*
•Slečinko,« ozval najednou slepec těch novi
nách není úplné, něco tam schází. jakby
to bylo krásné, kdybychom dnes byli novinách.
•Pane Alois prvního apríle máme teprvé či
měsíce. holka udělá
ještě jednou dobrou partii.*
> stalo tou druhou, starší kdo pak vzal?*
• Slečinko hádejte.*
• podívejme mám radost...*
>Ale jděte! kdo pak vzalř*
>Tu mladší, Andulku, odvedla domů nějaká kolářka
ze Soukenické ulice mají dost majetku, ale neměly dětí. 4'50,
>Filkáři« Dolnopočernické pivnice zl. 228, prodavačky
z Ovocného trhu zl.«
• znám?. 150, doktorsky stůl Vocelků zl.«
>Ty dětičky jsou rozebrané. kr. Jak pak komu jinému by
ty peníze dali.
»Vida vida tady,< ozvala vítězoslavně
kredencká.«
Kredenecká vyrazila hlavou výklenku, zadívala se
slepce údiv smích střídal její vyjevené tváři.*
•Řekl jsem boží pravdu Evička mně doma o.522 kronbauer:
stránky přeskočím začnu různé zprávy.*
• hádejte znáte ho.*
Pan Alois poposedal lavici tak dlouho, seděl
skorém pod samým okénkem.
• Tak pane Alois, nedělají žádné drahoty kdo si
přišel pro Evičku?*
• Slečinko á..*
• Dejte pokoj jak pak bych mohla něco takového
uhodnout. snad není naposledy náš
pan domácí?*
Slepec srdečně rozesmál. prosím vás, řekněte mně to, bych pro
ty děti zrovna duši dala.*
Slečna Matilda chvíli zmizela, celá vyjevená.
>přece nad nimi lidé ustrnuli: prospěch dětí Po
břežní ulice*, předčítala kredenecká, nichž jsme ve
včerejším ranním čísle obšírnějším spůsobem rozepsali, ode
vzdali naší administraci hosté »šumavské borovice* zl. 4—, dohromady při
jato zl..
mne sem poprvé dovedla... >co jsem včera povídala. 12'—, číšnice kavárny »Mikado«
zl. >Chvíli
bylo ticho.*
>A pak ř.«
• Pane Alois škoda, jsme zapomněli.
•Pánbůh jim požehnej,* libovala čtenářka
