ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 483 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
* Holka změřila hlavy patě sebevědomě řekla: >Pane Antone, vsadme dvacet cigaret, ten modrák přijde dnes ještě jednou. »Milá holka,< řekl chvíli pohrdavým odvalením rtů, »já bych jednoduše avanžíroval patro výše páté čtvrti šel bych druhé, nebo třeba pražského mezzaninu, na Vinohrady. Pane Alois, aby tak jednou vzali mušku tuhle starou rachotu, co byste počal?* Slepec zapálil doutník, několikráte vybafl zdálo se, jakoby uvažoval, dáti odpověd.* Všichni tři dali hlučného smíchu myšky mrkaly posměšně lokálu svýma červenýma očima. >Těch šest dní mne nemrzí,« odsekla ostře, načechrávajíc ofinu, >ale mně mrzí, dnes zavřeli >černou okenici<.* Fanny potřásla ofinou. Pomalu nebudeme mít koutečka, kam bychom vrhli. Každou chvíli zjevila rámci dveří postava ženská, . >Hm kdo ví, jestli nebudu ještě jednou paní domácí. svoji harmoniku a svoje umění byl nemálo pyšen nemile dotklo, že taková poběhlice hází jednoho pytle čeládkou, kterou strážníci při generální prohlídce sbírají jako antouškové podezřelé psy. Holka mávla rukou odplivla jako dragoun.* >Fanny jak jste tam mělař* vmísil hovoru Alois. Bylo jedenácté hodině lokálu začali trousiti hosté.< >A bych sázel ťafku vám dal, při tom napil mně docela dobře.>OSLEPL DRUHÉ 475 a poliboval si: »Dnes řízek jako plzeňské. přiléhavými čepicemi hlavách vysokými bo­ tami nohou vešli tři lidé, kteří půl hodiny pro­ hlíželi pražské podzemí docela jiným účelem než Hugův Jan Valjean, nesoucí ramenou Maria pařížskou podzemní >ulicí«. >Oni oni,* chechtal číšník, >já jim povím, nich jednou bude oni budou nanejvýš doživotní bezplatnou ná­ jemnicí činžáku Řepích. Farmy, mně se zdá, vás ted mrzí, furiantství.* Číšník pokyvoval přisvědčivě hlavou kre- dencká prohodila: >Pane Alois tohle bylo pěkně řečíno, jen pravda novin mohlo přijít. Odpověd Fandina nadobro ztratila hřmotné písni harmoniky, která svíjela rukou slepcových jako had.* Slečinka popadla myšku hubičkovala slepec spustil skočnou odrhovačku, aby dle osvědčené svojí methody, jak říkával, odtáhl honem honem plotny hrnec mlékem ve chvíli, kdy chystalo přetéci