Ale jazyku zůstalo vše
při starém. Že
však protičeské agitaci Poláků přejí, považujíce živel polský méně
resistentní proti budoucí germanisaci, přirozený následek chování
se Poláků samých, kteří dnes již vhánějí své děti dobrovolně ně
meckých škol, aby jim nepočeštily. Zají
mavé postavení Němců tomuto sporu. Teprvé oboustranné usilování zavedení
slovanských škol, expansivní národně politická agitace uvědomělá or-
ganisace obou slovanských národů donutila aspoň částečně obyvatelstvo,
aby rozhodlo pro ten neb onen národ. Při tom nesmí přehlédnouti,
že dnešní representance národa polského Haliči slezské Poláky
vůbec nestojí.
Na vojně zapisoval cvičitelům slezských nováčků kvalifikaci, že
umějí také >wasserpolakisch<, tím stačilo Ostravy po
Bílsko. Pokus vytčení jakés jazykové hranice čárou taženou zeleného
stolu zůstane tedy již proto bezvýsledným; dokonce však neslevíme
proto požadavku přivtělení Slezska České koruně ani Poláci
s přivtělením Haličskému království, nebude nám lhostejný osud
Čechů Těšíně ani Polákům osud jejich krajanů Ostravě. Provádějíce »germanisaci
světa* udělali českou organisací velmi špatné zkušenosti, stoji proto
přirozeně vybírajíce dvou zel menší boku Poláků slez
ských. Doufáme
tudíž, haličský surdut také příště možného smírného vyjednávání
a narovnání obou slovanských kmenů Slezsku plésti nebude.OzVuky paberky. Později určovali jakstaks národnost lidu faráři dle toho, jakým
jazykem předříkávali kostele, ačkoliv lid ovšem odpovídal opět
všude stejně vasrpolakiš. Aby přímo podpláceli polské vůdce, př. Friedla >Glosu
ludu šl^skiego*, jak >Nár. Kvantitavni poměry nepadají zde
. určení přesné jazykové čáry pohraniční není ani řeči,
v celé řadě obcí nelze určitostí ani říci, mluví-li polský nebo
•moravsky*. poslední instanci rozhoduje zde
německý zemský výbor dle toho, jakého učitele Škol těch nasadí
(zpravidla ovšem Němce, poněvadž Slezsku slovanských pedagogii
není).
Ke sporu slezskému. pravdě mluví děti »szkoly ludowej* vlas tímže
jazykem jako děti vedlejší »školy obecné*, ačkoliv potkání vy
nadají navzájem bémáků poláků.
Pokud lid slezský byl ponechán obou stran sám sobě, nebylo příčiny
ke sporu již proto, pojem >Polák« neb dokonce »Čech« byl tam
zcela neznámý. Kdo nebyl Němcem, byl »Slezák« mluvil >vasrpolácky«. dnech srpna sešlo učitelstvo za
stoupené Ústředním spolku jednot učitelských Čechách Žofíně
k výroční valné hromadě. Listy* myslí, tak hloupí Němci nejsou. Přes 200 delegátův zastupovalo zde soustře
děné sorganisované jednoty okresní. Slovanů více než jinde platilo vždy pravidlo: »Můj soused
— můj nepřítel, také tentokráte zdá se, nepatrná jedva S5kilo-
metrová pohraniční čára zabije nadobro útlé embryo »shody českopolské*. Slezské medium, dělící Halič německého sou
seda, bylo tedy vítané, ano zástupce polského lidu Slezsku neměl
ani přístupu »Kola*! Těm pánům platí polskou jen zem, kde
je polský velkostatkář. Proto vindikují pro sebe celou Bílou Rus a
Ukrainu, proto jim arcivévodské Slezsko není polským. hranici českopolské zaznívají první výstřely
velkého boje, jehož vzplanutí mělo pro politiku Rakouska značné
následky.
Postup učitelstva. Szlachta vyhýbala jaktěživa jazykovým sporům Němci,
které nemohly zůstati bez neblahého vlivu její postavení ví
deňských většinách
