»Vida vida tady,< ozvala vítězoslavně
kredencká. >co jsem včera povídala. 12'—, číšnice kavárny »Mikado«
zl. 150, doktorsky stůl Vocelků zl.
•Pane Alois prvního apríle máme teprvé či
měsíce... 4'50,
>Filkáři« Dolnopočernické pivnice zl.*
> stalo tou druhou, starší kdo pak vzal?*
• Slečinko hádejte. 4—, dohromady při
jato zl.*
•Řekl jsem boží pravdu Evička mně doma o.
>přece nad nimi lidé ustrnuli: prospěch dětí Po
břežní ulice*, předčítala kredenecká, nichž jsme ve
včerejším ranním čísle obšírnějším spůsobem rozepsali, ode
vzdali naší administraci hosté »šumavské borovice* zl.*
Slečna Matilda chvíli zmizela, celá vyjevená. 228, prodavačky
z Ovocného trhu zl..«
• Pane Alois škoda, jsme zapomněli.*
• hádejte znáte ho. prosím vás, řekněte mně to, bych pro
ty děti zrovna duši dala.*
• podívejme mám radost. kr.
•Pánbůh jim požehnej,* libovala čtenářka . snad není naposledy náš
pan domácí?*
Slepec srdečně rozesmál.«
>Ty dětičky jsou rozebrané..*
• Dejte pokoj jak pak bych mohla něco takového
uhodnout.*
•Slečinko,« ozval najednou slepec těch novi
nách není úplné, něco tam schází. holka udělá
ještě jednou dobrou partii. >Chvíli
bylo ticho.*
Pan Alois poposedal lavici tak dlouho, seděl
skorém pod samým okénkem.*
>Ale jděte! kdo pak vzalř*
>Tu mladší, Andulku, odvedla domů nějaká kolářka
ze Soukenické ulice mají dost majetku, ale neměly dětí.
• Tak pane Alois, nedělají žádné drahoty kdo si
přišel pro Evičku?*
• Slečinko á.
mne sem poprvé dovedla. jakby
to bylo krásné, kdybychom dnes byli novinách. Jak pak komu jinému by
ty peníze dali..*
>A pak ř.522 kronbauer:
stránky přeskočím začnu různé zprávy.«
• znám?..«
Kredenecká vyrazila hlavou výklenku, zadívala se
slepce údiv smích střídal její vyjevené tváři
