ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 51 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Byl in­ teriéru touto školou vypraveném Pařížské výstavě, jest kon­ cepcí provedením stejně originelní ráz tak »český*, že bychom marně druhého díla malíře neb sochaře nás hle­ dali, které tomuto oltáři tom vyrovná. Wurzel nadaným umělcem, viděti těchto drobnůstek viděti to mnohem výrazněji portrétní sošky mistra Jeneweina nežli z větší postavy »Zmučeného Krista*, sochy velmi pečlivého provedení, ale také rázu velmi všedního. dva obrovití otroci, kteří nesou kříž středním obraze >Jidáše«, dojista tak vzpřímeně nekráčeli pod tíží břemene vzdor svým křep- kým svalům. však jen mimochodem, toho každý nepo­ střehne, aniž efektu komposice vadí. opravdovost pojmutí nás téměř překva­ pují. 45 našich. ani není Seifert, autor několika set ženských hla­ viček, sladkých hladkých, četných svazcích Zlaté Prahy, v německém Daheim jiných německých listech reprodu­ kovaných! Pochopujeme, život přinutil umělce boji . Jenewein zaslal triptychem »Jidáše«, různé kartony a kresby, >Mor«, cyklus kreseb kolorovaných repro­ dukci tak znamenité, mnohý divák měl tyto listy ori­ ginální kresby. Kastnera »školy«, to jest umělecko-průmyslové školy Pražské. Tento sloupu spoutaný trpitel krásný mužný >akt< posu akade­ mickou, však žádáme více >reálnosti* takovém případě. Posmrtná vzpomínka českého malíře Seiferta, který žil zemřel Mnichově, vzbuzena několika studiemi, jichž malířské kvality. Konečně jsme viděli velký oltář prof.PRAŽSKÝCH VÝSTAV. Živé pravdivé jsou všechny účinně pointované. Kočím již vydána byla. Budeme míti čím chlubiti. Sbírka drobných sošek skupin Wurzla zamlouvá se dovedností modelérskou, jakou podány jsou tyto drob­ nůstky. Jenewein rozezvučel novou strunu svého tra­ gického lyrismu, jakýsi druh příšerného humoru zračí se ▼ jeho »pohřbu sebevraha* hrůzných výjevech »Moru«, je hudba rytmus starých »danses macabres*. Takové drobné plastiky nás dlouhý čas nikdo nemo- deloval, ačkoliv jinde jdou velice odbyt. Zmíněnou publikací »Moru« dostane nám rukou ukázka Jeneweinova své­ rázného umění, která také grafické dokonalosti českého umění reprodukčního cti slouží, dástojne oněm náklad­ ným dílům druží, která Bcdr. Jeho »sloh«, ostře vyhraněný, lze těchto obrazů zvláště dobře poznati, dekorativní švih, jemně ciselovaný obrys tlumená pravdivost detailů dovolují reálnosti jen potud proraziti, dokud názorům umělcovým hodí. Kreslířem býval Jenewein vždy eminentním, malířem dotud není