ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 488 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Lze tudíž právem směšování krve po­ kládat! světodějnou kulturněhistorickou moc, která veškeré indi- viduelní materielní momenty pohlcuje dle níž celé dějiny měly býti přepsány.« (ostatně, čteme noviny!) Tměly rovné převlečníky, tměly švarné komíny. července do srpna péčí studujících. Pelcla. Neboť jsou fráse sésonní, sokolské, různé jiné . Je nutno smýti tuto vadu, je nutno svolat komisi, jež vysedí návrh podá, na bimbam toto koketní a pro slavnostní chvíle němu na šerpu asi loketní. Ostatně, nezměnil v základni svojí snaze, to vždy jen během půlletí mění moje fráse. Národní kultura jest pouhým výrazem tohoto prolinacího směšovacího procesu, kultura ras nebyla potlačena, ona pouze rozplynula obohatila. záležitosti mostní. Gobineau zaklada­ telem tohoto názoru světového nazírání dle toho musí jednou světové i kulturní dějiny býti přepsány. Není vše jako před léty, trvalé vlastnosti zfádní, nejsme již, nejsme estéty, teď jsme jen pražští radní! Nemůžem, jako takoví, pořád krásou mazat, proto se, pane náměstku, dovolím slušně tázat: »Bude se, nebo nebude jednati tom mostu!? Já bych kříž zdrátoval, od rasy rasu vočkovávána. Jahrhunderts!) Umělecká výstavka otevřena byla Poděbradech 28. Obrana zeměděheů odpověděla článek náš Zelená inter­ nacionála velice příkře, ale ani slovem nezastala dnešního vedení agrárního, jemuž článek platil. Můllera: Allgemeine Ethno- graphie, kteříž oba stejným zdarem, jdou úsudcích jeho me- thody stejným závěrům. stud zaplavil nás neskonalý, my amulet ten neměli? I řekl jeden našich radů: >Pro jeden den aťsisi! .* I přijato. Podlipný v Že jsem kdys Bulse přeložil, žádnému tom nic není, časy mění pořád pryč, člověk taky mění. . Pod rouškou života národa, který vytvořil nějakou kul­ turu dějiny, nastalo velké smísení krve. Vedle starších (Liebscher, Brožík) vysta­ vovali mladší (Holárek, Jennewein). Pak loučili pompou zpití radové města Paříže: >Nejdražší moment živobytí! Nechcem víc činit obtíže; přijměte pusu republiky . příštích dějepisech také větší důraz klásti rasu kulturu její. My jsme národ cti své dbalý, až hloubi jsme zachvěli, Dr. Uniformovaní radní. . Zůstalo tudíž nepopřeno, jsme napsali. (Připomeňme dílo Cbamber- lainovo Die Grundiagen des XIX. Bylo dobré, aby někdo vý­ stavky ujal vedl ještě některých měst. Spisovatel počítá zásluhu, prvý tuto methodu zastává uvádí zejména spisovatele Wirtha knihou: Volksthum u. Dějiny nesmí býti kronikami ani biogra­ fiemi jednotlivců neb národů, resp. Než Daussetové se nám zas Čech navrátí, nám cosi vtipné, emailové se ňader bude bimbati. nějakou vzornou statistikou pro­ středí doby. co člověk nahoni, bože můj, hospodine! volte mne starostu!* Nákladem Jos. Weltmacht der Geschichte Fr.480 OZVUKY PABŘRKY. Blýskaly junům Sekvany na ňadrech dírce kabátu, korektně stále rozhoupány distinkce moudrých štatrátů. Dělnická knihtiskárna Praze