jakby
to bylo krásné, kdybychom dnes byli novinách.
mne sem poprvé dovedla.«
Kredenecká vyrazila hlavou výklenku, zadívala se
slepce údiv smích střídal její vyjevené tváři. >Chvíli
bylo ticho. 4'50,
>Filkáři« Dolnopočernické pivnice zl.«
• Pane Alois škoda, jsme zapomněli.*
•Slečinko,« ozval najednou slepec těch novi
nách není úplné, něco tam schází. 228, prodavačky
z Ovocného trhu zl.
•Pane Alois prvního apríle máme teprvé či
měsíce.
•Pánbůh jim požehnej,* libovala čtenářka . Jak pak komu jinému by
ty peníze dali..*
>A pak ř.*
• Dejte pokoj jak pak bych mohla něco takového
uhodnout.«
• znám?.*
>Ale jděte! kdo pak vzalř*
>Tu mladší, Andulku, odvedla domů nějaká kolářka
ze Soukenické ulice mají dost majetku, ale neměly dětí. >co jsem včera povídala.
• Tak pane Alois, nedělají žádné drahoty kdo si
přišel pro Evičku?*
• Slečinko á..«
>Ty dětičky jsou rozebrané. holka udělá
ještě jednou dobrou partii.
>přece nad nimi lidé ustrnuli: prospěch dětí Po
břežní ulice*, předčítala kredenecká, nichž jsme ve
včerejším ranním čísle obšírnějším spůsobem rozepsali, ode
vzdali naší administraci hosté »šumavské borovice* zl.. 150, doktorsky stůl Vocelků zl. kr. 4—, dohromady při
jato zl. 12'—, číšnice kavárny »Mikado«
zl.*
• hádejte znáte ho. prosím vás, řekněte mně to, bych pro
ty děti zrovna duši dala.*
•Řekl jsem boží pravdu Evička mně doma o.522 kronbauer:
stránky přeskočím začnu různé zprávy.*
Slečna Matilda chvíli zmizela, celá vyjevená.*
Pan Alois poposedal lavici tak dlouho, seděl
skorém pod samým okénkem. snad není naposledy náš
pan domácí?*
Slepec srdečně rozesmál.
»Vida vida tady,< ozvala vítězoslavně
kredencká.*
• podívejme mám radost...*
> stalo tou druhou, starší kdo pak vzal?*
• Slečinko hádejte.
