Při tom nesmí přehlédnouti,
že dnešní representance národa polského Haliči slezské Poláky
vůbec nestojí. Provádějíce »germanisaci
světa* udělali českou organisací velmi špatné zkušenosti, stoji proto
přirozeně vybírajíce dvou zel menší boku Poláků slez
ských. Pokus vytčení jakés jazykové hranice čárou taženou zeleného
stolu zůstane tedy již proto bezvýsledným; dokonce však neslevíme
proto požadavku přivtělení Slezska České koruně ani Poláci
s přivtělením Haličskému království, nebude nám lhostejný osud
Čechů Těšíně ani Polákům osud jejich krajanů Ostravě. hranici českopolské zaznívají první výstřely
velkého boje, jehož vzplanutí mělo pro politiku Rakouska značné
následky.
Na vojně zapisoval cvičitelům slezských nováčků kvalifikaci, že
umějí také >wasserpolakisch<, tím stačilo Ostravy po
Bílsko. poslední instanci rozhoduje zde
německý zemský výbor dle toho, jakého učitele Škol těch nasadí
(zpravidla ovšem Němce, poněvadž Slezsku slovanských pedagogii
není). Kvantitavni poměry nepadají zde
. dnech srpna sešlo učitelstvo za
stoupené Ústředním spolku jednot učitelských Čechách Žofíně
k výroční valné hromadě. Slovanů více než jinde platilo vždy pravidlo: »Můj soused
— můj nepřítel, také tentokráte zdá se, nepatrná jedva S5kilo-
metrová pohraniční čára zabije nadobro útlé embryo »shody českopolské*. Friedla >Glosu
ludu šl^skiego*, jak >Nár. Listy* myslí, tak hloupí Němci nejsou. Že
však protičeské agitaci Poláků přejí, považujíce živel polský méně
resistentní proti budoucí germanisaci, přirozený následek chování
se Poláků samých, kteří dnes již vhánějí své děti dobrovolně ně
meckých škol, aby jim nepočeštily. Teprvé oboustranné usilování zavedení
slovanských škol, expansivní národně politická agitace uvědomělá or-
ganisace obou slovanských národů donutila aspoň částečně obyvatelstvo,
aby rozhodlo pro ten neb onen národ. Slezské medium, dělící Halič německého sou
seda, bylo tedy vítané, ano zástupce polského lidu Slezsku neměl
ani přístupu »Kola*! Těm pánům platí polskou jen zem, kde
je polský velkostatkář. Doufáme
tudíž, haličský surdut také příště možného smírného vyjednávání
a narovnání obou slovanských kmenů Slezsku plésti nebude. Ale jazyku zůstalo vše
při starém. určení přesné jazykové čáry pohraniční není ani řeči,
v celé řadě obcí nelze určitostí ani říci, mluví-li polský nebo
•moravsky*. Zají
mavé postavení Němců tomuto sporu.
Pokud lid slezský byl ponechán obou stran sám sobě, nebylo příčiny
ke sporu již proto, pojem >Polák« neb dokonce »Čech« byl tam
zcela neznámý. Aby přímo podpláceli polské vůdce, př.
Postup učitelstva. Později určovali jakstaks národnost lidu faráři dle toho, jakým
jazykem předříkávali kostele, ačkoliv lid ovšem odpovídal opět
všude stejně vasrpolakiš. Přes 200 delegátův zastupovalo zde soustře
děné sorganisované jednoty okresní. Szlachta vyhýbala jaktěživa jazykovým sporům Němci,
které nemohly zůstati bez neblahého vlivu její postavení ví
deňských většinách.
Ke sporu slezskému.OzVuky paberky. pravdě mluví děti »szkoly ludowej* vlas tímže
jazykem jako děti vedlejší »školy obecné*, ačkoliv potkání vy
nadají navzájem bémáků poláků. Kdo nebyl Němcem, byl »Slezák« mluvil >vasrpolácky«. Proto vindikují pro sebe celou Bílou Rus a
Ukrainu, proto jim arcivévodské Slezsko není polským
