, neboť jinak musil odejít poušť živit se
kořínky. Avšak učení
Tolstého tak zdravé jádro, škoda bylo, kdyby je'
potkal týž osud.
Tolstoj sám nechce nikde snížiti kompromisu ny
nějším stavem, neboť bojí, tím padla zásada, tuším
ani nepokládá možné, aby učení jeho nabylo konkrét
nějších positivnějších forem základě daného stavu kul
turního. Ale toho nenásleduje,
praví Tolstoj, jest tato cesta, kterou vývoj kulturní
bral, nutná jedině správná lidstvo této kultury
nemohlo zříci, pozná-li, tato kultura ohrožuje ničí vyšší
zásady zásady mravnosti. Nelze snad opravovati při-
způsobovati požadavkům mravním neb naopak požadavky
mravní (tak činí př.STUDIE TOLSTÉM. Každý reformátor musí počítat daným stavem
kulturním, neboť úplné jeho odstranění přesahuje síly lidské. církev), neboť jim naprosto odpo
ruje, jako nelze opravovati dům, který základů špatně
vystavěn; třeba jej sbořiti vystavěti jiný. 543
jako před pěti sty lety Chelčického: Pravý křesťan chová se
k zařízením nynější společnosti passivně; nemá účasti
v úřadech, ale neodpírá jim poslušnosti, pokud něm
nežádají činů protikřesťanských; neschvaluje daně, ale platí
je, dokud nucen; práva volebního vůbec neužívá ho
nedomáhá; úřadu porotce soudce nepřijímá; nemůže být
vojákem, panovníkem, zákonodárcem, policejním zřízencem,
katem; také nemůže být knězem, nebo dokonce mnichem,
tím méně biskupem nebo papežem; neboť jsou všecko
věci odporující zásadám křesťanským.
V tom vidíme nový extrém Tolstého, jenž zapomíná
zde, lidstvu samovolně není ani možno zříci své kul
tury; mohlo státi jen nějakou vnější katastrofou. Nynější společnosti
je ovšem těžko zříci svého stavu kulturního, poněvadž
hoví jejímu egoismu; ale bude jednou tomu nucena, až
pozná, tato cesta nevede východu, nýbrž propasti.
Vždyť sám Tolstoj užívá domu, užívá pluhu, péra, tisku
atd.
Tolstoj zavrhuje kulturu nynější, která ovšem přiro
zeným výsledkem kultur předchozích. atd. proto doufáme všecky příznaky tomu
nasvědčují Tolstém vznikne zvláštní škola Tolsto-
jovská, která zásadám jeho bude hledět dodat tvaru konkrét
nějšího zevrubnější applikací naše poměry pozná se
pak bezpečněji, současné kultury třeba vymýtit a
jakými prostředky. Toto odmítavé stanovisko myslíme bylo největší
vadou pro budoucnost učení Tolstého; dočkalo téhož
osudu jako učení Chelčického, jako učení amerických »ne-
odpíračů zla* bylo prostě ignorováno.
