic nekouká. České. >Tomu musí nějak přijití kloub,< rozhodl
se pan Anton, odešel kuchyně, zavolal slečnu Matildu
a oba horlivě radili tom, jak udělali, aby Evička
přišla zpátky..*
Nikdo více slepce nespatřil------- kronbauer.
