ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 483 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
přiléhavými čepicemi hlavách vysokými bo­ tami nohou vešli tři lidé, kteří půl hodiny pro­ hlíželi pražské podzemí docela jiným účelem než Hugův Jan Valjean, nesoucí ramenou Maria pařížskou podzemní >ulicí«.* Číšník pokyvoval přisvědčivě hlavou kre- dencká prohodila: >Pane Alois tohle bylo pěkně řečíno, jen pravda novin mohlo přijít.>OSLEPL DRUHÉ 475 a poliboval si: »Dnes řízek jako plzeňské. Holka mávla rukou odplivla jako dragoun. svoji harmoniku a svoje umění byl nemálo pyšen nemile dotklo, že taková poběhlice hází jednoho pytle čeládkou, kterou strážníci při generální prohlídce sbírají jako antouškové podezřelé psy. Farmy, mně se zdá, vás ted mrzí, furiantství.* Všichni tři dali hlučného smíchu myšky mrkaly posměšně lokálu svýma červenýma očima. Pomalu nebudeme mít koutečka, kam bychom vrhli. Odpověd Fandina nadobro ztratila hřmotné písni harmoniky, která svíjela rukou slepcových jako had. >Hm kdo ví, jestli nebudu ještě jednou paní domácí. »Milá holka,< řekl chvíli pohrdavým odvalením rtů, »já bych jednoduše avanžíroval patro výše páté čtvrti šel bych druhé, nebo třeba pražského mezzaninu, na Vinohrady.< >A bych sázel ťafku vám dal, při tom napil mně docela dobře. >Oni oni,* chechtal číšník, >já jim povím, nich jednou bude oni budou nanejvýš doživotní bezplatnou ná­ jemnicí činžáku Řepích. Každou chvíli zjevila rámci dveří postava ženská, . Bylo jedenácté hodině lokálu začali trousiti hosté.* Fanny potřásla ofinou.* Slečinka popadla myšku hubičkovala slepec spustil skočnou odrhovačku, aby dle osvědčené svojí methody, jak říkával, odtáhl honem honem plotny hrnec mlékem ve chvíli, kdy chystalo přetéci. Pane Alois, aby tak jednou vzali mušku tuhle starou rachotu, co byste počal?* Slepec zapálil doutník, několikráte vybafl zdálo se, jakoby uvažoval, dáti odpověd. >Těch šest dní mne nemrzí,« odsekla ostře, načechrávajíc ofinu, >ale mně mrzí, dnes zavřeli >černou okenici<.* Holka změřila hlavy patě sebevědomě řekla: >Pane Antone, vsadme dvacet cigaret, ten modrák přijde dnes ještě jednou.* >Fanny jak jste tam mělař* vmísil hovoru Alois