ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 577 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Každý měsíc půjdeš spořitelny a vložíš knížky, nám zbude. Měla sobě docela nové, rudé přiléhavé šaty šíji rozpuštěné krásné, bujné svůdné vlasy.UPRAVENÍ STARÉHO MĚSTA ATD. mně holky nedávaly ani polovičku vybraných peněz. (Konec.« Episoda zákoutí velkoměsta. Pan Alois shrábl peníze kapsáře spokojeně po­ kyvoval hlavou. dva zlaté sumička. Ted půjde jinak nahoru a dá-li pánbůh zdraví, můžeme nahospodařiti třeba několik tisícovek. Slepec byl oholen vymydlen, jakoby byl pozván i svou harmonikou svatbu. >Zeleného erbu< stala změna, která učinila krčmu kruzích její navštěvovatelů proslulou.. Střed města, výborná komunikace, znamenitá frekvence, mimo to ohromná vzduchová prostora, vše jsou vzácné před­ nosti, kterých jinde mále. Oko divákovo mimovolně počítá touto volnou prostorou, níž majestátně rýsují velkolepé kon- ntury mohutné gotické věže. Již proto, dojem jeho nepatrně zvětšuje značná prostora schráněná nynější nevysokou zdí bývalé kadetky. (Příště dále. Tuhle mám spořitelní knížku čtyři sta zlatých . Evičko, takový příjem jsem dávno neměl. vidíš, nikomu ani snu nenapadne, mám tolik peněz.* Pan Alois chtěl ještě něco říci, ale toho nijak . Ode dneška zavedeme docela jiný pořádek. Evička přišla jednou večer slepcem, usedla vedle něho a probděla ním celou noc. 569 řady veřejných ústavů Josefském náměstí třeba souhlasiti; jakkoli uskutečnění myšlenky této čase nejbližším bohužel málo jest pravdě podobné.) »0slepl druKé. Vzdor tomu, Praze málo míst pro representační budovy tak vhodných tak přímo stvořených, jako právě tomto moderním náměstí pražském.) Dvě léta uplynula. »Panečku, jsme vyzráli,* liboval si doma ráno, když počítal peníze však byl svrchovaný čas, abych tomu nehospodářství šejdířství učinil jednou konec. Evička seděla jako oukropeček, nikoho nepodívala, nikomu neodpovídala — na upozornění slepcovo vzala rukou dva talíře, šla od hosta hostu, poděkovala peníz obličeji při tom jen jen hořela... Inu, jsou peníze těch, kteří jaktěživi nejdelší smrti nebudou míti praničeho.. Náměstí působí již dnes dojmem velikolepým