ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 483 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Odpověd Fandina nadobro ztratila hřmotné písni harmoniky, která svíjela rukou slepcových jako had.* Fanny potřásla ofinou. >Oni oni,* chechtal číšník, >já jim povím, nich jednou bude oni budou nanejvýš doživotní bezplatnou ná­ jemnicí činžáku Řepích.* >Fanny jak jste tam mělař* vmísil hovoru Alois.>OSLEPL DRUHÉ 475 a poliboval si: »Dnes řízek jako plzeňské.* Všichni tři dali hlučného smíchu myšky mrkaly posměšně lokálu svýma červenýma očima. přiléhavými čepicemi hlavách vysokými bo­ tami nohou vešli tři lidé, kteří půl hodiny pro­ hlíželi pražské podzemí docela jiným účelem než Hugův Jan Valjean, nesoucí ramenou Maria pařížskou podzemní >ulicí«. >Těch šest dní mne nemrzí,« odsekla ostře, načechrávajíc ofinu, >ale mně mrzí, dnes zavřeli >černou okenici<. Bylo jedenácté hodině lokálu začali trousiti hosté.* Slečinka popadla myšku hubičkovala slepec spustil skočnou odrhovačku, aby dle osvědčené svojí methody, jak říkával, odtáhl honem honem plotny hrnec mlékem ve chvíli, kdy chystalo přetéci. »Milá holka,< řekl chvíli pohrdavým odvalením rtů, »já bych jednoduše avanžíroval patro výše páté čtvrti šel bych druhé, nebo třeba pražského mezzaninu, na Vinohrady. Pane Alois, aby tak jednou vzali mušku tuhle starou rachotu, co byste počal?* Slepec zapálil doutník, několikráte vybafl zdálo se, jakoby uvažoval, dáti odpověd. >Hm kdo ví, jestli nebudu ještě jednou paní domácí.< >A bych sázel ťafku vám dal, při tom napil mně docela dobře. Pomalu nebudeme mít koutečka, kam bychom vrhli. svoji harmoniku a svoje umění byl nemálo pyšen nemile dotklo, že taková poběhlice hází jednoho pytle čeládkou, kterou strážníci při generální prohlídce sbírají jako antouškové podezřelé psy. Holka mávla rukou odplivla jako dragoun. Každou chvíli zjevila rámci dveří postava ženská, .* Číšník pokyvoval přisvědčivě hlavou kre- dencká prohodila: >Pane Alois tohle bylo pěkně řečíno, jen pravda novin mohlo přijít.* Holka změřila hlavy patě sebevědomě řekla: >Pane Antone, vsadme dvacet cigaret, ten modrák přijde dnes ještě jednou. Farmy, mně se zdá, vás ted mrzí, furiantství