Nikomu ani muk a
provede takový kapitální kousek..
>Evička ještě je,« povídá domovník, jenž jak jsem vypo
zoroval, neměl ani tušení, proč přicházím.»OSLEPL DRUHÉ 523
běhla kuchyní, vrazila jako malá voda lokálu postavivši
se před pana Aloise mávala kolem sebe jako loutková figurka. Ale když jste večer všem předčítala těch holči
čkách ten článek novin, projelo mně hlavou takové ne
jasné tušení. Vydělám hezkých pár grošů,
mám tolik, abych zařídil vlastní domácnost chvíle
tohoto odhodlání byl jsem mnohem klidnější bezstarost
nější.
a podívejme toho tajnůstkáře.*
Slečna usedla naproti slepci tak dychtivou tváří,
jakoby divadle seděla. Nevidím sice lidem tváře, ale
vidím jim duše pozoroval jsem, jsou mně vlídni
buď soucitu ten pramenem hlavních mých příjmů
— anebo zištnosti, poněvadž vědí, mně mohou snadno
oklamat ošálit.
>Ani nevím, kdy mně napadlo, abych Evičku vzal
k sobě.
už vám docela rozumím ted mně prosím vás hezky od
začátku konce povězte, jak kdy jste provedl.
>A tohle novina vždyť nemohu doposud úžasem
decha popadnout.. Když
jsem dnes ráno vrátil domů, neulehl jsem, posadil do
svého koutečka přemýšlel jsem svém osudu. obědě posadil jsem schody čekal ně
kterého školáků. Poctivě a
svědomitě jsem všechno uvážil nezvratně jsem rozhodl,
že tomu udělám rázem konec.)
. Tohle hezké, tuze hezké. deseti letech jsem oslepl dvanácti letech
jsem osiřel doby jsem ještě nikdy nepoznal, to
je pravá nezištná láska. tak stalo, nemám
doma žádné radosti těším noc, ten hluk, na
ten život zde, jemuž mám děkovat někdy přece jenom
zapomenu svou nezměnitelnou bídu opuštěnost.* (Příště dále. Když
přišel, dal jsem zlatku požádal ho, aby mne dovedl
do čísla 328 Pobřežní ulici. Raději zů
stanu doma, letě sedám otevřeného okna, zimě ka
men mně smutno hořko. Chci-li procházku, zaplatím vždy dobře napřed
a přece mne moje průvodkyně utrhuje myslím, se
za stydí, vodí mrzáka zdravý vzduch. Tam jsem dověděl, že
Andulku odvedla paní mistrová Soukenické ulice. Ale netroufal jsem ani myslit ale
když noci ten čaroděj spustil svoje housle, rozlila
se mně duši nevýslovná tesknota vzpomněl na
Evičku. Dal jsem desetník řekl mu, aby
došel rynk poslal mně veřejného posluhu. noci sedím jako žebrák schodech,
polovici dne prospím druhou polovici produmám pro-
teskním. pravda? Tedy holá skutečnost
