Cítíte, svou
prací chtěl říci to, jsem výše načrtal. plno
interesantních detailů, ale schází duch, jenž spojil a
oživil. Historie dvou dětí venkovské poběhlice, jichž ujmou
se dva mecenáši: městský byrokrat venkovský kovář. Neboť celek
práce nesen tónem suché realistické faktury, což nej
více vynikne při popisu venkovského trhu, tato methoda
tam, kde autor líčí škrobenou etiketu byrokratické do
mácnosti, přilehla velmi přesně líčeným místům, patří
tyto strany práce Legerovy právě nejsugestivnějším. kombinovanou
episodou závěru, kdy žárlivý Petr dopadá svou milenku na
prsou Pavlových, kdy smýká, aby usmrtil, zatím co
v pozadí osvětluje scénu hrůzný požár, kdy Pavel ne
nadání umírá chrlením krve, chtěl jenom vyhověti čtenářstvu,
u něhož předpokládá silný sklon romantismu. Vzpomínku
duší, jež nepokojných nocích stále jsou alarmovány ne
klidnému sebe sama prohlédání zpytování, takovou duší
jest rek této tristní, nervosní práce, jejž mučí osamocenost
jeho bytosti stejně, jako zcizenost jeho poměru ženě, jejž
bodá stejně prohlédnutá planost života, jako výčitka, není
dosti obětovným umírající matce, cítě instinktivní odpor
k atmosféře rozkladu, jímž otřásají stejně základů fiktivní
muka vymyšlená sebemučení jeho vlastní duší* jako zba
bělost jeho okamžiku, kdy odhaluje nevěrnost ženy, kdy
se zmocňuje stud nad celou jeho existencí. Autor napsal ovšem pod titul své
práce >studie románu< mně vysvětlovalo omlou
valo, čeho bych těží prominul definitivní práci. První
z dětí, vyrostlé ovzduší přepychu, blahobytu škrobené J
etikety, vysilováno ponenáhlu tělesně, duch jeho je
přetěžován málo ztravitelnou kulturou, hyne posléze duší
týranou pochybností. autor fabuli přilepil konec romantický
závěrek, zcela vnější vedlejší moment. stejná je
stylová faktura práce. Druhé dětí, neotráveno kulturou,
přimknuvší přírodě, žije věrno svým hrubým instinktům,
kypící zdravím, pouhé animal, slibuje dostáti svým živočišným
úkolům. Mnoho umění, ale také mnoho umělecké
ekonomie krásné práci Dykově. Nervosní, přerývaná, úryvkovitá, citové
krise jdoucí citové krise, postupující malými psycholo
gickými detaily, jimiž maluje veliké tragické konflikty se
sebou samým nebo svým okolím, vše zase traktováno
y němě nevývratné prostotě stručnosti, pouhé zachycené
slovo, plachý, mizivý gest tam, kde zuří nitru prudké
psychické bouře.
Při práci Legera >Petr Pavel« pohřešuji té
umělecké koncentrace.936 ji&í karásek:
disharmonickými tvrdými, ruší svůj noční klid.
Jako náběh širokému plátnu práce Legerova pozoru-
