ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 484 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Holky jednoduše smlu­ vily peníze dělily. Byly vesměs mladé, ale obličeje jejich byly zvětralé, ubledlé, oči znavené, vysílené a vyžilé.476 kronbauer: vstupující lokálu fešáckou nonchalancí pozdravující se družkami pepickým >tě bůh<. Padla bahna poprvé po kotníky nezaráží, propadá hloub že Špína kal stříká pasu. Skorém všechny byly již několikráte sebrány zavřeny a jenom zřídka kdy’ stalo, objevila pelechu bílá vrána, kterou ještě strážníci neznali která ještě neputovala v noci ulicemi houfu »nočňátek<. neboť tolik zku­ šeností měl pan Alois pan Anton, kradou všechny že ještě ani jediná neodevzdala poctivě krejcar to, vy­ brala.. Po půlnoci takřka dvéře ani netrhnou. Učiněn sice pokus, zabrániti tomu vzájemnou kontrolou, ostatním holkám nařízeno, aby vybírající kamarádku střežily — ale záhy přišlo to, tato procedura daleko horší vybralo ještě méně. Kdo kdy viděl prožil tuto hroznou scénu nepromarnil všechen cit soucit, tomu bylo teskno, hořko bolestno duši nad tím cynismem, kterým celý akt vykonáván nad apathií, kterou šly vstříc svému ponížení dva tři tucty ženských nemožno říci dívčích zjevů. Sem utíkaly jako svého útočiště, třeba věděly, najednou, mimo všechno nadání^ otevrou dvéře nich stanou policejní strážníci ko­ misarem, kteří šmahem všechny seberou odvedou do policejní separace, aby odtud putovaly soudu, odseděly několik dní nebo neděl Supem putovaly svého domova. A jako vrabci zimě před stodolou čekaly ony trpělivě, až nad nimi někdo smiluje zaplatí jim šálek polévky nebo kávy což činily jenom ty, jichž obličej byl již zvadlý a nehezký jejichž tělo nemělo lákavých linií svižnosti; hezké mladší jejich družky byly drzé, neodbytné, všechno si řekly když nedostaly, přály, byly hrubé agresivní. zpravidla připravila svým družkám všem hostům neskonalé gaudium bránila se, držela stolu rukama vzpírala nohama, plakala, prosila, spínala ruce, někdy řádila vyváděla jako šílená, ale konec ovšem udolali krčmě měli celou noc vítanou vděčnou látku hovoru. Pan Anton určuje každého dne jinou, dle svého mínění nejslušnější »straku< . druhé nebrání — jde ostatními tupou resignací.. Zvolen tedy systém, známý ně­ kterých velikých panství závodů, kde čelo postaví ten, němž to, nebude okrádat křiklavě ne­ . Pan Alois hraje písničku písničkou každou půl hodiny chodí vy­ bírat některá holek. Byly pražské bezpřistřešenky, prchající před poli­ cejními strážníky jako ryby před žravou štikou, nichž dobrá polovina měla Prahu zakázánu