ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 524 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
>P’sbit. Édition Mercurc France.. Po této krátké odbočce vrací Rictus zas svému Chudákovi. Veliká slavnost, rodiče, příbuzní, kamarádi. Oh, zbije ji, ale jak ráda snese něho, který jedi­ ným statkem, životem, pokladem, klenotem, hříchem šílen­ stvími skrčena koutku domu, upadá hysterické blouznění, vidí, kterak zatýkají pro vraždu, jak ubli­ žují všechen cit všechna vášnivá láska její vybuchne a. Zdá mu, se oženil mladou holkou, která byla celá jeho která ho měla ráda. pozdě. drastická směs pokory, familiernosti, hrubosti přímo dětinské něžnosti (Ah, comme ťes pále, ah, comme ťes blane . bylo daleko fortifikací, venku, kde všecko kvetlo. zas noc Chudák spí stoje temném koutku u vrat zdá Bože můj, nový máj nové jaro- a touha ženě zas zahrála jeho žilách. Pouliční holka, hledající svou kořist. Čeká. Jak mohutná synthesa osudu těch tisíců žen, jichž plaché stíny vás obletují, jdete-li noci ulicemi pařížskými;. málo věcí světové literatuře, které by otřásly tak hluboko duší čtenářovou, jako těch patnáct básní spojených cyklus: Strašidlo.516 HANUŠ jelínek: jenž měl srdce větší, než Život, on, jejž prodali zabili, že chtěl vysvobodit své bratry, kdyby tak přišel, >ten Modrý Muž, jenž kráčel moři,« ten >Muž krásných očí, Muž krásných snů, ten věčně stávkující tesař,« >umělec, anar­ chista,< jenž nesl jiný kříž než Čestnou Legii. . hé mignon écoute peuř< Volá marně.) mistrov­ ským kusem psychologie, lze jen litovat, není naprosto možno přeložit věci, aniž setřen byl všechen ten drsný půvab, lokální barva, která těsně souvisí celým duchem a poetickou technikou básníkovou.vypravoval všechnu svou bolest a bídu svých bratří sester, pověděl mu, jak celé jeho dílo se nezvedlo. její >petit homme* čeká, vrátí, bude zle, rány nadávky sesypou její dvacetiletou hlavu. Žaludek prázdný; nohy zdřevěnělé. 1900. není sou. Potkal Chudák nároží ulice hovořil ním, světlým Strašidlem, a.. Druhá kniha Rictusova >Stesky<* otvírá, možno-li> prospektem ještě černějším. něco grandiosního té visi: lidská kostra zuboženého chudáka, hovořícího rohu ulice tím Bílým židem, jak nazývá. ona vrhá spoustou zoufalých nadávek proti těm, kteří jsou >vrahy« jejího maquereau. Čím sladší akcent jejich slov, tím černější tragedie ode­ hrávají duších těchto moderních otrokýň. se vrátil.. jeho hrdlička skromná tak krásná, bílých šatech zářila mládím* ♦ Jehan Rictus: Doléances