Tolstoj všeobecně tomto
pojmu nemluví jednává jen obyčejně vlastnictví pozem
. -507
Kolik studentů vysokých školách mře hladem, ačkoli mají
zdravé dvě ruce nohy! Předsudek dosud příliš silný, ale
jednou třeba jej prolomiti. Pod-
porují-li vlády snahy vzdělání, činí jen potud, pokud
j může býti prospěchu (úřednictvo, vojsko, kněžstvo
atd. Vždyť
právě vlády jsou hlavními překážkami potlačovateli vše
obecného vzdělání, poněvadž rozšíření (pravé) vzdělanosti
ohrožuje jejich existenci vliv (lépe vládne nad nevě-
domci) činí nepotřebnými, druhé (při nynějších
aspoň poměrech) rozšiřuje tím kruh lidí chtějících žiti po
hodlně útraty druhých (>intelligentní proletáři*). Tolstoj uznává tuto nutnost při svém
individualismu, neboť příliš jasná, tím svého principu
individualismu činí jakýsi průlom (dělba práce možná jen
při sociáním názoru). Amerika nám tom může být
vzorem. nejde státům
o všeobecné rozšíření vzdělanosti, vidno toho, tuto
instituci vlády zmonopolisovaly, nepřipouštějí libovolných
jednotlivců vyučování, nepřipouštějí škol libovolnými
statuty volným (dle vůle obyvatelstva) učivem, nýbrž že
dovolují jen určité kategorie škol, jejichž osnov není
dovolena úchylka. Tolstoj právě domáhá takovýchto sou
kromých, volných škol, které odpovídaly skutečné po
třebě obyvatelstva patřily obyvatelstvu samému ne
vládě. Jak možno jej při tom nazývati nepřítelem vzdě
lanosti ř
Jiným důležitým bodem sociologickým pojem vlast
nictví, jehož (patříť odborníkům právníkům národním ho
spodářům) zde pouze dotkneme.STUDIE TOLSTŔM. dělení práce, neboť
nemožno jednomu člověku, jenž všecky potřeby životní
sám opatřoval, povznést! jakémusi zdokonalení výrobků
a usnadnění práce.
Kulturní vývoj nutně vyžaduje zv. Tímto připuštěním dělby práce však
neuznává snad Tolstoj nynější dělbu oprávněnou nebo
snad vzornou. Jak možno viděti nějakou kulturní dokonalost
v tom, když jeden člověk celý život nucen den den
balit tabák doutníky, jiný točit kolem brousit kameny?
Škodlivost nynější dělby práce základ svůj především
v tom, lidé jsou nuceni dělati věci, kterých nepotřebují
a nepotřebuje většina dělného lidu, tím svalují práci po
třebnou pro sebe bedra jiných.) nebo proto, jsou tomu donuceny.
Že Tolstoj nezavrhuje kulturu vzdělání vůbec že
dovede říditi danými poměry, toho důkaz podává po
slední jeho list »Carovi jeho pomocníkům*, němž snažně
se přimlouvá rozšíření vzdělanosti mezi nižší vrstvy
