ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 485 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Studenti při­ cházejí sem svých členských schůzí, výboři svých po­ radách, zpěváci jejich posluchači chantanů produkcích, číšníci uzavření svých lokálů, hosté pivovarů po­ sledním pivě, všichni sedí svorně vedle sebe, tvoříce spo­ lečenskou míchanici, kterou jinde světě bys marně hledal. Říkali* proto: >hrbatá varta rozhledně*. Právě celá krčma zaujata příchodem asi půl tuctu mladých šviháků bezvadných ple­ sových úborech.* Pamatuji zvláštní nezapomenutelnou scénu. Tu tam zapadne sem několik důstojníků, kteří zde zů­ stanou jen tehdy, není-li lokále prostého vojína, dost často zastaví před krčmou elegantní kočár, něhož vrávoravě vystoupí hejsck, jenž neví, jak prohýřil noc jenž při­ chází hledat bahně >nebroušený drahokam*. litoval bych jednou, jsem propásl příležitost.>OSLEPL DRUHÉ 4^ stydatým způsobem. jedné hodině bylo lokále jako v oule. čista jasna umělec, jenž hrál před korunovanými hlavami, zajiskřil očima řekl: >Takovému publiku jsem ještě nehrál.. Ukážou plesu, za­ tančí si, dají popsat taneční pořádek, aby jím mohli ráno doma legitimovat půlnoční pause alou . Koncertní mistr, jenž hloučkem známých šel podívati do krčmy >studovat* vyvrhel, říkává tomu, aby člověk měl před svým svědomím nějakou omluvu seděl jako u vyjevení slepci dával písničku stříbrňáku.. Hrálo se, zpívalo, řvalo, nadávalo, smálo, pro kouř a výpary nebylo viděti jednoho stolu druhému, koutě hráli dardu, vojáci tloukli pěstmi stůl, sklenice něm tancovaly, pan Anton chodil stolu stolu objedna­ nými věcmi slečinka vykukovala oknem dávala pozor, aby nikdo bez zaplaceni neutekl. Nikdo ne­ štítil špíny, jež zevšad zrovna kapala nikoho nezarážel puch, jenž dusil otravoval. Některý >lidový zpěvák* zapěje kuplet, houslista, jenž koncertu za­ bloudil sem nástrojem, zahraje koncertní číslo, slečinka ve výklenku nadšením pláče pan Alois poposedá blíže produkci uznáním prohodí: >Slečinko je taky umělec. druhé ho­ dině noci pravý Babylon. do páté čtvrti, krčmy krčmy, rozkoše rozkoše, do které vrhají střemhlav, hladově nenasytně, aby vy­ nahradili, přísná rodinná kázeň připravila.* Vyňal svoje housle, nikdo nezacinkal, nikdo nevolal neporoučel ticho, ale ně- . Jsou mezi nimi mladí synkové prvních měšťanských rodin, kteří se jinak noci domova nedostanou. hřmotu hluku vmísí se zacinkání znamení, bude míti někdo sólo. Přišli předního společenského plesu, kde se nudili, vrazili sem, aby trochu povyrazili. Seděli lidé všech stavů všech povolání