* (Konec.
»I nic ale myslím, když někoho zavazujeme
k vděčnosti, můžeme míti při tom docela praktické my
šlenky. Pravdu sobě mluvme, dobří spolu
buďme ale jednu věc vás upozorňuju: Udělal jste chybu. Strážníkovi se
zdálo, pan Anton přebral číšník zase divil, ta
kový člověk, který celé dny celé noci žije mezi lidmi, nemá
kusa chápavosti. prosím, abyste promluvil srozumitel
něji,* ozval rozechvělým hlasem slepec, jenž dobře vytušil,
kam starý číšník míří.«
>Pane Antoníne, vaše řeč divná, jako sluníčko
y zimě, nehřeje, spíše píchá mrazí. pro možná ale, pane Alois, rozum do
hrsti.<
>Pane Antoníne.548 OZVUKY PABŠRKY. Celý den vězela historie Evičkou hlavě a
když večer slepcem sešel lokále, poklepal ra
meno řekl:
»Pane Alois tak mně zdá, jste taky íiluta.
Moravské učitelstvo.
»A tou sazeničkouř*
Číšník mávl rukou, poznamenal, kdo seje, také klidí
«a rychlým krokem ubíral strážníka, jenž něm
ohlédl díval ním, zmizel rohem.
Ale zajíce jistě víme. tři roky nás boj mezi starými mla
dými (*pokrokovými«).*
>Kdo ví..*
>Jakouř«
>Jakou? Velkou neprozřetelnou. Poprvé byli mladí udoláni Kyjově bouřlivou
schůzí delegátů strhli tak sebe sympatie nejen svou pokrokovostí
myšlenkovou, ale způsobem, jímž byli potřeni. vás mne mate totiž jedna věc Holku jste ne
viděl mohlo vás říci, kupujete zajíce pytli..*
>To přece bude pro štěstí. Zkušený stařík, jenž tolik mnoho prožil,
vypozoroval naučil věci přijít kloub, byl sice pravé
cestě, ale pravé jádro toho divného oříšku ještě nevy
loupí. Druhý sjezd delegátů
přinesl jim již malou většinu, tak neméně bouřlivé schůzi Li
tovli odhlasovali všecky požadavky svoje výboru dali provést,
. pro vás přece ne.*
Pan Anton svižně otočil, přihladil vlasy, hodil
ubrousek pod paží, usmál zamumlal: >Konečně duše
pokoj přece jsem přišel.. Evička bude jednou
safientsky hezká holčina.)
OzVuky paberky.*
>Ale rozuměli jsme si, coř*
»I dejte pokoj, jste také jako ten sedlák, jenž
prodává řípu, kterou ještě semínko nekoupil
