ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 578 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Jednou, když Evičku sobě při­ tulil, celým tělem provanul neskonale příjemný sladký pocit. Vůně vlasů vyšinula rovnováhy klidná, chladná jeho tvář zapálila jako horečce. >Tak kdyby tedy líbil, tedy bys neodmítla a stala by’s jeho ženou. >Ale vždyť vás mám přece ráda,< řeklo děvče, jemuž bylo nevolno sevření žhavých vlhkých rukou slepcových. Evička dívala touhyplně protější břeh. Jednou večer, než vyšli domova, seděli okna dívali se ven řeku protější pláň, plničkou lidí, toužících bud po čerstvém vzduchu nebo lásce.? bych musela přece vědět, kdo bude jak bude vypadat,* zašvitořilo děvče hlasem, jímž pozachvívala úzkost. Co by’s řekla?* >Co bych řekla. Slepec seděl vedle hrál jejími vlasy, jež potají několikráte po­ líbil. byla Evička jeho společnicí krčmě slepec také poznal svoje muka. Vid . víš, dorosteŠ budeš míti leta vdávání ?< Slepec vzal obě ruce, tak musela němu obrátiti obličejem. >Evičko jestli pak bys taky mohla mlti ráda . >Za dvě leta budeš velká, budeš líbit, někdo přijde řekne, aby’s byla jeho ženou. Předevčírem vypravoval Evičce tom, jak jeho kamarád z Nového Města oženil, vzal ženu velice mladou a hezkou dívku šťasten šťasten bude konce svého života poněvadž jeho žena hodná, pobožná a poctivá. ano, dítě ještě, čisté nezkušené, zarazilo, zatušilo spíše než poznalo něco, čeho nenadálo.. >Já vám nerozumím,* pomáhalo rozpaků. by bylo úplně lhostejno, zůstanu sám sám, ja starý pes bych smutkem bolestí musil zalknou Jen vždycky ale připamatuj, jsem povídával př' čím jsem varovával tělesné přednosti jsou sice láka a svůdné, ale pravidla bývají falešné jedovaté. doby, měl Evičku ustavičně kolem sebe, bylo docela jinak slepec často často doma hrával veselé jásavé písničky.. při tom ani nenapad co bych tomu řekl mne stalo. ráda proto, tak nešťasten, má dobré srdce umí krásně hrát. Tako . »Ale přece jasně povídám,* naléhal slepec, jehož rozčilení rostlo každým okamžením. Dítě . >A mohla bys mne míti tak ráda jako dívka, si vzala mého kamaráda muže?< Děvče sebou trhlo poprvé nahlédla duše slepcovy, která vydala dnes výzvědy, může doufati.570 kronbauer: nechtělo