Pan Alois jen usmíval pod
stolem chvilečkou zamnul ruce.<
Evička byla takřka letu vším hotova, snesli,
a vyprázdnila druhý hrnek kávy takovou chutí, mohla
na slečinka oči nechat.
Venku zastavil chvíli strážníkem.
>Pane Alois,« řekl němu znalecky číšník Evičky
se udělá holka jako lusk.«
Slepec poděkoval kávu pro svou svěřenku slíbil,
že Evičku slečince ráno ukáže. Kredencká poklepala pak
slepci rameno, řekla: >Vy jste hodný muž, pane Alois,<
á odběhla své místo, aby dočtla noviny připravila^
se ria svou službu. sobě mělo několik letních ha
dříků poněvadž ráno byl mrazivě studený větřík, tetelilo se
zimou celém těle. Kolem rtů objevil úsměv
a kolem očí zavlnilo něco, bez zásvitu očí nestalo se
viditelným projevem štěstí.*
»Vzal sobě jednu holčičku Pobřežní ulice.
»Evičko pojď sem,< zavolala slečinka, jež na
ni čekala dávala pozor, objeví. hezkou chvíli pozoroval
pan Anton, jenž připraven již cestu stále díval na
slepce, jakoby nechtěl odejiti dříve, pokud jasně nekmitne,
co jako mlhavé tušení projelo hlavou.
>Pan Alois zasadil sazeničku.*
>Pane Alois musím Evičku vidět Ráno, přijde
pro vás, pozvete dále.
Děvčátko vklouzlo nesměle upejpavé lokálu.<
. Ráno sedmé hodině po
otevřely dvéře mladá dívčí hlavinka nakoukla dovnitř. Konečně pokrčil
rameny, potutelně ušklíbl, pozdravil rozloučenou a
s hlavou vraženou ramenou vycházel krčmy, ustavičně
se pro sebe usmívaje.
>Co novéhoř< ptal číšníka, jenž podstrčil doutník. Kre
dencká vzala ruku dovedla kouta, kde seděl
slepec. Bylo hubené, vyhladovělé kostnaté dítě bledých,
skoro chorobných tváří.
Noc měla týž průběh. Ale postavy byla pěkně urostlé ob
ličej její byl pravidelný výrazný.<
ýjak tomu nerozumím. Táž sklíčka kaleidoskopu, ale
v jiném uspořádání seřadění. Ostatně, kávu také můžeme
dávat. Jestli jim holka vydaří, pa-
matujou moje slova bude terno.>OSLEPL DRtHÉ 547
ji ani nepustím, aby hned mláda nenasákla světskou da-
ťebóostí. Chloubou její hlavy byly
krásné, jasně plavé vlasy; cop jako ruka silný dosahoval do
půli těla. Kredencká pan Anton prohlíželi všech stran,
pohladili vlasech tvářích, ponejprv snesli jí, co
se dalo ještě krčmě sehnat
