ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 577 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
) Dvě léta uplynula. Tuhle mám spořitelní knížku čtyři sta zlatých . Vzdor tomu, Praze málo míst pro representační budovy tak vhodných tak přímo stvořených, jako právě tomto moderním náměstí pražském. vidíš, nikomu ani snu nenapadne, mám tolik peněz.. Každý měsíc půjdeš spořitelny a vložíš knížky, nám zbude. (Konec. Evičko, takový příjem jsem dávno neměl. dva zlaté sumička.* Pan Alois chtěl ještě něco říci, ale toho nijak . Pan Alois shrábl peníze kapsáře spokojeně po­ kyvoval hlavou. Evička přišla jednou večer slepcem, usedla vedle něho a probděla ním celou noc. Slepec byl oholen vymydlen, jakoby byl pozván i svou harmonikou svatbu.« Episoda zákoutí velkoměsta. Ode dneška zavedeme docela jiný pořádek. Již proto, dojem jeho nepatrně zvětšuje značná prostora schráněná nynější nevysokou zdí bývalé kadetky. Ted půjde jinak nahoru a dá-li pánbůh zdraví, můžeme nahospodařiti třeba několik tisícovek. Měla sobě docela nové, rudé přiléhavé šaty šíji rozpuštěné krásné, bujné svůdné vlasy. »Panečku, jsme vyzráli,* liboval si doma ráno, když počítal peníze však byl svrchovaný čas, abych tomu nehospodářství šejdířství učinil jednou konec.. (Příště dále.. Střed města, výborná komunikace, znamenitá frekvence, mimo to ohromná vzduchová prostora, vše jsou vzácné před­ nosti, kterých jinde mále.) »0slepl druKé. >Zeleného erbu< stala změna, která učinila krčmu kruzích její navštěvovatelů proslulou. mně holky nedávaly ani polovičku vybraných peněz. 569 řady veřejných ústavů Josefském náměstí třeba souhlasiti; jakkoli uskutečnění myšlenky této čase nejbližším bohužel málo jest pravdě podobné. Inu, jsou peníze těch, kteří jaktěživi nejdelší smrti nebudou míti praničeho. Oko divákovo mimovolně počítá touto volnou prostorou, níž majestátně rýsují velkolepé kon- ntury mohutné gotické věže. Evička seděla jako oukropeček, nikoho nepodívala, nikomu neodpovídala — na upozornění slepcovo vzala rukou dva talíře, šla od hosta hostu, poděkovala peníz obličeji při tom jen jen hořela.UPRAVENÍ STARÉHO MĚSTA ATD.. Náměstí působí již dnes dojmem velikolepým