ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 581 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Podíval slepce ulekl Alois byl bledý, ba zsinalý ženu podpíral, jakoby poprvé vstal po­ prvé vyšel dlouhé nemoci.. Měla ním dlouho známost, všechny svoje úspory nastrkala, viděla jsem, ten . Slepec zaplakal jako dítě, klesl svoje místo zvolal bolestným, hořekujícím a zoufalým hlasem: >Slečno Matildo pane Antoníne .. Pan Anton byl příliš zkušený člověk, než aby netušil, jednou nadejde katastrofa. oslepl jsem druhé. >Tím hůře pro něho,< myslíval číšník, jenž ani ve snu nenadál, svoje stará kolena bude míti příjmy jako kolega první restaurace. Pan Anton byl jako na trní ještě nestalo, aby zpozdili.»O9LEPL DRUHÉ 573 chytrácký číšník vypátral, době, když slepec vyspává, mívá dostaveníčka. Byl rád vy­ pátral poměr mezi slepcem holkou, ale toho nějak bál, protože tušení našeptávalo, slepcem Evička ohrožena není. >Upláchla nějakým chlapem, holobradým komedi­ antem.* Pan Anton zavrtěl hlavou pořád díval prázdné slepcovo místo.. Evička byla krčmě třetí rok, majitelka kavárny za peníze, jež vydělala její přítulností hostům, odjížděla do lázní, slečna Matilda zahospodařila pěkné peníze, pan Anton se chystal, nějaký rok udělá pro sebe, Evička měla svou pověst, slepec chystal svatbě.. Přicházeli pravi­ delně největších nepohod číšník třetí vyběhl ven rozhlížel ulici, zdali nejdou. Slečna Matilda vykoukla okénkem uděšena vykřikla: >Pro Krista Pána. kde jste nechali Evičku ř« Panu Aloisovi pohnula celá tvář. ale víte ještě udělala? Sebrala panu Aloisovi spořitelní knížku dvanáct stovek utekla tím zpěvákem >Vocilků«. Bylo sedm, bylo osm hodin večer a pan Alois Evičkou nepřicházel. Proto tím častěji varoval a napomínal Evičku, aby byla chytrá opatrná.* >Co stalo? Mluvte přece Kde Evička?* dolé­ hali ubožáka, jenž seděl zlomen zdrcen. Byl sedmém nebi. divné ale zpozdí vlak, neřku-li lidé. >Oh pěkné kvítko,* spustila žena, jež slepce při­ vedla. Bylo již skorém devět, když slepec objevil průvodu cizí neznámé ženské. Panu Antonovi leknutím nohy po­ klesly. >Slečno tomu říkáte ř< >No. Inu, vezmi nešt. Evička řekla, vezme ráda, opravdové a nezištné lásky----------------- Bylo zase podzim. Ráno jsem viděla, jak kmitla kolem našich oken, ale kde bylo napadlo, provede takový kousek