jiného vlastně
ponětí církevní? Netřeba dále dokazovati, které ponětí Krista
je nižší, zda Tolstého, jenž hledě pochopit! jeho učení život
činí jej člověka Bohem, Renanovo, jenž nechápaje smyslu
učení Kristova (dle podání církve) zavrhuje proto jeho
božství. (Další.«
Episoda zákoutí velkoměsta.
V tomto tvrzení kolik vět, tolik nepravd (nechceme říci
*!ží<).
Z toho vidíme, jaké vznešené ponětí Tolstoj životě
a netřeba tuším dokazovati, které učení více materialistické,
zda církevní Tolstého. jakoby chtěl obrátit, ale hned pohodil
hlavou prudce sebou přirazil dvéře. Děvče poposedl
stranou, zakrylo tvář rukou zadívalo prázdna.)
»0slepl druhé.« Kdo mluví tomto případě
ještě nahotě chudobě, ukazuje, pohlíží Krista jako
pohlíželi svého Messiáše židé (fariseové), jimž měl impo
novat! svou vnější mocí slávou.)
Mladý muž jakoby chvíli rozmýšlel, nemá-li se
vrátit. Dle Tolstého jest Kristus synem Božím, ale právě
tak jest synem Božím každý jiný člověk, jenž žije tak, jak
jest vůle Otce jeho.
Nám zdá naopak, skvělejší aureolu dává ten, kdo
praví, byl člověkem, ale učením životem svým ukázal,
že jest skutečně synem Božím jiným křehkým lidem
jest možno býti syny Božími Neboť tomto případě ne
mohou lidé vymlouvati: »Ano, byl Bůh, ten mohl
dokázat, ale jsme slabí lidé. (Další.474 kronbauhr:
-činí dobré bez ohledu to, dostane-li odměnu, činí
dobře proto, jest účelem jeho života, tím plní
vůli Boží.? ovšem věcí vkusu. čem spočívá ona poetická aureola Kristova? Snad
v zázracích, učení, sestoupil nebe, byl všemohoucím
ve smyslu materialistickém atd. toho dovedeme také snadno
oclpověděti otázce: Zač pokládá Tolstoj Krista? Stín
praví (mimo jiné), Tolstoj >neuznává božství Kristova, že
strhuje něho poetickou aureolu (!) vystavuje jej tak
nehistorické nahotě chudobě, jaké nesnížil ani Strauss
ani Renan, snížil pod Konfucia Mahometa, udělal
z něho smutný obraz tvora, jenž věky zemřel kříži,
poněvadž Kristus neměl dětí, nichž člověk dále žije<..
Číšník zase tím potutelným výsměškem kolem svadlých rtů
prošel lokálem, přistoupil slepci, nalil pivo, pan Alois
pobídl, aby zavdal, stařec vyprázdnil číšku, znovu nalil
.
