vás mne mate totiž jedna věc Holku jste ne
viděl mohlo vás říci, kupujete zajíce pytli.*
>Kdo ví. Pravdu sobě mluvme, dobří spolu
buďme ale jednu věc vás upozorňuju: Udělal jste chybu.
»I nic ale myslím, když někoho zavazujeme
k vděčnosti, můžeme míti při tom docela praktické my
šlenky. Celý den vězela historie Evičkou hlavě a
když večer slepcem sešel lokále, poklepal ra
meno řekl:
»Pane Alois tak mně zdá, jste taky íiluta.* (Konec..
Moravské učitelstvo.)
OzVuky paberky.«
>Pane Antoníne, vaše řeč divná, jako sluníčko
y zimě, nehřeje, spíše píchá mrazí.*
>Jakouř«
>Jakou? Velkou neprozřetelnou. Evička bude jednou
safientsky hezká holčina..
»A tou sazeničkouř*
Číšník mávl rukou, poznamenal, kdo seje, také klidí
«a rychlým krokem ubíral strážníka, jenž něm
ohlédl díval ním, zmizel rohem.
Ale zajíce jistě víme. Druhý sjezd delegátů
přinesl jim již malou většinu, tak neméně bouřlivé schůzi Li
tovli odhlasovali všecky požadavky svoje výboru dali provést,
. tři roky nás boj mezi starými mla
dými (*pokrokovými«)..<
>Pane Antoníne. Poprvé byli mladí udoláni Kyjově bouřlivou
schůzí delegátů strhli tak sebe sympatie nejen svou pokrokovostí
myšlenkovou, ale způsobem, jímž byli potřeni. Strážníkovi se
zdálo, pan Anton přebral číšník zase divil, ta
kový člověk, který celé dny celé noci žije mezi lidmi, nemá
kusa chápavosti. pro vás přece ne.548 OZVUKY PABŠRKY. pro možná ale, pane Alois, rozum do
hrsti. Zkušený stařík, jenž tolik mnoho prožil,
vypozoroval naučil věci přijít kloub, byl sice pravé
cestě, ale pravé jádro toho divného oříšku ještě nevy
loupí.*
Pan Anton svižně otočil, přihladil vlasy, hodil
ubrousek pod paží, usmál zamumlal: >Konečně duše
pokoj přece jsem přišel. prosím, abyste promluvil srozumitel
něji,* ozval rozechvělým hlasem slepec, jenž dobře vytušil,
kam starý číšník míří.*
>To přece bude pro štěstí.*
>Ale rozuměli jsme si, coř*
»I dejte pokoj, jste také jako ten sedlák, jenž
prodává řípu, kterou ještě semínko nekoupil
