Jako pravý žurnalista-povídkář pracuje Ant. >Bolestném žertu«,
neskizovala kuriosního poměru městské slečinky slováckému
hochu, jejž vypravuje jako pikantní anekdotu. Cítí-li př. Lidovou
duši lidových typech chce odhalovati pí. autorčiny vysvětlují všechno.
Rozmarem hraje knížka pí. 537
hodna. sbírka reminiscencí pí. Ovšem více realistické než psycho
logické aspirace pí. kluziště do-
cházeti stařenku, jež dívajíc jeho rej vzpomínajíc
zašlého mládí, slzí. Drobné, genrové
obrázky, ale leckde blyskne tragickou perspektivou, jako
zase jinde dýchne nelíčeným, prostým humorem. Ovšem
se zdá, vnějšku pí. Herci, scházející ke
zkoušce jeho kusu, nacházejí koutě jeho mrtvolu. Gabriela Preissová. >Chudá
vrchnost*, chycen kus nenuceného humoru tom líčení
zklamaných ilusí vychovatelky, jež domnívá přijíti panstvu
a upadne doprostřed nudy zbědačelosti schudlých Šlech
tických kobylkářů.
S druhým vydáním svých >Obrázků Slovácka*
přihlásila pí. autorka. Chápu, pí. Jinak by
s takovou hazardnostf, jako např.NOVÁ ČESKÁ PROSA. Novým momentem také názor Legrův pří
rodu. Vídá př. To
všechno jsou falešné, skřípavé, vnější efekt vypočítané
tóny, jakých jest právě schopen jen neumělec, jenž domnívá
se, svou nemyslivost zastře efektní tirádou >nad vlastními,
životem surově ubitými ideály*. autorka věnovala mnohdy více
péče než nitru.
autor svou apostrofou: Plačte, stařenko bílá, neboť slza je
perla, kterou mohou ozdobiti chudí nešťastní atd. hned dostavuje larmoyantní p.
autorce strach před sentimentalitou diktoval ten realistický
závěr, kde Michal Gazda vzpomínaje bouřlivé lásky, jen
•pohrdlivě zasměje*. Nebo
jinde, kde líčí slávu záhubu dramatického autora, jenž udal
v aréně svůj kus, nechává jej podzimním chladem zmírati
v divadle, kde počal jeho úspěch. Tak zaujala pitoresknost vzhledu těch ma
lebných, strakatých figur, jež fantasie její jakoby barevných
hadříků cetek skládala, zapomněla sem tam vdechnouti
do těch figurín duši. autorky
hlavně jejího pobytu Rusi, drobné genrové obrázky bez
zvláštních aspirací, ale skize, jako př. autorka, jež podlehla
. Pavly Moudré >Do roz
maru pláče*. Ale pak celý příběh vlastně nestál za
omočení péra, byla sama pí. Šlejhar svých nejhlubších ner
vových citových základů vůči přírodě mystikem, Leger
stojí vůči přírodě jako člověk, jenž ozbrojil vědou, jenž
dovede operovati biologickými psychologickými složkami
a prvky toho, zveme přírodou životem. Nečá-
sek >Pestrých ptácích*
