Ráno sedmé hodině po
otevřely dvéře mladá dívčí hlavinka nakoukla dovnitř. Kolem rtů objevil úsměv
a kolem očí zavlnilo něco, bez zásvitu očí nestalo se
viditelným projevem štěstí.
»Evičko pojď sem,< zavolala slečinka, jež na
ni čekala dávala pozor, objeví.
Noc měla týž průběh. hezkou chvíli pozoroval
pan Anton, jenž připraven již cestu stále díval na
slepce, jakoby nechtěl odejiti dříve, pokud jasně nekmitne,
co jako mlhavé tušení projelo hlavou.<
ýjak tomu nerozumím. sobě mělo několik letních ha
dříků poněvadž ráno byl mrazivě studený větřík, tetelilo se
zimou celém těle.
Děvčátko vklouzlo nesměle upejpavé lokálu.«
Slepec poděkoval kávu pro svou svěřenku slíbil,
že Evičku slečince ráno ukáže.*
>Pane Alois musím Evičku vidět Ráno, přijde
pro vás, pozvete dále. Ale postavy byla pěkně urostlé ob
ličej její byl pravidelný výrazný.<
Evička byla takřka letu vším hotova, snesli,
a vyprázdnila druhý hrnek kávy takovou chutí, mohla
na slečinka oči nechat. Ostatně, kávu také můžeme
dávat.<
. Táž sklíčka kaleidoskopu, ale
v jiném uspořádání seřadění. Bylo hubené, vyhladovělé kostnaté dítě bledých,
skoro chorobných tváří. Kredencká pan Anton prohlíželi všech stran,
pohladili vlasech tvářích, ponejprv snesli jí, co
se dalo ještě krčmě sehnat. Konečně pokrčil
rameny, potutelně ušklíbl, pozdravil rozloučenou a
s hlavou vraženou ramenou vycházel krčmy, ustavičně
se pro sebe usmívaje. Kredencká poklepala pak
slepci rameno, řekla: >Vy jste hodný muž, pane Alois,<
á odběhla své místo, aby dočtla noviny připravila^
se ria svou službu.
>Pan Alois zasadil sazeničku. Jestli jim holka vydaří, pa-
matujou moje slova bude terno.
>Pane Alois,« řekl němu znalecky číšník Evičky
se udělá holka jako lusk. Pan Alois jen usmíval pod
stolem chvilečkou zamnul ruce.
Venku zastavil chvíli strážníkem.>OSLEPL DRtHÉ 547
ji ani nepustím, aby hned mláda nenasákla světskou da-
ťebóostí. Kre
dencká vzala ruku dovedla kouta, kde seděl
slepec.
>Co novéhoř< ptal číšníka, jenž podstrčil doutník. Chloubou její hlavy byly
krásné, jasně plavé vlasy; cop jako ruka silný dosahoval do
půli těla.*
»Vzal sobě jednu holčičku Pobřežní ulice
