Ráno sedmé hodině po
otevřely dvéře mladá dívčí hlavinka nakoukla dovnitř.*
>Pane Alois musím Evičku vidět Ráno, přijde
pro vás, pozvete dále. Jestli jim holka vydaří, pa-
matujou moje slova bude terno. Chloubou její hlavy byly
krásné, jasně plavé vlasy; cop jako ruka silný dosahoval do
půli těla. Ale postavy byla pěkně urostlé ob
ličej její byl pravidelný výrazný.
>Pan Alois zasadil sazeničku. Ostatně, kávu také můžeme
dávat. sobě mělo několik letních ha
dříků poněvadž ráno byl mrazivě studený větřík, tetelilo se
zimou celém těle. Kredencká pan Anton prohlíželi všech stran,
pohladili vlasech tvářích, ponejprv snesli jí, co
se dalo ještě krčmě sehnat.
Děvčátko vklouzlo nesměle upejpavé lokálu. Konečně pokrčil
rameny, potutelně ušklíbl, pozdravil rozloučenou a
s hlavou vraženou ramenou vycházel krčmy, ustavičně
se pro sebe usmívaje. Kredencká poklepala pak
slepci rameno, řekla: >Vy jste hodný muž, pane Alois,<
á odběhla své místo, aby dočtla noviny připravila^
se ria svou službu. hezkou chvíli pozoroval
pan Anton, jenž připraven již cestu stále díval na
slepce, jakoby nechtěl odejiti dříve, pokud jasně nekmitne,
co jako mlhavé tušení projelo hlavou.>OSLEPL DRtHÉ 547
ji ani nepustím, aby hned mláda nenasákla světskou da-
ťebóostí.«
Slepec poděkoval kávu pro svou svěřenku slíbil,
že Evičku slečince ráno ukáže.*
»Vzal sobě jednu holčičku Pobřežní ulice.<
.<
ýjak tomu nerozumím. Táž sklíčka kaleidoskopu, ale
v jiném uspořádání seřadění. Pan Alois jen usmíval pod
stolem chvilečkou zamnul ruce.
»Evičko pojď sem,< zavolala slečinka, jež na
ni čekala dávala pozor, objeví. Bylo hubené, vyhladovělé kostnaté dítě bledých,
skoro chorobných tváří.
>Co novéhoř< ptal číšníka, jenž podstrčil doutník.
>Pane Alois,« řekl němu znalecky číšník Evičky
se udělá holka jako lusk.<
Evička byla takřka letu vším hotova, snesli,
a vyprázdnila druhý hrnek kávy takovou chutí, mohla
na slečinka oči nechat. Kolem rtů objevil úsměv
a kolem očí zavlnilo něco, bez zásvitu očí nestalo se
viditelným projevem štěstí.
Venku zastavil chvíli strážníkem. Kre
dencká vzala ruku dovedla kouta, kde seděl
slepec.
Noc měla týž průběh
