Pan Anton byl příliš zkušený člověk, než
aby netušil, jednou nadejde katastrofa.
oslepl jsem druhé.. Podíval slepce ulekl Alois byl bledý,
ba zsinalý ženu podpíral, jakoby poprvé vstal po
prvé vyšel dlouhé nemoci. Proto tím častěji varoval a
napomínal Evičku, aby byla chytrá opatrná.. Evička řekla, vezme ráda, opravdové a
nezištné lásky-----------------
Bylo zase podzim.»O9LEPL DRUHÉ 573
chytrácký číšník vypátral, době, když slepec vyspává,
mívá dostaveníčka..
>Oh pěkné kvítko,* spustila žena, jež slepce při
vedla. Slečna Matilda vykoukla
okénkem uděšena vykřikla: >Pro Krista Pána. Byl rád vy
pátral poměr mezi slepcem holkou, ale toho nějak bál,
protože tušení našeptávalo, slepcem Evička ohrožena
není. Slepec zaplakal jako
dítě, klesl svoje místo zvolal bolestným, hořekujícím a
zoufalým hlasem: >Slečno Matildo pane Antoníne . >Upláchla nějakým chlapem, holobradým komedi
antem. Byl sedmém
nebi.
Bylo již skorém devět, když slepec objevil průvodu
cizí neznámé ženské. >Tím hůře pro něho,< myslíval číšník, jenž ani ve
snu nenadál, svoje stará kolena bude míti příjmy
jako kolega první restaurace.
>Slečno tomu říkáte ř<
>No. ale víte ještě udělala? Sebrala panu
Aloisovi spořitelní knížku dvanáct stovek utekla tím
zpěvákem >Vocilků«. Ráno jsem viděla, jak kmitla kolem našich
oken, ale kde bylo napadlo, provede takový kousek. Měla ním dlouho známost,
všechny svoje úspory nastrkala, viděla jsem, ten
. Přicházeli pravi
delně největších nepohod číšník třetí vyběhl
ven rozhlížel ulici, zdali nejdou. kde jste
nechali Evičku ř«
Panu Aloisovi pohnula celá tvář..
Inu, vezmi nešt.*
Pan Anton zavrtěl hlavou pořád díval prázdné
slepcovo místo. Panu Antonovi leknutím nohy po
klesly. Pan Anton byl jako na
trní ještě nestalo, aby zpozdili.
Evička byla krčmě třetí rok, majitelka kavárny za
peníze, jež vydělala její přítulností hostům, odjížděla do
lázní, slečna Matilda zahospodařila pěkné peníze, pan Anton
se chystal, nějaký rok udělá pro sebe, Evička měla
svou pověst, slepec chystal svatbě. divné ale zpozdí vlak, neřku-li lidé. Bylo sedm, bylo osm hodin večer
a pan Alois Evičkou nepřicházel.*
>Co stalo? Mluvte přece Kde Evička?* dolé
hali ubožáka, jenž seděl zlomen zdrcen
