Inu, vezmi nešt.
Evička byla krčmě třetí rok, majitelka kavárny za
peníze, jež vydělala její přítulností hostům, odjížděla do
lázní, slečna Matilda zahospodařila pěkné peníze, pan Anton
se chystal, nějaký rok udělá pro sebe, Evička měla
svou pověst, slepec chystal svatbě. Přicházeli pravi
delně největších nepohod číšník třetí vyběhl
ven rozhlížel ulici, zdali nejdou. divné ale zpozdí vlak, neřku-li lidé.. Panu Antonovi leknutím nohy po
klesly. Byl rád vy
pátral poměr mezi slepcem holkou, ale toho nějak bál,
protože tušení našeptávalo, slepcem Evička ohrožena
není.*
Pan Anton zavrtěl hlavou pořád díval prázdné
slepcovo místo. Podíval slepce ulekl Alois byl bledý,
ba zsinalý ženu podpíral, jakoby poprvé vstal po
prvé vyšel dlouhé nemoci. Slepec zaplakal jako
dítě, klesl svoje místo zvolal bolestným, hořekujícím a
zoufalým hlasem: >Slečno Matildo pane Antoníne .
Bylo již skorém devět, když slepec objevil průvodu
cizí neznámé ženské.*
>Co stalo? Mluvte přece Kde Evička?* dolé
hali ubožáka, jenž seděl zlomen zdrcen.
>Oh pěkné kvítko,* spustila žena, jež slepce při
vedla.. >Tím hůře pro něho,< myslíval číšník, jenž ani ve
snu nenadál, svoje stará kolena bude míti příjmy
jako kolega první restaurace.. Měla ním dlouho známost,
všechny svoje úspory nastrkala, viděla jsem, ten
. Proto tím častěji varoval a
napomínal Evičku, aby byla chytrá opatrná. >Upláchla nějakým chlapem, holobradým komedi
antem. ale víte ještě udělala? Sebrala panu
Aloisovi spořitelní knížku dvanáct stovek utekla tím
zpěvákem >Vocilků«.
>Slečno tomu říkáte ř<
>No. Pan Anton byl jako na
trní ještě nestalo, aby zpozdili.
oslepl jsem druhé.»O9LEPL DRUHÉ 573
chytrácký číšník vypátral, době, když slepec vyspává,
mívá dostaveníčka. Slečna Matilda vykoukla
okénkem uděšena vykřikla: >Pro Krista Pána. kde jste
nechali Evičku ř«
Panu Aloisovi pohnula celá tvář. Pan Anton byl příliš zkušený člověk, než
aby netušil, jednou nadejde katastrofa. Evička řekla, vezme ráda, opravdové a
nezištné lásky-----------------
Bylo zase podzim.. Bylo sedm, bylo osm hodin večer
a pan Alois Evičkou nepřicházel. Byl sedmém
nebi. Ráno jsem viděla, jak kmitla kolem našich
oken, ale kde bylo napadlo, provede takový kousek
