čista
jasna umělec, jenž hrál před korunovanými hlavami, zajiskřil
očima řekl: >Takovému publiku jsem ještě nehrál. Nikdo ne
štítil špíny, jež zevšad zrovna kapala nikoho nezarážel
puch, jenž dusil otravoval. Přišli předního společenského plesu, kde
se nudili, vrazili sem, aby trochu povyrazili. jedné hodině bylo lokále jako
v oule.* Pamatuji zvláštní nezapomenutelnou scénu.
Tu tam zapadne sem několik důstojníků, kteří zde zů
stanou jen tehdy, není-li lokále prostého vojína, dost
často zastaví před krčmou elegantní kočár, něhož vrávoravě
vystoupí hejsck, jenž neví, jak prohýřil noc jenž při
chází hledat bahně >nebroušený drahokam*.>OSLEPL DRUHÉ 4^
stydatým způsobem.. Jsou mezi
nimi mladí synkové prvních měšťanských rodin, kteří se
jinak noci domova nedostanou. Ukážou plesu, za
tančí si, dají popsat taneční pořádek, aby jím mohli
ráno doma legitimovat půlnoční pause alou . hřmotu hluku vmísí
se zacinkání znamení, bude míti někdo sólo. Některý
>lidový zpěvák* zapěje kuplet, houslista, jenž koncertu za
bloudil sem nástrojem, zahraje koncertní číslo, slečinka ve
výklenku nadšením pláče pan Alois poposedá
blíže produkci uznáním prohodí: >Slečinko je
taky umělec.
Koncertní mistr, jenž hloučkem známých šel podívati
do krčmy >studovat* vyvrhel, říkává tomu, aby člověk
měl před svým svědomím nějakou omluvu seděl jako
u vyjevení slepci dával písničku stříbrňáku. litoval
bych jednou, jsem propásl příležitost. Hrálo se, zpívalo, řvalo, nadávalo, smálo, pro kouř
a výpary nebylo viděti jednoho stolu druhému, koutě
hráli dardu, vojáci tloukli pěstmi stůl, sklenice něm
tancovaly, pan Anton chodil stolu stolu objedna
nými věcmi slečinka vykukovala oknem dávala pozor,
aby nikdo bez zaplaceni neutekl. Říkali* proto: >hrbatá
varta rozhledně*. druhé ho
dině noci pravý Babylon.
Seděli lidé všech stavů všech povolání.. do
páté čtvrti, krčmy krčmy, rozkoše rozkoše, do
které vrhají střemhlav, hladově nenasytně, aby vy
nahradili, přísná rodinná kázeň připravila. Právě celá krčma zaujata
příchodem asi půl tuctu mladých šviháků bezvadných ple
sových úborech. Studenti při
cházejí sem svých členských schůzí, výboři svých po
radách, zpěváci jejich posluchači chantanů produkcích,
číšníci uzavření svých lokálů, hosté pivovarů po
sledním pivě, všichni sedí svorně vedle sebe, tvoříce spo
lečenskou míchanici, kterou jinde světě bys marně hledal.* Vyňal svoje housle,
nikdo nezacinkal, nikdo nevolal neporoučel ticho, ale ně-
