Zburcovaní nevyspalci dívali hloupě
užaslýma očima, nemohouce nikterak hlavě srovnati, jak
se sem lidé vlastně dostali když ještě bandili oni, ne
byli ještě ergo přišli později byli asi zrovna tací
obejdové jako oni.«
Pan Alois široce rozesmál tajuplně poznamenal:
>Slečinko. Oči jejich byly jasné,
tvář svěží zardělá, hlas zvučný jasný, chut přirozená, ne-
rozcitlivělá nevyběračná..
Kredencká rozloučila svými myškami, vydala pe
níze housky, kávu mléko, přehodila hlavu pam
peliškově žlutou šálu najednou ťukla hlavy, vy
koukla okénkem vykřikla:
>Pane Alois jsme pěkně provedli víte, nač
jsme zapomněli?*
Slepec obrátil svůj spokojený podivně rozjasněný
obličej..*
. >Bodějť, bodejť,* hájila starší její
družka. >před takovými rozpařenci aby utíkala Ježibaba. Pan Anton ovšem ihned rázně zakročil venkovské
krasavici žertem pohrozil, aby svou pěknou lákavou lar-
vičkou nevyzývala. Pan Anton
udělal slečinkou účet, odpočítal si, noc vydělal.>0SLEPL DRUHÉ 519
činka zatím róztřidovala korálky žluté, červené, zelené a
bílé řádek, počítala padesátkách házela py
tlíku, jejž před držela hranatá holka kuchyně.
ku podivu, někdy bylo hezkých pár zlatých postavil
si prostřed lokálu židli umývadlo, důkladně propral
hlavu vymydlil obličej, několikráte protáhl za
praskalo všech údech, pečlivě učesal, vzal čistý límec,
převlékl jiný kabát, natáhl sebe svůj zimníček, dal
slečně >dobrou noc<, podal panu Aloisovi ruku, řekl: na
shledanou čilým krokem vyrazil ulic, mostu, aby
oklikou přes Letnou přes most Palackého provětranými
plícemi dostal svého domova nedaleko vyšehradské
skály.*
>Tak.*
Po šesté hodině bývalo krčmě již prázdno. ale jsem nezapomněl. šťastnou >dobrou noc*, pane Alois. tam
ještě někdo přišel ale byli vesměs lidé, kteří se
dávno vyspali kteří přišli, aby zahřáli vřelou polévkou
nebo kávou, kterou srkali talířků. . Byli lidé, kteří vykonali dobrou
míli cesty kteří svým rancem nebo košatinou capali
odkudsi Chuchle nebo Hostivař, jakoby nesli peří nikoli
pořádný náklad.
>Na děti Pobřežní ulice připomeňte mně večer
a uděláme jejich prospěch malý koncírtek. Slovo dalo slovo pravidla byla toho
hádka, která bývala velmi ostrá prudká, byla-li mezi ven
kovany švarná dívčina byl-li zároveň snídani její
hoch
