(Další. Jednotlivé ideje vidíme, již nyní zapouštějí kořeny
a nabývají půdy stále Širší širší.
Jednu věc však tuším nemůžeme učení Tolstého vytýkat:
nedůslednost. Takovou neurčitost vidíme př. Ale více než >snaží se* říci
nemůžeme; neboť musí životě činit koncese po
měrům, kterých svém učení nepřipouští.kronbaukr:
54é
ony extremní dôsledky dovodit.)
Bylo mně úzko měl jsem strach. >Jen když bude
míti útočiště,* řekl domovník, zavolal Evičku, zeptal jír
chce-li jiti mnou, Evička řekla, půjde hned Šla námi. Nápadno nevysvětleno je
také libovolné přijímání některých částí evangelia učení
a odmítání druhých, Tolstoj pokládá stejně auten
tické (na př. nesprávných generalisací
je Tolstého celá řada. Doklady vyplývají toho, už
řečeno.. snaží být důsledný svým theoretickým* zá
sadám praktickém životě.
»0slepl druhé . Ted mne bude ona vodit sem domů ale dovnitř
. některých zázraků).
Teprve doma, když jsme osaměli, pohladiř jsem ponejprv
po vlasech. tohoto extremního genéralisujíclho rázu učení
pak plyne také jakási mlhavost neurčitost některých
místech..«
Episoda zákoutí velkoměsta. slečinko, jsou vlasy jako sametové a
vypravoval jsem jí, najdeme svůj vlastní byt, kou
píme nábytek, nám bude, dokud ona bude ještě chodit
do školy, vařit někdo sousedství Evička večera1 mně
přivykla. Tolstoj naopak důsledný prováděni* své
ideje krajnosti neleká se, jak řečeno, žádných
důsledků.
Přese všecky tyto výtky pohlížíme učení Tolstého
s neomezenou úctou jako zářivý paprsek, vržený ny
nější tmu sobeckých názorů jednotlivců systémů filo
sofických, tvrdíme bezpečně, učení toto svou bu
doucnost.. Nemohl jsem se
nikterak tomu odhodlati, abych pověděl, jsem měl na
srdci; Bál jsem se, mně vysmějou Evička bude
ode mne pláčem štítivostí utíkat. požadavku ne
zabíjení zvířat nehubení rostlin požadavku, aby silidé
pomáhali boji proti přírodě, dále nejasně stanoveném
poměru rozumu vůle lidské. Ani nepamatuji, jak
jsem konečně sebe vypravil, ale podivil jsem se, že
nebyl tím nikdo ani dost málo překvapen.
