Proto Tolstoj
zavrhuje vůbec města zvláště veliká nebo dokonce sídelní
jakožto pařeniště neřestí, bídy mravní hmotné, neboť jejich
neblahé působení cítí celá země.
Chudobu nevykořeníme, ani nezmírníme, jestliž
sami nesřekneme života parasitického. však po
žadavkem Tolstého počíti vzhledem našim poměrům, to
Tolstoj nestará nepřipouští námitek: >Je možno za
našich časů zrušení pozemkového vlastnictví Nevrátili bychom
se tím divokého stavu pravdu musíme však dáti
Tolstému, jenž tvrdí, odnětí země dělníkům, kteří ji
chtěli mohli vzdělávati, utvoření latifundií, jejichž vzdě
lávání nedostává dobré vůle sil pracovních jež od
nímají neodvislý život tisícům lidí činí nich otroky, je
jedinou (řekněme >hlavní<) příčinou bídy obecného lidu. Každý rovné právo všecky výhody, kterých
země dává lidem. Nelze také zemi děliti snad tak, aby každý
dostal rovný díl, jest utopií dle Tolstého. Ale
z převrácenosti lidské obrací poměr města venkova
Produkty odvážejí venkova měst (nehledíc tomu/
není-li jich také venkově potřebí), neboť zde žijí majitelé
pozemků boháči. Nejvíce dobrodin
prokazuje lidstvu ten, kdo něho nejméně žádá, kdo m<
. nimi tlačí lid venkovský nemoha
se jinak uživiti.508 dr. Tak jedno zlo (odnětí
země rolníkům) následek deset jiných.
Možno mluviti těchto poměrů ještě dobročin
nosti, snaze zmímiti bídu lidskou? Jak může prokazovat
dobrodiní chudákům ten, kdo bydlí sám pěti nádherných
pokojích, nejdražší jídla, pije nejdražší vína, žije jenom pro
svou zábavu své obsluze potřebuje sám bezprostředně
několika lidí? Možno nazvati dobročinností, když sjedou se
ve skvělých ekypážích nádherně oděné dámy bohaté
večeři, již zapíjejí nejvybranějšími nápoji šijou šatečky na
panenky, které mají být rozdány chudým dětem Řada těchto
příkladů, které sám uvádí Tolstoj, dala nekonečn
rozhojniti pak bychom viděli, jak absurdní to, čem
říkáme >dobročinnost«. městech pak nucen práci nepřiměřené,
často docela otrocké nabývá názoru životního, dobře
jest nic nedělati míti při tom dobře, stává pak bud
také sám utlačitelem druhých nebo klesá vyvrhele lidské
společnosti. sedláček:
kovém, jehož ovšem neuznává. jos.
Lidé nemohouce uživiti venkově, kde dostatek země,
stěhují měst, kde nejsou žádné podmínky životní. Jest známo jeho mínění, že
tak jako vzduch voda jést majetkem společným, tak ani
země jakožto nezbytná podmínka života lidského nemá státi
se majetkem soukromým nemá býti předmětem koupě a
prodeje. Bída hmotná mravní
