Jednu věc však tuším nemůžeme učení Tolstého vytýkat:
nedůslednost..
Přese všecky tyto výtky pohlížíme učení Tolstého
s neomezenou úctou jako zářivý paprsek, vržený ny
nější tmu sobeckých názorů jednotlivců systémů filo
sofických, tvrdíme bezpečně, učení toto svou bu
doucnost. požadavku ne
zabíjení zvířat nehubení rostlin požadavku, aby silidé
pomáhali boji proti přírodě, dále nejasně stanoveném
poměru rozumu vůle lidské. Nápadno nevysvětleno je
také libovolné přijímání některých částí evangelia učení
a odmítání druhých, Tolstoj pokládá stejně auten
tické (na př.«
Episoda zákoutí velkoměsta. Nemohl jsem se
nikterak tomu odhodlati, abych pověděl, jsem měl na
srdci; Bál jsem se, mně vysmějou Evička bude
ode mne pláčem štítivostí utíkat. Ani nepamatuji, jak
jsem konečně sebe vypravil, ale podivil jsem se, že
nebyl tím nikdo ani dost málo překvapen. Takovou neurčitost vidíme př. >Jen když bude
míti útočiště,* řekl domovník, zavolal Evičku, zeptal jír
chce-li jiti mnou, Evička řekla, půjde hned Šla námi.
Teprve doma, když jsme osaměli, pohladiř jsem ponejprv
po vlasech. slečinko, jsou vlasy jako sametové a
vypravoval jsem jí, najdeme svůj vlastní byt, kou
píme nábytek, nám bude, dokud ona bude ještě chodit
do školy, vařit někdo sousedství Evička večera1 mně
přivykla.. Ted mne bude ona vodit sem domů ale dovnitř
. (Další. některých zázraků). tohoto extremního genéralisujíclho rázu učení
pak plyne také jakási mlhavost neurčitost některých
místech.
»0slepl druhé .)
Bylo mně úzko měl jsem strach. snaží být důsledný svým theoretickým* zá
sadám praktickém životě. nesprávných generalisací
je Tolstého celá řada. Jednotlivé ideje vidíme, již nyní zapouštějí kořeny
a nabývají půdy stále Širší širší... Ale více než >snaží se* říci
nemůžeme; neboť musí životě činit koncese po
měrům, kterých svém učení nepřipouští. Tolstoj naopak důsledný prováděni* své
ideje krajnosti neleká se, jak řečeno, žádných
důsledků.kronbaukr:
54é
ony extremní dôsledky dovodit. Doklady vyplývají toho, už
řečeno
