ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 555 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Ale postavy byla pěkně urostlé ob­ ličej její byl pravidelný výrazný. >Pan Alois zasadil sazeničku. Noc měla týž průběh.* »Vzal sobě jednu holčičku Pobřežní ulice. Bylo hubené, vyhladovělé kostnaté dítě bledých, skoro chorobných tváří. Kredencká poklepala pak slepci rameno, řekla: >Vy jste hodný muž, pane Alois,< á odběhla své místo, aby dočtla noviny připravila^ se ria svou službu. Pan Alois jen usmíval pod stolem chvilečkou zamnul ruce.< ýjak tomu nerozumím. sobě mělo několik letních ha­ dříků poněvadž ráno byl mrazivě studený větřík, tetelilo se zimou celém těle.* >Pane Alois musím Evičku vidět Ráno, přijde pro vás, pozvete dále. Venku zastavil chvíli strážníkem. Konečně pokrčil rameny, potutelně ušklíbl, pozdravil rozloučenou a s hlavou vraženou ramenou vycházel krčmy, ustavičně se pro sebe usmívaje.>OSLEPL DRtHÉ 547 ji ani nepustím, aby hned mláda nenasákla světskou da- ťebóostí.< Evička byla takřka letu vším hotova, snesli, a vyprázdnila druhý hrnek kávy takovou chutí, mohla na slečinka oči nechat. >Co novéhoř< ptal číšníka, jenž podstrčil doutník. >Pane Alois,« řekl němu znalecky číšník Evičky se udělá holka jako lusk. Kolem rtů objevil úsměv a kolem očí zavlnilo něco, bez zásvitu očí nestalo se viditelným projevem štěstí.< . Kre­ dencká vzala ruku dovedla kouta, kde seděl slepec. hezkou chvíli pozoroval pan Anton, jenž připraven již cestu stále díval na slepce, jakoby nechtěl odejiti dříve, pokud jasně nekmitne, co jako mlhavé tušení projelo hlavou. Táž sklíčka kaleidoskopu, ale v jiném uspořádání seřadění. »Evičko pojď sem,< zavolala slečinka, jež na ni čekala dávala pozor, objeví. Kredencká pan Anton prohlíželi všech stran, pohladili vlasech tvářích, ponejprv snesli jí, co se dalo ještě krčmě sehnat. Chloubou její hlavy byly krásné, jasně plavé vlasy; cop jako ruka silný dosahoval do půli těla. Jestli jim holka vydaří, pa- matujou moje slova bude terno. Děvčátko vklouzlo nesměle upejpavé lokálu. Ostatně, kávu také můžeme dávat.« Slepec poděkoval kávu pro svou svěřenku slíbil, že Evičku slečince ráno ukáže. Ráno sedmé hodině po­ otevřely dvéře mladá dívčí hlavinka nakoukla dovnitř