Pan Anton, umluviv
se napřed slečnou Matildou Evičkou, vymohl na
slepci svolení, aby směla Evička hostům posluhovati tím
ovšem slepce odzbrojili také ošidili. počátku vše věrně poctivě odváděla, ale
když později zvykla lichotky dvornosti hejsků za
toužila nové parádě, narazila slepce nejtužší odpor,
kdykoliv něho žádala peníze.572 kronbauer:
a její ranné, jako vymodelované poprsí svůdný vlas vábil
do krčmy noční tuláky hejsky všech okolních krčem
i kaváren restaurací ostatních čtvrtí. Pan Alois, jenž zase nosil svoje okuláry, dal se
konečně uchlácholiti, ale hodinu vybuchl novo ko
medie opakovala Hosté konečně bavili se
i touto jeho nedůtklivostí docílili konečně toho, Evička
svoje místo slepce přece jen opustila. Pan Anton
měl dělati, aby zase uchlácholil, domlouval mu, do
kazoval, takovými výbuchy kazí živnost poškozuje sebe,
ale harmonikář odsekl,* několika krejcařích ne
záleží Evičku jen pro sebe pro nikoho jiného. Obelhávala ho, odváděla mu
jen polovici konečně jen třetinu svého příjmu když se
tomu slepec divíval, namítala, hosté okoukali že
už nedávají tolik, poněvadž jim nechce býti všem po
vůli.* rok byla hodné
a nezkušené Evičky prohnaná holčice, jejíž upadání vůli
vlastnímu prospěchu podporoval první řadě pan Anton,
jenž ovšem všemožně vynasnažil, aby slepec ničeho ne
pozoroval. Sotva dala někým hovoru, začal pokašlá
vat!, vzteku div harmoniku nepotrhal když ne
dovedl přemoci, vykřikl hrubým rozlobeným hlasem:
>Evičko hned sem pojd sednout!*
Hostům nebylo vhod, začali bouřit, spílali slepci
»ropuch< podobných, vyhrožovali, sem ani nepáchnou,
volali pana Aloise, aby dal Evičku pod sklo, slepec
popadl harmoniku, zabalil prohlásil, půjde Evičkou
domů zeleného erbu< ani neukáže. Evička vybírala
dále, ale měla sama slušný příjem, pravidla skorém větší
než slepec.
Těžko bylo vyhověti slepec nechtěl povoliti hosté si
přáli, aby Evička nimi rozmlouvala, aby přisedla jejich
stolu aby zkrátka dobře byla pro pro —
ropuchu. Jak hluboko Evička klesla, nikdo nevěděl, ale tolik
. zhrozil slepec,
>a kdyby nedali ani krejcaru. >Evičko jen jen ne. Příjem kavárničky
se zpateronásobil, získal při tom pan Alois, pan Anton,
i kredencká povídalo jejím účtování její substi
tuci také ledacos Evičku všichni div rukou nenosili.
Slepec býval noc noc rozladěné náladě, mračil a
kabonil Evičku chtěl ustavičně míti vedle sebe, svém
boku
