Ale pak celý příběh vlastně nestál za
omočení péra, byla sama pí. Chápu, pí. Cítí-li př.
autorce strach před sentimentalitou diktoval ten realistický
závěr, kde Michal Gazda vzpomínaje bouřlivé lásky, jen
•pohrdlivě zasměje*. autorka věnovala mnohdy více
péče než nitru. Tak zaujala pitoresknost vzhledu těch ma
lebných, strakatých figur, jež fantasie její jakoby barevných
hadříků cetek skládala, zapomněla sem tam vdechnouti
do těch figurín duši. autorka. Jinak by
s takovou hazardnostf, jako např. >Bolestném žertu«,
neskizovala kuriosního poměru městské slečinky slováckému
hochu, jejž vypravuje jako pikantní anekdotu.NOVÁ ČESKÁ PROSA. Drobné, genrové
obrázky, ale leckde blyskne tragickou perspektivou, jako
zase jinde dýchne nelíčeným, prostým humorem. Nebo
jinde, kde líčí slávu záhubu dramatického autora, jenž udal
v aréně svůj kus, nechává jej podzimním chladem zmírati
v divadle, kde počal jeho úspěch. >Chudá
vrchnost*, chycen kus nenuceného humoru tom líčení
zklamaných ilusí vychovatelky, jež domnívá přijíti panstvu
a upadne doprostřed nudy zbědačelosti schudlých Šlech
tických kobylkářů. Pavly Moudré >Do roz
maru pláče*. hned dostavuje larmoyantní p.
S druhým vydáním svých >Obrázků Slovácka*
přihlásila pí.
Jako pravý žurnalista-povídkář pracuje Ant. Herci, scházející ke
zkoušce jeho kusu, nacházejí koutě jeho mrtvolu. Gabriela Preissová. autorka, jež podlehla
.
autor svou apostrofou: Plačte, stařenko bílá, neboť slza je
perla, kterou mohou ozdobiti chudí nešťastní atd. Vídá př. To
všechno jsou falešné, skřípavé, vnější efekt vypočítané
tóny, jakých jest právě schopen jen neumělec, jenž domnívá
se, svou nemyslivost zastře efektní tirádou >nad vlastními,
životem surově ubitými ideály*. Nečá-
sek >Pestrých ptácích*.
Rozmarem hraje knížka pí. Ovšem
se zdá, vnějšku pí. sbírka reminiscencí pí. autorčiny vysvětlují všechno. kluziště do-
cházeti stařenku, jež dívajíc jeho rej vzpomínajíc
zašlého mládí, slzí. Lidovou
duši lidových typech chce odhalovati pí. Ovšem více realistické než psycho
logické aspirace pí. autorky
hlavně jejího pobytu Rusi, drobné genrové obrázky bez
zvláštních aspirací, ale skize, jako př. 537
hodna. Novým momentem také názor Legrův pří
rodu. Šlejhar svých nejhlubších ner
vových citových základů vůči přírodě mystikem, Leger
stojí vůči přírodě jako člověk, jenž ozbrojil vědou, jenž
dovede operovati biologickými psychologickými složkami
a prvky toho, zveme přírodou životem
