-545
nejzazšfm bodem pasivnosti zásada odpírání zlu.
V tom vidíme také hlavní logickou vadu učení Tol
stého. Několik jeho ideálních příkazů nemožno po
kládati budovu pro přítomnost postavenou, stojí teprve
na konci daleké, dlouhé obtížné cesty. Učení znající pouze extrémy, také samo sebou ná-
chylno neoprávněným generalisacím, aby nich mohlo
.
Takové extremy vidíme větách Tolstého: Egoismem není
možno dosíci blaha tedy naprostým altruismem; odpí
ráním zlu zlem zlo jenom rozmnožuje tedy nemá se
zlu vůbec odpírati; nečisté manželství vede záhubu —<
tedy třeba vůbec neukájeti pudu pohlavního; některé stránky
nynější civilisace jsou špatné tedy vší civilisace nynější
se zříci; vědy nemohou nás poučiti cíli lidského života —
tedy jsou zbytečný; někteří lidé duševně pracující konají
zbytečné věci tedy jedině práce tělesná pravá práce;
vlastní moje činnost umělecká nesloužila lidu tedy vůbec
byla špatná zbytečná.
Tolstoj jest myslitel převážně analytický tom
je mistrem nepřekonaným; ale synthese slabou stránkou
jeho filosofie. zbývá učení Tolstého kladného, čím bychom
se již nyní mohli řídit? Toho velice málo, ne-li dokonce
nic.STUDIE TOLSTÉM. Pře
devším zaráží silně extremní ráz učení Tolstého, který
správně naznačen obrazem: abychom nespadli propasti
jedné, obrátíme přímo zpět spadneme propasti druhé. Obě tyto stránky
— odmítavá kladná posunují zraky naše bud nedo
zírné budoucnosti nebo neurčité minulosti nejsou tedy
realistické. Tolstoj neuznává zlaté střední
-cesty, jeho učení nezná výjimek, ústupků, kompromisu. Atd. Lidstvo potřebuje
budovy bližší vybudování této zůstaveno tuším teprve
budoucnosti. Již tato
pasivní stránka učení dodává soustavě Tolstého jakési za-
smušilosti tvrdosti ještě stupňuje jeho kladnými
požadavky neúprosné přísnosti (idealism). příkazy již nyní splnitelné nejsou vlastně
větami Tolstého, nýbrž fakty historicky danými.
Ostatně ani ona ideální budova není prosta vad. Neboť ony zv.
V tomto negativním výsledku učení Tolstého viděti třeba
hlavní vadu jeho. Ostatně radikalism Tol
stého naprosto krajní, asi takový jako krajní snahy nihi-
listft zničiti celý nynější stav kulturní budovati pak nový
— jedním slovem utopie. Není tuším pochyby tom, jak lépe
reformovat svět: zda radikálně individualistický reálně
a socialisticky? Neboť musíme také ptát: spíše
možno? spíše povede cíli? historie poučuje nás, že
všecky reformy, kterými lidstvo mravně povzneslo, dály
se základě principu společnosti
