oslepl jsem druhé.»O9LEPL DRUHÉ 573
chytrácký číšník vypátral, době, když slepec vyspává,
mívá dostaveníčka. Byl sedmém
nebi.
>Oh pěkné kvítko,* spustila žena, jež slepce při
vedla. >Upláchla nějakým chlapem, holobradým komedi
antem. Pan Anton byl příliš zkušený člověk, než
aby netušil, jednou nadejde katastrofa.*
>Co stalo? Mluvte přece Kde Evička?* dolé
hali ubožáka, jenž seděl zlomen zdrcen. Podíval slepce ulekl Alois byl bledý,
ba zsinalý ženu podpíral, jakoby poprvé vstal po
prvé vyšel dlouhé nemoci.. Byl rád vy
pátral poměr mezi slepcem holkou, ale toho nějak bál,
protože tušení našeptávalo, slepcem Evička ohrožena
není.. kde jste
nechali Evičku ř«
Panu Aloisovi pohnula celá tvář. ale víte ještě udělala? Sebrala panu
Aloisovi spořitelní knížku dvanáct stovek utekla tím
zpěvákem >Vocilků«. Měla ním dlouho známost,
všechny svoje úspory nastrkala, viděla jsem, ten
. Přicházeli pravi
delně největších nepohod číšník třetí vyběhl
ven rozhlížel ulici, zdali nejdou. Bylo sedm, bylo osm hodin večer
a pan Alois Evičkou nepřicházel.
Inu, vezmi nešt.. Proto tím častěji varoval a
napomínal Evičku, aby byla chytrá opatrná. Panu Antonovi leknutím nohy po
klesly. Ráno jsem viděla, jak kmitla kolem našich
oken, ale kde bylo napadlo, provede takový kousek. Pan Anton byl jako na
trní ještě nestalo, aby zpozdili. Evička řekla, vezme ráda, opravdové a
nezištné lásky-----------------
Bylo zase podzim.
Evička byla krčmě třetí rok, majitelka kavárny za
peníze, jež vydělala její přítulností hostům, odjížděla do
lázní, slečna Matilda zahospodařila pěkné peníze, pan Anton
se chystal, nějaký rok udělá pro sebe, Evička měla
svou pověst, slepec chystal svatbě.
>Slečno tomu říkáte ř<
>No.. Slečna Matilda vykoukla
okénkem uděšena vykřikla: >Pro Krista Pána. Slepec zaplakal jako
dítě, klesl svoje místo zvolal bolestným, hořekujícím a
zoufalým hlasem: >Slečno Matildo pane Antoníne .*
Pan Anton zavrtěl hlavou pořád díval prázdné
slepcovo místo. >Tím hůře pro něho,< myslíval číšník, jenž ani ve
snu nenadál, svoje stará kolena bude míti příjmy
jako kolega první restaurace. divné ale zpozdí vlak, neřku-li lidé.
Bylo již skorém devět, když slepec objevil průvodu
cizí neznámé ženské
