.»O9LEPL DRUHÉ 573
chytrácký číšník vypátral, době, když slepec vyspává,
mívá dostaveníčka.. Evička řekla, vezme ráda, opravdové a
nezištné lásky-----------------
Bylo zase podzim.
>Oh pěkné kvítko,* spustila žena, jež slepce při
vedla.*
>Co stalo? Mluvte přece Kde Evička?* dolé
hali ubožáka, jenž seděl zlomen zdrcen. Slepec zaplakal jako
dítě, klesl svoje místo zvolal bolestným, hořekujícím a
zoufalým hlasem: >Slečno Matildo pane Antoníne .
Inu, vezmi nešt. Podíval slepce ulekl Alois byl bledý,
ba zsinalý ženu podpíral, jakoby poprvé vstal po
prvé vyšel dlouhé nemoci.
Evička byla krčmě třetí rok, majitelka kavárny za
peníze, jež vydělala její přítulností hostům, odjížděla do
lázní, slečna Matilda zahospodařila pěkné peníze, pan Anton
se chystal, nějaký rok udělá pro sebe, Evička měla
svou pověst, slepec chystal svatbě. Ráno jsem viděla, jak kmitla kolem našich
oken, ale kde bylo napadlo, provede takový kousek. >Tím hůře pro něho,< myslíval číšník, jenž ani ve
snu nenadál, svoje stará kolena bude míti příjmy
jako kolega první restaurace. Byl rád vy
pátral poměr mezi slepcem holkou, ale toho nějak bál,
protože tušení našeptávalo, slepcem Evička ohrožena
není. Měla ním dlouho známost,
všechny svoje úspory nastrkala, viděla jsem, ten
.. >Upláchla nějakým chlapem, holobradým komedi
antem. Pan Anton byl jako na
trní ještě nestalo, aby zpozdili. kde jste
nechali Evičku ř«
Panu Aloisovi pohnula celá tvář. divné ale zpozdí vlak, neřku-li lidé. Panu Antonovi leknutím nohy po
klesly. ale víte ještě udělala? Sebrala panu
Aloisovi spořitelní knížku dvanáct stovek utekla tím
zpěvákem >Vocilků«.*
Pan Anton zavrtěl hlavou pořád díval prázdné
slepcovo místo.
Bylo již skorém devět, když slepec objevil průvodu
cizí neznámé ženské. Slečna Matilda vykoukla
okénkem uděšena vykřikla: >Pro Krista Pána. Bylo sedm, bylo osm hodin večer
a pan Alois Evičkou nepřicházel. Byl sedmém
nebi..
>Slečno tomu říkáte ř<
>No.
oslepl jsem druhé. Proto tím častěji varoval a
napomínal Evičku, aby byla chytrá opatrná. Pan Anton byl příliš zkušený člověk, než
aby netušil, jednou nadejde katastrofa. Přicházeli pravi
delně největších nepohod číšník třetí vyběhl
ven rozhlížel ulici, zdali nejdou
