ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 531 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
>Evička ještě je,« povídá domovník, jenž jak jsem vypo­ zoroval, neměl ani tušení, proč přicházím. tak stalo, nemám doma žádné radosti těším noc, ten hluk, na ten život zde, jemuž mám děkovat někdy přece jenom zapomenu svou nezměnitelnou bídu opuštěnost. Když jsem dnes ráno vrátil domů, neulehl jsem, posadil do svého koutečka přemýšlel jsem svém osudu.* (Příště dále. a podívejme toho tajnůstkáře. deseti letech jsem oslepl dvanácti letech jsem osiřel doby jsem ještě nikdy nepoznal, to je pravá nezištná láska. Tohle hezké, tuze hezké.. Chci-li procházku, zaplatím vždy dobře napřed a přece mne moje průvodkyně utrhuje myslím, se za stydí, vodí mrzáka zdravý vzduch. Poctivě a svědomitě jsem všechno uvážil nezvratně jsem rozhodl, že tomu udělám rázem konec. obědě posadil jsem schody čekal ně­ kterého školáků. Tam jsem dověděl, že Andulku odvedla paní mistrová Soukenické ulice. Nevidím sice lidem tváře, ale vidím jim duše pozoroval jsem, jsou mně vlídni buď soucitu ten pramenem hlavních mých příjmů — anebo zištnosti, poněvadž vědí, mně mohou snadno oklamat ošálit.) . Ale netroufal jsem ani myslit ale když noci ten čaroděj spustil svoje housle, rozlila se mně duši nevýslovná tesknota vzpomněl na Evičku. >Ani nevím, kdy mně napadlo, abych Evičku vzal k sobě. pravda? Tedy holá skutečnost. Ale když jste večer všem předčítala těch holči­ čkách ten článek novin, projelo mně hlavou takové ne­ jasné tušení. noci sedím jako žebrák schodech, polovici dne prospím druhou polovici produmám pro- teskním. Vydělám hezkých pár grošů, mám tolik, abych zařídil vlastní domácnost chvíle tohoto odhodlání byl jsem mnohem klidnější bezstarost­ nější. už vám docela rozumím ted mně prosím vás hezky od začátku konce povězte, jak kdy jste provedl. Raději zů­ stanu doma, letě sedám otevřeného okna, zimě ka­ men mně smutno hořko. Dal jsem desetník řekl mu, aby došel rynk poslal mně veřejného posluhu. Když přišel, dal jsem zlatku požádal ho, aby mne dovedl do čísla 328 Pobřežní ulici. >A tohle novina vždyť nemohu doposud úžasem decha popadnout..* Slečna usedla naproti slepci tak dychtivou tváří, jakoby divadle seděla.»OSLEPL DRUHÉ 523 běhla kuchyní, vrazila jako malá voda lokálu postavivši se před pana Aloise mávala kolem sebe jako loutková figurka. Nikomu ani muk a provede takový kapitální kousek