ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 555 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
>Co novéhoř< ptal číšníka, jenž podstrčil doutník. Táž sklíčka kaleidoskopu, ale v jiném uspořádání seřadění. Pan Alois jen usmíval pod stolem chvilečkou zamnul ruce.< Evička byla takřka letu vším hotova, snesli, a vyprázdnila druhý hrnek kávy takovou chutí, mohla na slečinka oči nechat.« Slepec poděkoval kávu pro svou svěřenku slíbil, že Evičku slečince ráno ukáže. Ale postavy byla pěkně urostlé ob­ ličej její byl pravidelný výrazný. Kredencká pan Anton prohlíželi všech stran, pohladili vlasech tvářích, ponejprv snesli jí, co se dalo ještě krčmě sehnat.>OSLEPL DRtHÉ 547 ji ani nepustím, aby hned mláda nenasákla světskou da- ťebóostí. Noc měla týž průběh. »Evičko pojď sem,< zavolala slečinka, jež na ni čekala dávala pozor, objeví. Kolem rtů objevil úsměv a kolem očí zavlnilo něco, bez zásvitu očí nestalo se viditelným projevem štěstí. Konečně pokrčil rameny, potutelně ušklíbl, pozdravil rozloučenou a s hlavou vraženou ramenou vycházel krčmy, ustavičně se pro sebe usmívaje.< . >Pan Alois zasadil sazeničku. Bylo hubené, vyhladovělé kostnaté dítě bledých, skoro chorobných tváří. Jestli jim holka vydaří, pa- matujou moje slova bude terno. >Pane Alois,« řekl němu znalecky číšník Evičky se udělá holka jako lusk. Ráno sedmé hodině po­ otevřely dvéře mladá dívčí hlavinka nakoukla dovnitř.* »Vzal sobě jednu holčičku Pobřežní ulice.< ýjak tomu nerozumím. Děvčátko vklouzlo nesměle upejpavé lokálu. hezkou chvíli pozoroval pan Anton, jenž připraven již cestu stále díval na slepce, jakoby nechtěl odejiti dříve, pokud jasně nekmitne, co jako mlhavé tušení projelo hlavou. Kredencká poklepala pak slepci rameno, řekla: >Vy jste hodný muž, pane Alois,< á odběhla své místo, aby dočtla noviny připravila^ se ria svou službu. Venku zastavil chvíli strážníkem. Kre­ dencká vzala ruku dovedla kouta, kde seděl slepec. Ostatně, kávu také můžeme dávat. sobě mělo několik letních ha­ dříků poněvadž ráno byl mrazivě studený větřík, tetelilo se zimou celém těle. Chloubou její hlavy byly krásné, jasně plavé vlasy; cop jako ruka silný dosahoval do půli těla.* >Pane Alois musím Evičku vidět Ráno, přijde pro vás, pozvete dále