Chloubou její hlavy byly
krásné, jasně plavé vlasy; cop jako ruka silný dosahoval do
půli těla.«
Slepec poděkoval kávu pro svou svěřenku slíbil,
že Evičku slečince ráno ukáže.
Děvčátko vklouzlo nesměle upejpavé lokálu. Ráno sedmé hodině po
otevřely dvéře mladá dívčí hlavinka nakoukla dovnitř.
>Pan Alois zasadil sazeničku. Pan Alois jen usmíval pod
stolem chvilečkou zamnul ruce.>OSLEPL DRtHÉ 547
ji ani nepustím, aby hned mláda nenasákla světskou da-
ťebóostí. Kolem rtů objevil úsměv
a kolem očí zavlnilo něco, bez zásvitu očí nestalo se
viditelným projevem štěstí.
Venku zastavil chvíli strážníkem.*
»Vzal sobě jednu holčičku Pobřežní ulice. Konečně pokrčil
rameny, potutelně ušklíbl, pozdravil rozloučenou a
s hlavou vraženou ramenou vycházel krčmy, ustavičně
se pro sebe usmívaje. Ostatně, kávu také můžeme
dávat.<
.
Noc měla týž průběh. Ale postavy byla pěkně urostlé ob
ličej její byl pravidelný výrazný.<
ýjak tomu nerozumím. sobě mělo několik letních ha
dříků poněvadž ráno byl mrazivě studený větřík, tetelilo se
zimou celém těle. Bylo hubené, vyhladovělé kostnaté dítě bledých,
skoro chorobných tváří.
>Pane Alois,« řekl němu znalecky číšník Evičky
se udělá holka jako lusk. Táž sklíčka kaleidoskopu, ale
v jiném uspořádání seřadění. Kredencká poklepala pak
slepci rameno, řekla: >Vy jste hodný muž, pane Alois,<
á odběhla své místo, aby dočtla noviny připravila^
se ria svou službu.
>Co novéhoř< ptal číšníka, jenž podstrčil doutník. Kredencká pan Anton prohlíželi všech stran,
pohladili vlasech tvářích, ponejprv snesli jí, co
se dalo ještě krčmě sehnat.*
>Pane Alois musím Evičku vidět Ráno, přijde
pro vás, pozvete dále.
»Evičko pojď sem,< zavolala slečinka, jež na
ni čekala dávala pozor, objeví.<
Evička byla takřka letu vším hotova, snesli,
a vyprázdnila druhý hrnek kávy takovou chutí, mohla
na slečinka oči nechat. hezkou chvíli pozoroval
pan Anton, jenž připraven již cestu stále díval na
slepce, jakoby nechtěl odejiti dříve, pokud jasně nekmitne,
co jako mlhavé tušení projelo hlavou. Jestli jim holka vydaří, pa-
matujou moje slova bude terno. Kre
dencká vzala ruku dovedla kouta, kde seděl
slepec
