mne sem poprvé dovedla.*
>A pak ř.«
>Ty dětičky jsou rozebrané.*
•Řekl jsem boží pravdu Evička mně doma o.*
• Dejte pokoj jak pak bych mohla něco takového
uhodnout. Jak pak komu jinému by
ty peníze dali.*
Slečna Matilda chvíli zmizela, celá vyjevená. 228, prodavačky
z Ovocného trhu zl.*
>Ale jděte! kdo pak vzalř*
>Tu mladší, Andulku, odvedla domů nějaká kolářka
ze Soukenické ulice mají dost majetku, ale neměly dětí. >Chvíli
bylo ticho.«
• znám?.
•Pánbůh jim požehnej,* libovala čtenářka .. 12'—, číšnice kavárny »Mikado«
zl.. >co jsem včera povídala.
>přece nad nimi lidé ustrnuli: prospěch dětí Po
břežní ulice*, předčítala kredenecká, nichž jsme ve
včerejším ranním čísle obšírnějším spůsobem rozepsali, ode
vzdali naší administraci hosté »šumavské borovice* zl.
•Pane Alois prvního apríle máme teprvé či
měsíce. kr.*
• hádejte znáte ho..*
• podívejme mám radost. snad není naposledy náš
pan domácí?*
Slepec srdečně rozesmál. jakby
to bylo krásné, kdybychom dnes byli novinách.*
> stalo tou druhou, starší kdo pak vzal?*
• Slečinko hádejte..«
Kredenecká vyrazila hlavou výklenku, zadívala se
slepce údiv smích střídal její vyjevené tváři.*
Pan Alois poposedal lavici tak dlouho, seděl
skorém pod samým okénkem.
• Tak pane Alois, nedělají žádné drahoty kdo si
přišel pro Evičku?*
• Slečinko á.
»Vida vida tady,< ozvala vítězoslavně
kredencká. 4'50,
>Filkáři« Dolnopočernické pivnice zl.522 kronbauer:
stránky přeskočím začnu různé zprávy. holka udělá
ještě jednou dobrou partii.*
•Slečinko,« ozval najednou slepec těch novi
nách není úplné, něco tam schází.«
• Pane Alois škoda, jsme zapomněli.. prosím vás, řekněte mně to, bych pro
ty děti zrovna duši dala.. 4—, dohromady při
jato zl. 150, doktorsky stůl Vocelků zl
