Oči jejich byly jasné,
tvář svěží zardělá, hlas zvučný jasný, chut přirozená, ne-
rozcitlivělá nevyběračná.
ku podivu, někdy bylo hezkých pár zlatých postavil
si prostřed lokálu židli umývadlo, důkladně propral
hlavu vymydlil obličej, několikráte protáhl za
praskalo všech údech, pečlivě učesal, vzal čistý límec,
převlékl jiný kabát, natáhl sebe svůj zimníček, dal
slečně >dobrou noc<, podal panu Aloisovi ruku, řekl: na
shledanou čilým krokem vyrazil ulic, mostu, aby
oklikou přes Letnou přes most Palackého provětranými
plícemi dostal svého domova nedaleko vyšehradské
skály.*
. šťastnou >dobrou noc*, pane Alois. Byli lidé, kteří vykonali dobrou
míli cesty kteří svým rancem nebo košatinou capali
odkudsi Chuchle nebo Hostivař, jakoby nesli peří nikoli
pořádný náklad.
Kredencká rozloučila svými myškami, vydala pe
níze housky, kávu mléko, přehodila hlavu pam
peliškově žlutou šálu najednou ťukla hlavy, vy
koukla okénkem vykřikla:
>Pane Alois jsme pěkně provedli víte, nač
jsme zapomněli?*
Slepec obrátil svůj spokojený podivně rozjasněný
obličej. tam
ještě někdo přišel ale byli vesměs lidé, kteří se
dávno vyspali kteří přišli, aby zahřáli vřelou polévkou
nebo kávou, kterou srkali talířků..«
Pan Alois široce rozesmál tajuplně poznamenal:
>Slečinko. >Bodějť, bodejť,* hájila starší její
družka.>0SLEPL DRUHÉ 519
činka zatím róztřidovala korálky žluté, červené, zelené a
bílé řádek, počítala padesátkách házela py
tlíku, jejž před držela hranatá holka kuchyně. Pan Anton
udělal slečinkou účet, odpočítal si, noc vydělal. Slovo dalo slovo pravidla byla toho
hádka, která bývala velmi ostrá prudká, byla-li mezi ven
kovany švarná dívčina byl-li zároveň snídani její
hoch. Zburcovaní nevyspalci dívali hloupě
užaslýma očima, nemohouce nikterak hlavě srovnati, jak
se sem lidé vlastně dostali když ještě bandili oni, ne
byli ještě ergo přišli později byli asi zrovna tací
obejdové jako oni. ale jsem nezapomněl..*
Po šesté hodině bývalo krčmě již prázdno. Pan Anton ovšem ihned rázně zakročil venkovské
krasavici žertem pohrozil, aby svou pěknou lákavou lar-
vičkou nevyzývala.*
>Tak. >před takovými rozpařenci aby utíkala Ježibaba. .
>Na děti Pobřežní ulice připomeňte mně večer
a uděláme jejich prospěch malý koncírtek
