Kredencká poklepala pak
slepci rameno, řekla: >Vy jste hodný muž, pane Alois,<
á odběhla své místo, aby dočtla noviny připravila^
se ria svou službu.<
.
>Co novéhoř< ptal číšníka, jenž podstrčil doutník.«
Slepec poděkoval kávu pro svou svěřenku slíbil,
že Evičku slečince ráno ukáže. Ráno sedmé hodině po
otevřely dvéře mladá dívčí hlavinka nakoukla dovnitř.
»Evičko pojď sem,< zavolala slečinka, jež na
ni čekala dávala pozor, objeví.
Venku zastavil chvíli strážníkem.<
Evička byla takřka letu vším hotova, snesli,
a vyprázdnila druhý hrnek kávy takovou chutí, mohla
na slečinka oči nechat. Ale postavy byla pěkně urostlé ob
ličej její byl pravidelný výrazný. sobě mělo několik letních ha
dříků poněvadž ráno byl mrazivě studený větřík, tetelilo se
zimou celém těle. Jestli jim holka vydaří, pa-
matujou moje slova bude terno.*
>Pane Alois musím Evičku vidět Ráno, přijde
pro vás, pozvete dále. Pan Alois jen usmíval pod
stolem chvilečkou zamnul ruce. Bylo hubené, vyhladovělé kostnaté dítě bledých,
skoro chorobných tváří.
Děvčátko vklouzlo nesměle upejpavé lokálu.*
»Vzal sobě jednu holčičku Pobřežní ulice. Konečně pokrčil
rameny, potutelně ušklíbl, pozdravil rozloučenou a
s hlavou vraženou ramenou vycházel krčmy, ustavičně
se pro sebe usmívaje. hezkou chvíli pozoroval
pan Anton, jenž připraven již cestu stále díval na
slepce, jakoby nechtěl odejiti dříve, pokud jasně nekmitne,
co jako mlhavé tušení projelo hlavou.
Noc měla týž průběh. Kolem rtů objevil úsměv
a kolem očí zavlnilo něco, bez zásvitu očí nestalo se
viditelným projevem štěstí.
>Pan Alois zasadil sazeničku. Táž sklíčka kaleidoskopu, ale
v jiném uspořádání seřadění.
>Pane Alois,« řekl němu znalecky číšník Evičky
se udělá holka jako lusk. Kredencká pan Anton prohlíželi všech stran,
pohladili vlasech tvářích, ponejprv snesli jí, co
se dalo ještě krčmě sehnat.>OSLEPL DRtHÉ 547
ji ani nepustím, aby hned mláda nenasákla světskou da-
ťebóostí. Ostatně, kávu také můžeme
dávat. Kre
dencká vzala ruku dovedla kouta, kde seděl
slepec. Chloubou její hlavy byly
krásné, jasně plavé vlasy; cop jako ruka silný dosahoval do
půli těla.<
ýjak tomu nerozumím
