45
našich. Wurzel
nadaným umělcem, viděti těchto drobnůstek viděti to
mnohem výrazněji portrétní sošky mistra Jeneweina nežli
z větší postavy »Zmučeného Krista*, sochy velmi pečlivého
provedení, ale také rázu velmi všedního. Zmíněnou publikací
»Moru« dostane nám rukou ukázka Jeneweinova své
rázného umění, která také grafické dokonalosti českého umění
reprodukčního cti slouží, dástojne oněm náklad
ným dílům druží, která Bcdr.
Budeme míti čím chlubiti. však jen mimochodem, toho každý nepo
střehne, aniž efektu komposice vadí. Jenewein rozezvučel novou strunu svého tra
gického lyrismu, jakýsi druh příšerného humoru zračí se
▼ jeho »pohřbu sebevraha* hrůzných výjevech »Moru«,
je hudba rytmus starých »danses macabres*. Tento sloupu
spoutaný trpitel krásný mužný >akt< posu akade
mickou, však žádáme více >reálnosti* takovém
případě. Kastnera »školy«,
to jest umělecko-průmyslové školy Pražské.
Posmrtná vzpomínka českého malíře Seiferta, který
žil zemřel Mnichově, vzbuzena několika studiemi, jichž
malířské kvality. Jenewein zaslal triptychem »Jidáše«, různé kartony
a kresby, >Mor«, cyklus kreseb kolorovaných repro
dukci tak znamenité, mnohý divák měl tyto listy ori
ginální kresby.
Konečně jsme viděli velký oltář prof.
Sbírka drobných sošek skupin Wurzla zamlouvá
se dovedností modelérskou, jakou podány jsou tyto drob
nůstky. opravdovost pojmutí nás téměř překva
pují. dva obrovití
otroci, kteří nesou kříž středním obraze >Jidáše«, dojista
tak vzpřímeně nekráčeli pod tíží břemene vzdor svým křep-
kým svalům. Kreslířem
býval Jenewein vždy eminentním, malířem dotud není.
Takové drobné plastiky nás dlouhý čas nikdo nemo-
deloval, ačkoliv jinde jdou velice odbyt. ani není Seifert, autor několika set ženských hla
viček, sladkých hladkých, četných svazcích Zlaté Prahy,
v německém Daheim jiných německých listech reprodu
kovaných! Pochopujeme, život přinutil umělce boji
.PRAŽSKÝCH VÝSTAV. Kočím již vydána byla. Byl in
teriéru touto školou vypraveném Pařížské výstavě, jest kon
cepcí provedením stejně originelní ráz tak »český*, že
bychom marně druhého díla malíře neb sochaře nás hle
dali, které tomuto oltáři tom vyrovná. Jeho
»sloh«, ostře vyhraněný, lze těchto obrazů zvláště dobře
poznati, dekorativní švih, jemně ciselovaný obrys tlumená
pravdivost detailů dovolují reálnosti jen potud proraziti,
dokud názorům umělcovým hodí. Živé pravdivé jsou všechny účinně pointované
