*
• podívejme mám radost.
• Tak pane Alois, nedělají žádné drahoty kdo si
přišel pro Evičku?*
• Slečinko á. snad není naposledy náš
pan domácí?*
Slepec srdečně rozesmál. 4—, dohromady při
jato zl.
•Pane Alois prvního apríle máme teprvé či
měsíce. >Chvíli
bylo ticho.«
• Pane Alois škoda, jsme zapomněli.«
Kredenecká vyrazila hlavou výklenku, zadívala se
slepce údiv smích střídal její vyjevené tváři...*
Slečna Matilda chvíli zmizela, celá vyjevená.. kr.*
• Dejte pokoj jak pak bych mohla něco takového
uhodnout. 4'50,
>Filkáři« Dolnopočernické pivnice zl.«
>Ty dětičky jsou rozebrané. 150, doktorsky stůl Vocelků zl.
»Vida vida tady,< ozvala vítězoslavně
kredencká.*
> stalo tou druhou, starší kdo pak vzal?*
• Slečinko hádejte.*
• hádejte znáte ho. holka udělá
ještě jednou dobrou partii. 12'—, číšnice kavárny »Mikado«
zl.*
•Slečinko,« ozval najednou slepec těch novi
nách není úplné, něco tam schází. jakby
to bylo krásné, kdybychom dnes byli novinách.. prosím vás, řekněte mně to, bych pro
ty děti zrovna duši dala. 228, prodavačky
z Ovocného trhu zl.
mne sem poprvé dovedla.
>přece nad nimi lidé ustrnuli: prospěch dětí Po
břežní ulice*, předčítala kredenecká, nichž jsme ve
včerejším ranním čísle obšírnějším spůsobem rozepsali, ode
vzdali naší administraci hosté »šumavské borovice* zl.522 kronbauer:
stránky přeskočím začnu různé zprávy.. >co jsem včera povídala.«
• znám?. Jak pak komu jinému by
ty peníze dali.*
>Ale jděte! kdo pak vzalř*
>Tu mladší, Andulku, odvedla domů nějaká kolářka
ze Soukenické ulice mají dost majetku, ale neměly dětí.*
•Řekl jsem boží pravdu Evička mně doma o..
•Pánbůh jim požehnej,* libovala čtenářka .*
Pan Alois poposedal lavici tak dlouho, seděl
skorém pod samým okénkem.*
>A pak ř
