ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 52 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Ještě jedna kolekce dvou malířů, duší úzce spřízněných nás upoutá: řada obrazů Vilíma Trska Franty Slabého. Možná, nejsou zcela moderní nálady bystře přírodě odpozorované, výtečně kreslené zručností hbi­ tostí tak značnou malované, umění zdá býti punti­ čkářským, možná, taková technicky vyspělá díla nejsou zcela moderní, ale všimneme-li hloubky těch paloučků, polních mezí, zasněžených strání obklopujícího vzduchu, přesvědčíme se, není >virtuosně provedený* suchopar. Graciosní kom­ posice svítivá, teplá barva základě postav plzenského lidu věrně >dle přírody* malovaných věru toto sloučení různorodých živlů méně nadanému nepodařilo. Způsob, jak oba, tom jsou takřka nerozeznatelní, štětcem vládnou, jistota vystižení zamýšlených efektů, dodává jejich malbám zdánlivé nadpečlivosti*, ale pravdě vše ma­ lováno velice volně lehce. Stibral, síla bar jeho dovoluje, vedle olejových maleb bez ujmy své j sobivosti obstál. Skvostný akvarel vystavil řid. litujeme toho.živsa: o vezdejší chléb vyrábět zboží takové, které líbilo pro­ dávalo. Urbanovy kartony obrazy svátých patří nejlepším toho druhu, poněvadž povstaly uměním, které samo jí- mavě >svaté«, odměřené, poněkud snivé oduševnělé. Vytýká jim, malují obrázky příliš propracované roz- drobnělé, podávají sice přírodu věrně, ale suše. Moderní Urban je, třebas maluje svaté. Urban je však výborný kreslíř zároveň >kolorista«, kdyby to­ hoto jména smělo užiti moderním umělci. O Němejci dlužno říci, svou lunetou velice šťastně pokročil oboru dekorativního malířství. >Co vleče, neuteče* při tom hřejný tón, »Franta mezi Fran pěkné typy. Známé motivy přináší Knůpfer, vodníka mořskou pannu břeuh, více skizu než obraz, Věšín debutuje výjevy bulharskými, sytě zbarvenými šťavnatě nahozenými, Doubek kreslí jemné studie, Ondrttšek zajímavě portrétuje béře staré mis za vzor, Láďa Novák přichází obvyklým humorem roi staročeském, tentokráte zvláště dobře imitovaném. Mám za to, takové výtky jim znalce nedostane, mám za sebou velkou většinu obecenstva, které nad těmito roz­ tomilými obrazy vytržení, třebas nečinilo nároků >zna- lectví*. . Seifert mohl nám býti více nežli byl. Malo- vati >svaté* jistotně není snadnou věcí, zvláště dnes, kdy se takové obrazy malují výhradně pro církevní potřebu, málokdy z vlastního popudu’ nebo soukromou objednávku