Slezské medium, dělící Halič německého sou
seda, bylo tedy vítané, ano zástupce polského lidu Slezsku neměl
ani přístupu »Kola*! Těm pánům platí polskou jen zem, kde
je polský velkostatkář. Proto vindikují pro sebe celou Bílou Rus a
Ukrainu, proto jim arcivévodské Slezsko není polským. Později určovali jakstaks národnost lidu faráři dle toho, jakým
jazykem předříkávali kostele, ačkoliv lid ovšem odpovídal opět
všude stejně vasrpolakiš. určení přesné jazykové čáry pohraniční není ani řeči,
v celé řadě obcí nelze určitostí ani říci, mluví-li polský nebo
•moravsky*. Ale jazyku zůstalo vše
při starém.
Postup učitelstva. Aby přímo podpláceli polské vůdce, př. Při tom nesmí přehlédnouti,
že dnešní representance národa polského Haliči slezské Poláky
vůbec nestojí. dnech srpna sešlo učitelstvo za
stoupené Ústředním spolku jednot učitelských Čechách Žofíně
k výroční valné hromadě. Zají
mavé postavení Němců tomuto sporu. Teprvé oboustranné usilování zavedení
slovanských škol, expansivní národně politická agitace uvědomělá or-
ganisace obou slovanských národů donutila aspoň částečně obyvatelstvo,
aby rozhodlo pro ten neb onen národ.OzVuky paberky.
Na vojně zapisoval cvičitelům slezských nováčků kvalifikaci, že
umějí také >wasserpolakisch<, tím stačilo Ostravy po
Bílsko. Doufáme
tudíž, haličský surdut také příště možného smírného vyjednávání
a narovnání obou slovanských kmenů Slezsku plésti nebude. pravdě mluví děti »szkoly ludowej* vlas tímže
jazykem jako děti vedlejší »školy obecné*, ačkoliv potkání vy
nadají navzájem bémáků poláků.
Pokud lid slezský byl ponechán obou stran sám sobě, nebylo příčiny
ke sporu již proto, pojem >Polák« neb dokonce »Čech« byl tam
zcela neznámý. Pokus vytčení jakés jazykové hranice čárou taženou zeleného
stolu zůstane tedy již proto bezvýsledným; dokonce však neslevíme
proto požadavku přivtělení Slezska České koruně ani Poláci
s přivtělením Haličskému království, nebude nám lhostejný osud
Čechů Těšíně ani Polákům osud jejich krajanů Ostravě. Friedla >Glosu
ludu šl^skiego*, jak >Nár. hranici českopolské zaznívají první výstřely
velkého boje, jehož vzplanutí mělo pro politiku Rakouska značné
následky. Že
však protičeské agitaci Poláků přejí, považujíce živel polský méně
resistentní proti budoucí germanisaci, přirozený následek chování
se Poláků samých, kteří dnes již vhánějí své děti dobrovolně ně
meckých škol, aby jim nepočeštily. Slovanů více než jinde platilo vždy pravidlo: »Můj soused
— můj nepřítel, také tentokráte zdá se, nepatrná jedva S5kilo-
metrová pohraniční čára zabije nadobro útlé embryo »shody českopolské*.
Ke sporu slezskému. Kdo nebyl Němcem, byl »Slezák« mluvil >vasrpolácky«. Listy* myslí, tak hloupí Němci nejsou. poslední instanci rozhoduje zde
německý zemský výbor dle toho, jakého učitele Škol těch nasadí
(zpravidla ovšem Němce, poněvadž Slezsku slovanských pedagogii
není). Provádějíce »germanisaci
světa* udělali českou organisací velmi špatné zkušenosti, stoji proto
přirozeně vybírajíce dvou zel menší boku Poláků slez
ských. Szlachta vyhýbala jaktěživa jazykovým sporům Němci,
které nemohly zůstati bez neblahého vlivu její postavení ví
deňských většinách. Přes 200 delegátův zastupovalo zde soustře
děné sorganisované jednoty okresní. Kvantitavni poměry nepadají zde
