Děvčátko vklouzlo nesměle upejpavé lokálu.
>Co novéhoř< ptal číšníka, jenž podstrčil doutník. Pan Alois jen usmíval pod
stolem chvilečkou zamnul ruce. Kre
dencká vzala ruku dovedla kouta, kde seděl
slepec.
Venku zastavil chvíli strážníkem. Kredencká poklepala pak
slepci rameno, řekla: >Vy jste hodný muž, pane Alois,<
á odběhla své místo, aby dočtla noviny připravila^
se ria svou službu.<
ýjak tomu nerozumím.«
Slepec poděkoval kávu pro svou svěřenku slíbil,
že Evičku slečince ráno ukáže. Ostatně, kávu také můžeme
dávat.*
>Pane Alois musím Evičku vidět Ráno, přijde
pro vás, pozvete dále.
>Pane Alois,« řekl němu znalecky číšník Evičky
se udělá holka jako lusk. sobě mělo několik letních ha
dříků poněvadž ráno byl mrazivě studený větřík, tetelilo se
zimou celém těle. Kolem rtů objevil úsměv
a kolem očí zavlnilo něco, bez zásvitu očí nestalo se
viditelným projevem štěstí.<
. Ráno sedmé hodině po
otevřely dvéře mladá dívčí hlavinka nakoukla dovnitř.
>Pan Alois zasadil sazeničku.*
»Vzal sobě jednu holčičku Pobřežní ulice.<
Evička byla takřka letu vším hotova, snesli,
a vyprázdnila druhý hrnek kávy takovou chutí, mohla
na slečinka oči nechat. Bylo hubené, vyhladovělé kostnaté dítě bledých,
skoro chorobných tváří. Chloubou její hlavy byly
krásné, jasně plavé vlasy; cop jako ruka silný dosahoval do
půli těla.>OSLEPL DRtHÉ 547
ji ani nepustím, aby hned mláda nenasákla světskou da-
ťebóostí. Ale postavy byla pěkně urostlé ob
ličej její byl pravidelný výrazný. Konečně pokrčil
rameny, potutelně ušklíbl, pozdravil rozloučenou a
s hlavou vraženou ramenou vycházel krčmy, ustavičně
se pro sebe usmívaje. Jestli jim holka vydaří, pa-
matujou moje slova bude terno. Táž sklíčka kaleidoskopu, ale
v jiném uspořádání seřadění. Kredencká pan Anton prohlíželi všech stran,
pohladili vlasech tvářích, ponejprv snesli jí, co
se dalo ještě krčmě sehnat.
Noc měla týž průběh. hezkou chvíli pozoroval
pan Anton, jenž připraven již cestu stále díval na
slepce, jakoby nechtěl odejiti dříve, pokud jasně nekmitne,
co jako mlhavé tušení projelo hlavou.
»Evičko pojď sem,< zavolala slečinka, jež na
ni čekala dávala pozor, objeví
