>co jsem včera povídala..
• Tak pane Alois, nedělají žádné drahoty kdo si
přišel pro Evičku?*
• Slečinko á.*
•Slečinko,« ozval najednou slepec těch novi
nách není úplné, něco tam schází.
»Vida vida tady,< ozvala vítězoslavně
kredencká.*
> stalo tou druhou, starší kdo pak vzal?*
• Slečinko hádejte.*
•Řekl jsem boží pravdu Evička mně doma o. 228, prodavačky
z Ovocného trhu zl.
>přece nad nimi lidé ustrnuli: prospěch dětí Po
břežní ulice*, předčítala kredenecká, nichž jsme ve
včerejším ranním čísle obšírnějším spůsobem rozepsali, ode
vzdali naší administraci hosté »šumavské borovice* zl.*
• Dejte pokoj jak pak bych mohla něco takového
uhodnout. 12'—, číšnice kavárny »Mikado«
zl... prosím vás, řekněte mně to, bych pro
ty děti zrovna duši dala. jakby
to bylo krásné, kdybychom dnes byli novinách.*
• hádejte znáte ho.«
>Ty dětičky jsou rozebrané.. >Chvíli
bylo ticho.
mne sem poprvé dovedla..«
• znám?.*
Pan Alois poposedal lavici tak dlouho, seděl
skorém pod samým okénkem.*
>A pak ř. 4—, dohromady při
jato zl. kr. 4'50,
>Filkáři« Dolnopočernické pivnice zl.«
• Pane Alois škoda, jsme zapomněli.522 kronbauer:
stránky přeskočím začnu různé zprávy.*
• podívejme mám radost. holka udělá
ještě jednou dobrou partii.*
Slečna Matilda chvíli zmizela, celá vyjevená.*
>Ale jděte! kdo pak vzalř*
>Tu mladší, Andulku, odvedla domů nějaká kolářka
ze Soukenické ulice mají dost majetku, ale neměly dětí.«
Kredenecká vyrazila hlavou výklenku, zadívala se
slepce údiv smích střídal její vyjevené tváři.
•Pane Alois prvního apríle máme teprvé či
měsíce. Jak pak komu jinému by
ty peníze dali. 150, doktorsky stůl Vocelků zl.. snad není naposledy náš
pan domácí?*
Slepec srdečně rozesmál.
•Pánbůh jim požehnej,* libovala čtenářka
