fonografu . —
Válečná lod potopila Papež Lev XIII.
Za výklenkem kredence, které vcházelo kuchyně,
zaŠustily šaty chvíli bylo slyšeti pronikavý hlásek sleč-
nin: »Dobrý večer, pane Alois<.
i koukejme.
Pan Alois asi třikráte zvedl, ale zase usedl.. Židovské město
padne, klesne rum. Slepec poděkoval, poposedl
blíže, zachrastil klouby rukou, jimiž jakoby nějakém
vnitřním pohnutí nevěděl, dříve počal hlavou pořád
se točil výklenku.. královská Praha
v této dusné části své provede (ovšem velikými obětmi
hmotnými) dôkladnou assanaci, učiní tím skutek tak blaho
dárný prospěšný, jaký málokdo kdy učinil. >Pane Alois. si
honem přečtem: páté čtvrti pražské býti upravena
jedna nejkrásnějších částí našeho hlavního města. dnes jsou pěkné kousky,« ozvala se
za chvíli slečinka předčítala slepci drobnosti směsi jednu
za druhou: Osudy mladé tigřice Bombardování oblohy —
Výprava severní točně Řecká loupežná romantika.>OSLBPL DRUHÉ 521
telka krčmy, která tom neodvolatelně trvala, aby skla na
očích nosil, onemocněla dnou pan Alois okuláry odložil
a řekl, dříve oči nenasadí, dokud >madam« neujme
se svého žezla, které hrozná choroba, jak zdálo, na
vždycky vyrazila ruky. Slečinka napřed pomazlila svými
myškami, přetáhla sebe zástěru, připomínající spíše župan,
snědla bílou kávu cukroví ryvízovou zavařeninou, upra
vila zrcadélku vlasy, odpočítala korálky pro Antona,
pak rozložila pohodlně svém místě, kterého už
potom takřka nehnula dala čtení novin. tuhle něco páté čtvrti pražské. toho ještě asi půl
. Něco
s ním hrálo bylo viděti celém jeho neklidném cho
vání. Dusný, čpavý jeho vzduch zfiltruje se
proudy moderními tak, něm bude možno zdravě dýchat. potomkové, jednou dostanou ruky foto
grafii páté čtvrti dob našich nebo předešlých, ustrnou a. Zaslu
huje toho leží břehu Vltavy místech, kde nej
krásnější vyhlídka zeleně romantiky.«
>Pane Alois nějaké zmatené čtení. pořád na
tu pátou čtvrť hubujou přece pořád plno, jakoby tu
všechno zrovna zadarmo rozdávali.
Pominou zmizí povrchu dusné vražedné krčmy vy
tratí odtud dívky bledých lící obvyklou modrou obrubou
kolem očí, znakem trofejí těch ubohých, ztracených exi
stencí pomine ona bázeň, kterou každý dne vstu
poval této temné čtvrti, kde rozproudí život nový,
jenž těchto místech nikdy nevládl, smeteny budou po
vrchu malé, špinavé domky, nichž učinila doba semeniště
a hnízda nakažlivých nemocí, pařeniště epidemií dodavatele
hřbitovů
