ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 488 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Podlipný v Že jsem kdys Bulse přeložil, žádnému tom nic není, časy mění pořád pryč, člověk taky mění. Ostatně, nezměnil v základni svojí snaze, to vždy jen během půlletí mění moje fráse. Blýskaly junům Sekvany na ňadrech dírce kabátu, korektně stále rozhoupány distinkce moudrých štatrátů.480 OZVUKY PABŘRKY. . Jahrhunderts!) Umělecká výstavka otevřena byla Poděbradech 28. Národní kultura jest pouhým výrazem tohoto prolinacího směšovacího procesu, kultura ras nebyla potlačena, ona pouze rozplynula obohatila. Uniformovaní radní. Spisovatel počítá zásluhu, prvý tuto methodu zastává uvádí zejména spisovatele Wirtha knihou: Volksthum u. Pod rouškou života národa, který vytvořil nějakou kul­ turu dějiny, nastalo velké smísení krve. Vedle starších (Liebscher, Brožík) vysta­ vovali mladší (Holárek, Jennewein). Zůstalo tudíž nepopřeno, jsme napsali. Obrana zeměděheů odpověděla článek náš Zelená inter­ nacionála velice příkře, ale ani slovem nezastala dnešního vedení agrárního, jemuž článek platil. Dělnická knihtiskárna Praze. Dějiny nesmí býti kronikami ani biogra­ fiemi jednotlivců neb národů, resp. Lze tudíž právem směšování krve po­ kládat! světodějnou kulturněhistorickou moc, která veškeré indi- viduelní materielní momenty pohlcuje dle níž celé dějiny měly býti přepsány. Weltmacht der Geschichte Fr. (Připomeňme dílo Cbamber- lainovo Die Grundiagen des XIX. července do srpna péčí studujících. co člověk nahoni, bože můj, hospodine! volte mne starostu!* Nákladem Jos. My jsme národ cti své dbalý, až hloubi jsme zachvěli, Dr. Neboť jsou fráse sésonní, sokolské, různé jiné . stud zaplavil nás neskonalý, my amulet ten neměli? I řekl jeden našich radů: >Pro jeden den aťsisi! . záležitosti mostní. nějakou vzornou statistikou pro­ středí doby. Pak loučili pompou zpití radové města Paříže: >Nejdražší moment živobytí! Nechcem víc činit obtíže; přijměte pusu republiky . Bylo dobré, aby někdo vý­ stavky ujal vedl ještě některých měst. Není vše jako před léty, trvalé vlastnosti zfádní, nejsme již, nejsme estéty, teď jsme jen pražští radní! Nemůžem, jako takoví, pořád krásou mazat, proto se, pane náměstku, dovolím slušně tázat: »Bude se, nebo nebude jednati tom mostu!? Já bych kříž zdrátoval, od rasy rasu vočkovávána. . Můllera: Allgemeine Ethno- graphie, kteříž oba stejným zdarem, jdou úsudcích jeho me- thody stejným závěrům. Je nutno smýti tuto vadu, je nutno svolat komisi, jež vysedí návrh podá, na bimbam toto koketní a pro slavnostní chvíle němu na šerpu asi loketní. Než Daussetové se nám zas Čech navrátí, nám cosi vtipné, emailové se ňader bude bimbati. příštích dějepisech také větší důraz klásti rasu kulturu její. Gobineau zaklada­ telem tohoto názoru světového nazírání dle toho musí jednou světové i kulturní dějiny býti přepsány.* I přijato. Pelcla.« (ostatně, čteme noviny!) Tměly rovné převlečníky, tměly švarné komíny