ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 554 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Ale více než >snaží se* říci nemůžeme; neboť musí životě činit koncese po­ měrům, kterých svém učení nepřipouští. Tolstoj naopak důsledný prováděni* své ideje krajnosti neleká se, jak řečeno, žádných důsledků. některých zázraků).. Teprve doma, když jsme osaměli, pohladiř jsem ponejprv po vlasech. Takovou neurčitost vidíme př. »0slepl druhé .. požadavku ne­ zabíjení zvířat nehubení rostlin požadavku, aby silidé pomáhali boji proti přírodě, dále nejasně stanoveném poměru rozumu vůle lidské. Nápadno nevysvětleno je také libovolné přijímání některých částí evangelia učení a odmítání druhých, Tolstoj pokládá stejně auten­ tické (na př. (Další.« Episoda zákoutí velkoměsta. Jednu věc však tuším nemůžeme učení Tolstého vytýkat: nedůslednost. snaží být důsledný svým theoretickým* zá­ sadám praktickém životě.kronbaukr: 54é ony extremní dôsledky dovodit. tohoto extremního genéralisujíclho rázu učení pak plyne také jakási mlhavost neurčitost některých místech. Jednotlivé ideje vidíme, již nyní zapouštějí kořeny a nabývají půdy stále Širší širší. nesprávných generalisací je Tolstého celá řada. Přese všecky tyto výtky pohlížíme učení Tolstého s neomezenou úctou jako zářivý paprsek, vržený ny­ nější tmu sobeckých názorů jednotlivců systémů filo­ sofických, tvrdíme bezpečně, učení toto svou bu­ doucnost. Ani nepamatuji, jak jsem konečně sebe vypravil, ale podivil jsem se, že nebyl tím nikdo ani dost málo překvapen. Doklady vyplývají toho, už řečeno.) Bylo mně úzko měl jsem strach.. >Jen když bude míti útočiště,* řekl domovník, zavolal Evičku, zeptal jír chce-li jiti mnou, Evička řekla, půjde hned Šla námi.. Ted mne bude ona vodit sem domů ale dovnitř . Nemohl jsem se nikterak tomu odhodlati, abych pověděl, jsem měl na srdci; Bál jsem se, mně vysmějou Evička bude ode mne pláčem štítivostí utíkat. slečinko, jsou vlasy jako sametové a vypravoval jsem jí, najdeme svůj vlastní byt, kou­ píme nábytek, nám bude, dokud ona bude ještě chodit do školy, vařit někdo sousedství Evička večera1 mně přivykla