hé mignon écoute peuř< Volá marně.. jeho
hrdlička skromná tak krásná, bílých šatech zářila mládím*
♦ Jehan Rictus: Doléances. drastická směs
pokory, familiernosti, hrubosti přímo dětinské něžnosti
(Ah, comme ťes pále, ah, comme ťes blane . její >petit homme* čeká, vrátí, bude
zle, rány nadávky sesypou její dvacetiletou hlavu..
Po této krátké odbočce vrací Rictus zas svému
Chudákovi. Potkal Chudák nároží ulice hovořil ním,
světlým Strašidlem, a.
.
Oh, zbije ji, ale jak ráda snese něho, který jedi
ným statkem, životem, pokladem, klenotem, hříchem šílen
stvími skrčena koutku domu, upadá hysterické
blouznění, vidí, kterak zatýkají pro vraždu, jak ubli
žují všechen cit všechna vášnivá láska její vybuchne a. Čeká.
Čím sladší akcent jejich slov, tím černější tragedie ode
hrávají duších těchto moderních otrokýň. >P’sbit. něco grandiosního té
visi: lidská kostra zuboženého chudáka, hovořícího rohu
ulice tím Bílým židem, jak nazývá. Pouliční holka, hledající svou
kořist. málo věcí světové literatuře, které by
otřásly tak hluboko duší čtenářovou, jako těch patnáct básní
spojených cyklus: Strašidlo. Zdá mu, se
oženil mladou holkou, která byla celá jeho která ho
měla ráda.516 HANUŠ jelínek:
jenž měl srdce větší, než Život, on, jejž prodali zabili,
že chtěl vysvobodit své bratry, kdyby tak přišel, >ten Modrý
Muž, jenž kráčel moři,« ten >Muž krásných očí, Muž
krásných snů, ten věčně stávkující tesař,« >umělec, anar
chista,< jenž nesl jiný kříž než Čestnou Legii.
ona vrhá spoustou zoufalých nadávek proti těm, kteří
jsou >vrahy« jejího maquereau.. pozdě. bylo daleko fortifikací, venku, kde všecko
kvetlo. zas noc Chudák spí stoje temném koutku
u vrat zdá Bože můj, nový máj nové jaro-
a touha ženě zas zahrála jeho žilách. Veliká slavnost, rodiče, příbuzní, kamarádi. 1900.vypravoval všechnu svou bolest a
bídu svých bratří sester, pověděl mu, jak celé jeho dílo
se nezvedlo.) mistrov
ským kusem psychologie, lze jen litovat, není naprosto
možno přeložit věci, aniž setřen byl všechen ten drsný
půvab, lokální barva, která těsně souvisí celým duchem
a poetickou technikou básníkovou.
Druhá kniha Rictusova >Stesky<* otvírá, možno-li>
prospektem ještě černějším.
Jak mohutná synthesa osudu těch tisíců žen, jichž
plaché stíny vás obletují, jdete-li noci ulicemi pařížskými;. není
sou. Žaludek prázdný; nohy zdřevěnělé. Édition Mercurc France. se
vrátil
