V historii Lili, kde žije ženská duše hned koketní a
uličnická, hned sentimentální těžká, hned rozkošně . knížce >Ze zahrady života* sneseny
jsou první pokusy prozaické autorovy, sem tam ještě
naivní, jinde však záblesky seriosnější snahy, valnou část
knihy vyplňuje pěkný překlad Mackayova >Sybarity«.
Nejsou všechna čísla knihy umělecké výši úvodní práce. Zde se
povznesl nad úzce osobní, lyrický genre, jejž dosud pěstoval,
k tónům poesie abstraktní, neosobní, což něčím novým
ve vývoji jeho.
V přehledu, aby byl úplný, schází snad ještě sem tam
nějaká knížka, ale netřeba konečně namáhali chtíti, aby
byl přehled úplný, poněvadž celkem pro literaturu velmi
lhostejno, vydaldi ještě něco nebo Y. zde totéž skandování šerých, smutných slov, totéž
neukojení životem, táž >vratkost věcí, jež jsou, věčnost
věcí, nichž sníme,* totéž hledání samoty, totéž vracení se
k Údem totéž jimi zraňování.fantomu gri-
setky latinské čtvrti, složeno tolik vážného umění tak
lehkou rukou, vyzývá absolutnímu, všech námitek
zbavenému podivu.
Ale všemi zvoní týž ., když to, co
tito pánové vydali, stojí úrovni třebas Nečáskových
elaborátů nebo dokonce, je-li vůbec mysliteáno, pod ní,
jako třebas hned p. Nebylo divu, kdyby jednoho dne ne-
desertovala posledního celá česká kritika; Takovým věcem
věnovati pozornost, tak příjemný lákavý úkol, jistě
je to, aby otrávil znechutil kritiku jeho poslání jeho
.veselá,
hned přísná, hned roztomilá, hned naprosto nezdvořilá, hned
zcizená, hned důvěrná, pohrávající uprostřed veselé miserie
života bohémského, podobna dávno zmizelému .
Autor >Me tem psychos* Em.
Lehkou nohou kráčí Musa Hilbertova >Li<i a
jiných povídkách*, zteplalé vody české literatury
sype graciésně šumivé prášky svých vtipů. Nejzávažnějsí tragoedie Hilbert traktuje
touto lehkou fakturou, tím koketně rozmarným akcentem.Herr man novy těn rky«,
kniha posud neukončená, ale sbírka takových •humori
stických* monstruosit, aspoň takto passant zasluhuje
býti připomenuta. čísle >Stvoření« koncipoval
p. autor biblickým stylem sen Kosmického smutku. Něco živelního
je celém jejím vpádu literatury, kniha, která ne-
béře jména >mládí* darmo, ale která mládím sama.rolničkový tón, týž temperamentní švih
vervní, šíťastné umělecké bytosti. šl. Lešehradu
nezapře svých prósách melancholického básníka >Medi-
tací«.638 eak^sek:
vlastnímu lyrissmu, vypravujíc příběh ládcy tklivém reliefu,
kde měla hned počátku dáti čtenáři jevo, jej chce
jen pobaviti pouhou historií »pro zasmání*
