ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 525 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
svému úkolu plnou měrou dostál. tímto ná­ strojem, bohužel většině cizinců skoro úplně nepřístupným, zachází neobyčejnou virtuositou.JEHAN RICTUS. Bibi-la- Purée, slavný bohéme, přítel Verlaineův, poetický otrhanec, vděčný model malířů sochařů svou Sardouovsko-Voltairov- skou tváří, kamarád umělců hrůza všech šosáků, záhadná existence živící absinthem cigaretami, organisátor demon­ strací, sešlý bakalář, snad tajný rentier tento typ potlou­ kající desetiletí mezi Montmartrem Quartier-Latin, potomek Gringoirův Villonův, rozhadřený dandy, pyšný žebrák, koketující svou bídou špínou toť personifikace té věčné bídy, toť Osamělý Poutník, jenž pradávna kráčí světem. Není prvním této cestě. Et pas ľdroit ďaimer méme Révě! Kolik čísel, tolik malých chef ďoeuvrů. Knížka končí básní: Complainte pour complaire Bibi-la-Purée. Vypravuje celou bídu toho psího života, jaký vedl. Před deseti léty byl Paříži velice populární zpěvák Bru- ant, jehož chansony psané argotem nabyly značného roz­ šíření. Jeho řeč harmonická nervosní, dovede být slavnostně sonorní jemně melancholickou, dovede mít drsné disonance celé řady zvučných originelních rýmů, neboť Rictus zůstal, přes všechnu anarchii proti akademi­ ckému jazyku, věren staré stavbě verše staré rhythmice. * * * Rictus nepíše francouzský. Stvořil zvláštní řeč spi­ sovné frančiny pouliční hantýrky, argotu. Pas ľdroit s’inventer eun auť Vie (On vourai qu’on peut pas croire) Pas ľdroit d‘bouffer, rire ďboire. Ale nebyla literatura. Et appelľ eun’ Patric! P’ffuit! Oh! lä, jamais tréve Pour ceuss* comm* moi qui batťnt crěve. Oh, kdybys věděla! Ale teď, teď je všecko zas dobře; mám tebe; hleď, moje srdce zpívá pláče, pojď rychle hajat, můj kvítečku! náhle probudí surový hlas tlustého buržoy, který chce jít domů nemůže zazvonit, poněvadž spící Chudák zakrývá knoflík zvonku. konečně byli sami. Chudák prchá zas ven, ulici, bláta, deště tmy. Argot, řeč plnou silných až příliš silných slov, učiníti čitelnou nepřekročit mez triviál­ nosti, bylo zůstaveno Rictusovi. Jeho dílo krásné, po­ . 517 a štěstím. Rictus nedojde hodnostem akademickým, ale všichni deli­ kátní duchové budou jej milovati