ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 528 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Chvílemi zamnul rukama každou chvíli ohlédl okénku kredenci, jakoby ani nemohl do- Čkati, jeho rámci objeví hlava kredencké živou růží vlasech. Slepec byl dnes oholen a oblečen svůj lepší, černý kabát, který brával sebe jen o velikých svátcích. Dost často stávalo, stařena bývala slepce hrubá leckdy dali kolemjdoucí příslušný podíl. změnila hlava jeho nerozeznání každý mohl směle říci, zajímavá sympatická. Pan Alois seděl lokále sám sám.$20 kronbáuer: Hodiny radnici odbíjely sedmou hodinu ranní. Ale panu Aloisovi byly okuláry nepohodlné když před lety máji- . ale ty jeho vyboulené pobělené oči zarážely odpuzovaly. Venku vzala stařena pod paží vedla křivolakými uličkami František, kde vešli schátralého špinavého domu. Holka přinesla kávu, kterou posluhovačka hladově do sebe vcbrstla. ♦ * * Večer asi sedmé hodině byl harmonikář první na místě. Holka vykoukla kuchyně, podívala slepce, rozhlédla se lokále ale stařenu, které denně nalévala litr piva, nikde nespatřila. Slepec nikdy ani neduti, ale bylo něm znáti, hořce snáší svou malomoc bezbrannosť. >Pane Alois tak půjdeme,< zavolala slepce mrzutým a roztřepaným hlasem. Stařena tentokráte ním nepřišla někdo do­ vedl dveřím vrátil se, aniž byl vešel lokálu. Harmonikář popadl svůj nástroj podivu mrštně provlékl řadou nastavených stolic povysunutých stolů. Holka toho více nepovšimla dala zpívání. Pan Alois, jehož rodové jméno nikdo neznal a jež objevilo jen jednou naposledy novinách, nebyl ošklivý bylo asi pětačtyřicet roků, obličej měl mužný a svérázný, tmavý, silný knír byl velice slušel. Slepec nosíval nich kulaté tmavé okuláry, snad vůli sobě, ale vůli hostům, kterým prý jeho oči zrovna hrůzu naháněly. . Holka kuchyně rozhazo­ vala špinavé polité podlaze drtiny vřískávě uplakaným hlasem vyzpěvovala ulevení nějakého svého žalu pí­ sničku: >Pod našima okny, roste oliva Při tom bystře prohlížela každý kout, aby neušel pohozený krejcar nebo dokonce stříbrňák. Vešla novinářka hodila dveří na kulečník noviny objevila nevlídná škaredá sta­ řena. >Tak co, kde vězí vaše ženská, pane Alois ř< >Nepřišla dnes mne vyprovázel někdo jiný,< odpo­ vídal Alois, upravuje svůj koutek