Nečá-
sek >Pestrých ptácích*. autorka věnovala mnohdy více
péče než nitru.
autor svou apostrofou: Plačte, stařenko bílá, neboť slza je
perla, kterou mohou ozdobiti chudí nešťastní atd. Šlejhar svých nejhlubších ner
vových citových základů vůči přírodě mystikem, Leger
stojí vůči přírodě jako člověk, jenž ozbrojil vědou, jenž
dovede operovati biologickými psychologickými složkami
a prvky toho, zveme přírodou životem. Ale pak celý příběh vlastně nestál za
omočení péra, byla sama pí.NOVÁ ČESKÁ PROSA. Gabriela Preissová. Cítí-li př. Novým momentem také názor Legrův pří
rodu. Herci, scházející ke
zkoušce jeho kusu, nacházejí koutě jeho mrtvolu. autorka, jež podlehla
. Ovšem
se zdá, vnějšku pí. Lidovou
duši lidových typech chce odhalovati pí. 537
hodna. Drobné, genrové
obrázky, ale leckde blyskne tragickou perspektivou, jako
zase jinde dýchne nelíčeným, prostým humorem. >Bolestném žertu«,
neskizovala kuriosního poměru městské slečinky slováckému
hochu, jejž vypravuje jako pikantní anekdotu. autorka. kluziště do-
cházeti stařenku, jež dívajíc jeho rej vzpomínajíc
zašlého mládí, slzí.
S druhým vydáním svých >Obrázků Slovácka*
přihlásila pí. sbírka reminiscencí pí. To
všechno jsou falešné, skřípavé, vnější efekt vypočítané
tóny, jakých jest právě schopen jen neumělec, jenž domnívá
se, svou nemyslivost zastře efektní tirádou >nad vlastními,
životem surově ubitými ideály*. autorky
hlavně jejího pobytu Rusi, drobné genrové obrázky bez
zvláštních aspirací, ale skize, jako př. Pavly Moudré >Do roz
maru pláče*. Tak zaujala pitoresknost vzhledu těch ma
lebných, strakatých figur, jež fantasie její jakoby barevných
hadříků cetek skládala, zapomněla sem tam vdechnouti
do těch figurín duši. hned dostavuje larmoyantní p.
Rozmarem hraje knížka pí. Vídá př. Ovšem více realistické než psycho
logické aspirace pí.
autorce strach před sentimentalitou diktoval ten realistický
závěr, kde Michal Gazda vzpomínaje bouřlivé lásky, jen
•pohrdlivě zasměje*.
Jako pravý žurnalista-povídkář pracuje Ant. Nebo
jinde, kde líčí slávu záhubu dramatického autora, jenž udal
v aréně svůj kus, nechává jej podzimním chladem zmírati
v divadle, kde počal jeho úspěch. autorčiny vysvětlují všechno. >Chudá
vrchnost*, chycen kus nenuceného humoru tom líčení
zklamaných ilusí vychovatelky, jež domnívá přijíti panstvu
a upadne doprostřed nudy zbědačelosti schudlých Šlech
tických kobylkářů. Chápu, pí. Jinak by
s takovou hazardnostf, jako např
