ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 555 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Pan Alois jen usmíval pod stolem chvilečkou zamnul ruce.< Evička byla takřka letu vším hotova, snesli, a vyprázdnila druhý hrnek kávy takovou chutí, mohla na slečinka oči nechat. Venku zastavil chvíli strážníkem. >Pane Alois,« řekl němu znalecky číšník Evičky se udělá holka jako lusk.« Slepec poděkoval kávu pro svou svěřenku slíbil, že Evičku slečince ráno ukáže. Kredencká poklepala pak slepci rameno, řekla: >Vy jste hodný muž, pane Alois,< á odběhla své místo, aby dočtla noviny připravila^ se ria svou službu. sobě mělo několik letních ha­ dříků poněvadž ráno byl mrazivě studený větřík, tetelilo se zimou celém těle. Kolem rtů objevil úsměv a kolem očí zavlnilo něco, bez zásvitu očí nestalo se viditelným projevem štěstí.* »Vzal sobě jednu holčičku Pobřežní ulice. »Evičko pojď sem,< zavolala slečinka, jež na ni čekala dávala pozor, objeví. hezkou chvíli pozoroval pan Anton, jenž připraven již cestu stále díval na slepce, jakoby nechtěl odejiti dříve, pokud jasně nekmitne, co jako mlhavé tušení projelo hlavou. >Pan Alois zasadil sazeničku.* >Pane Alois musím Evičku vidět Ráno, přijde pro vás, pozvete dále. Děvčátko vklouzlo nesměle upejpavé lokálu.< . Ráno sedmé hodině po­ otevřely dvéře mladá dívčí hlavinka nakoukla dovnitř. Konečně pokrčil rameny, potutelně ušklíbl, pozdravil rozloučenou a s hlavou vraženou ramenou vycházel krčmy, ustavičně se pro sebe usmívaje. >Co novéhoř< ptal číšníka, jenž podstrčil doutník. Kre­ dencká vzala ruku dovedla kouta, kde seděl slepec. Bylo hubené, vyhladovělé kostnaté dítě bledých, skoro chorobných tváří. Noc měla týž průběh. Ale postavy byla pěkně urostlé ob­ ličej její byl pravidelný výrazný.< ýjak tomu nerozumím. Táž sklíčka kaleidoskopu, ale v jiném uspořádání seřadění. Ostatně, kávu také můžeme dávat. Jestli jim holka vydaří, pa- matujou moje slova bude terno.>OSLEPL DRtHÉ 547 ji ani nepustím, aby hned mláda nenasákla světskou da- ťebóostí. Chloubou její hlavy byly krásné, jasně plavé vlasy; cop jako ruka silný dosahoval do půli těla. Kredencká pan Anton prohlíželi všech stran, pohladili vlasech tvářích, ponejprv snesli jí, co se dalo ještě krčmě sehnat