ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 543 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Dovedu si představit, jak asi hledí naši generaci, vrtošivou, ničím neuspokojenou, utíkající prostých hodnot života složitým problémům fikcím. Jak zdáme podivnými, málo národními, málo oddanými věřícími jak lho­ stejno to, nás ztrávuje mučil naopak zase my, berouce na sebe tíhy bolesti člověka přítomného stopujíce něm klíčící zárodkyčlověka budoucího, nemůžeme najít Jiráskově člověku minulém odpověď pro otázky, které nás znepokojují. Jako pravý dělník literatury jde prostě svou prací, bez skrupulí, hledání tápání, bez krisí- bojů polemik. 53* k pracovníku, muži, který dovedl let takto klidně, věrně vytrvale pracovat svém díle Čechách, zemi, kde každý velký vzmach literatuře láme tříští kde trpkost sklamání denním chlebem nejsilnějších duchů. do­ vede tolik vděčných jeho čtenářů Čechách toť přání, kterým pro sebe, tedy docela egoisticky, končím tyto řádky, které měly být vlastně blahopřáním pro oslavence. Jako nejvýznačnější prosu uplynulého literárního období kladu bfe» odporu drobnou skizzu románovou Viktora Dýka >Stud* nadepsanou. Šťastný! Jíž proto zasluhuje, aby gratulovalo. Ale příval obvyklých gratulačních projevů byl dostatečně obstarán ji­ ných stran říci poctivě pravdivě svou myšlenku někom i takovýto den jest někdy lepším výrazem účty riežli jen lichotivá, bezmyšlenkovitě jiných opakovaná Mae. ducha­ plném epilogu označuje autor svou ironickou historií o myši spatřené líoci listopadové chodníku blíže staro­ městských mlýnů, jež Vyvolává bizarní asociací vzpomínku těch, kdo >usilovným* hlodáním věcí ctihodných*, zviiký 43* .ALOfe jmÁssit. Historie* duše mučené sebou samouk spodním mamě zapíraným hlasem, jenž zä každým zážitkem tvrdošíjně dostavuje, aby jej Otrávil a zhnusil; psychický obsah Dykovy práce. J'loVá česká prosa. Dílo Jiráskovo• může být pro nás pouze buď jen barvitým divadlem velikých dramat národní historie neb idylickou po­ těchou úlevou každým způsobem však jen odpočinkem. Moci někdy ještě životě čisti Jiráska tak, jak chce být čten, procul negotiis, myslí jasnou, prostou, bez otravné kritič­ ností, dovést radovat trpět jeho husitskými hejtmany, utlačenými sedláky rokokovými měšťáčky, tak jak to. Ale Jirásek při vší měkkosti citové tvrdou hlavu silnou horskou krev. _____________ KREJČÍ