Pan Alois jen usmíval pod
stolem chvilečkou zamnul ruce. Ráno sedmé hodině po
otevřely dvéře mladá dívčí hlavinka nakoukla dovnitř.«
Slepec poděkoval kávu pro svou svěřenku slíbil,
že Evičku slečince ráno ukáže.
Venku zastavil chvíli strážníkem. sobě mělo několik letních ha
dříků poněvadž ráno byl mrazivě studený větřík, tetelilo se
zimou celém těle. Táž sklíčka kaleidoskopu, ale
v jiném uspořádání seřadění. Chloubou její hlavy byly
krásné, jasně plavé vlasy; cop jako ruka silný dosahoval do
půli těla. Kolem rtů objevil úsměv
a kolem očí zavlnilo něco, bez zásvitu očí nestalo se
viditelným projevem štěstí.<
.
>Pan Alois zasadil sazeničku.*
>Pane Alois musím Evičku vidět Ráno, přijde
pro vás, pozvete dále.<
Evička byla takřka letu vším hotova, snesli,
a vyprázdnila druhý hrnek kávy takovou chutí, mohla
na slečinka oči nechat. Ale postavy byla pěkně urostlé ob
ličej její byl pravidelný výrazný. Kredencká pan Anton prohlíželi všech stran,
pohladili vlasech tvářích, ponejprv snesli jí, co
se dalo ještě krčmě sehnat.
»Evičko pojď sem,< zavolala slečinka, jež na
ni čekala dávala pozor, objeví.
Děvčátko vklouzlo nesměle upejpavé lokálu.>OSLEPL DRtHÉ 547
ji ani nepustím, aby hned mláda nenasákla světskou da-
ťebóostí. hezkou chvíli pozoroval
pan Anton, jenž připraven již cestu stále díval na
slepce, jakoby nechtěl odejiti dříve, pokud jasně nekmitne,
co jako mlhavé tušení projelo hlavou. Kre
dencká vzala ruku dovedla kouta, kde seděl
slepec. Konečně pokrčil
rameny, potutelně ušklíbl, pozdravil rozloučenou a
s hlavou vraženou ramenou vycházel krčmy, ustavičně
se pro sebe usmívaje.
Noc měla týž průběh. Ostatně, kávu také můžeme
dávat.
>Pane Alois,« řekl němu znalecky číšník Evičky
se udělá holka jako lusk.
>Co novéhoř< ptal číšníka, jenž podstrčil doutník. Kredencká poklepala pak
slepci rameno, řekla: >Vy jste hodný muž, pane Alois,<
á odběhla své místo, aby dočtla noviny připravila^
se ria svou službu.<
ýjak tomu nerozumím. Jestli jim holka vydaří, pa-
matujou moje slova bude terno. Bylo hubené, vyhladovělé kostnaté dítě bledých,
skoro chorobných tváří.*
»Vzal sobě jednu holčičku Pobřežní ulice
