ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 555 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Pan Alois jen usmíval pod stolem chvilečkou zamnul ruce. Chloubou její hlavy byly krásné, jasně plavé vlasy; cop jako ruka silný dosahoval do půli těla. Kolem rtů objevil úsměv a kolem očí zavlnilo něco, bez zásvitu očí nestalo se viditelným projevem štěstí. Jestli jim holka vydaří, pa- matujou moje slova bude terno. Kredencká poklepala pak slepci rameno, řekla: >Vy jste hodný muž, pane Alois,< á odběhla své místo, aby dočtla noviny připravila^ se ria svou službu.* »Vzal sobě jednu holčičku Pobřežní ulice. Konečně pokrčil rameny, potutelně ušklíbl, pozdravil rozloučenou a s hlavou vraženou ramenou vycházel krčmy, ustavičně se pro sebe usmívaje. Ráno sedmé hodině po­ otevřely dvéře mladá dívčí hlavinka nakoukla dovnitř. Kre­ dencká vzala ruku dovedla kouta, kde seděl slepec. Ostatně, kávu také můžeme dávat. Venku zastavil chvíli strážníkem. >Co novéhoř< ptal číšníka, jenž podstrčil doutník. hezkou chvíli pozoroval pan Anton, jenž připraven již cestu stále díval na slepce, jakoby nechtěl odejiti dříve, pokud jasně nekmitne, co jako mlhavé tušení projelo hlavou. >Pan Alois zasadil sazeničku. Ale postavy byla pěkně urostlé ob­ ličej její byl pravidelný výrazný.« Slepec poděkoval kávu pro svou svěřenku slíbil, že Evičku slečince ráno ukáže. »Evičko pojď sem,< zavolala slečinka, jež na ni čekala dávala pozor, objeví.< ýjak tomu nerozumím. Děvčátko vklouzlo nesměle upejpavé lokálu.>OSLEPL DRtHÉ 547 ji ani nepustím, aby hned mláda nenasákla světskou da- ťebóostí. sobě mělo několik letních ha­ dříků poněvadž ráno byl mrazivě studený větřík, tetelilo se zimou celém těle. Kredencká pan Anton prohlíželi všech stran, pohladili vlasech tvářích, ponejprv snesli jí, co se dalo ještě krčmě sehnat. Noc měla týž průběh. >Pane Alois,« řekl němu znalecky číšník Evičky se udělá holka jako lusk. Táž sklíčka kaleidoskopu, ale v jiném uspořádání seřadění.< .* >Pane Alois musím Evičku vidět Ráno, přijde pro vás, pozvete dále. Bylo hubené, vyhladovělé kostnaté dítě bledých, skoro chorobných tváří.< Evička byla takřka letu vším hotova, snesli, a vyprázdnila druhý hrnek kávy takovou chutí, mohla na slečinka oči nechat