ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 481 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
ostatně učení přímo škodlivé pověrečné. něm lze užiti slov Nerudových: >B. starořečtí filosofové. zv. O nějakém osobním životě smrti spojeném odměnou nebo trestem nemůže býti řeči. Odkud tedy právo trestati? týká zločinců skutečných těch nepatrná menšina počtu lidí vůbec trestaných. Život tento jest Bůh. Jak může být dobrým život člověka, který chce být dobrým jen proto, hrozí po* smrti osobní trest? Chce-li člověk býti skutečně účasten Života, .ude-li každý nás křemene, bude celý národ kvádrů. tom chybuje dosud věda, pátrá tom, jedná-li zločinec svo­ bodně nikoli, pátrá tím účelem, aby mohla trestat! neb netrestati. Dle učení církve je člověk nesmrtelný parte post (Bůh vdechuje čase duši); tom jest ovšem nesrovnalost, kterou viděli na př. Žije-li člověk ve smysle tohoto Života, jest nesmrtelnost jeho zabezpečena^ neboť jest živ nemůže zemříti; nežije-li tak, jest mrtev^ jest pro život vůbec ztracen. Neboť jsou-li t. Většinou jsou lidé (mravně) úplně ne­ vinní.STUDIB TOLSTÉM. takoví jsou druzí zločinci ne­ uznaní typy zločinné: před těmi více vinna společnost než oni před ní. přece společnost trestá! takových konců přichází spravedlnost lidská jen proto, osvojují lidé právo posuzovati činy druhých lidí činiti sobě zodpo­ vědnými. typy zločinné, kdo jimi vinen? Společnost, už současná nebo minulá.* Tolstoj tedy rozhodně uznává svobodu lidské vůle a zodpovědnost činy; ale tom smysle, člověk za činy své jiných mohl býti chválen nebo trestán. Činy lidské nehynou; byly-li dobré, jsou integrující vložkou dalšího dobrého života společnosti lidské tak má smrti člověk účast tomto životě lidstva, jest jeho nebe; byly-li zlé, člověk ten svým osobním životem pro pokrok života bezvýznamný, mrtev, jest jeho peklo. Tolstoj tvrdí, život vůbec ne­ smrtelný, nepomíjející, věčný, ale není osobní život člo­ věka, neboť Život jest jen jeden, jehož může člověk ži­ votem svým súčastniti. nesmrtelnosti člověka. 473 individualism, němž mluvili jsme kapitole předešlé, mohli bychom nazvati ^objektivním*, jednání člověkovo má za předmět směřuje nikoli společnosti, nýbrž jedno­ tlivci; tento individualism pak »subjektivní«, týká se každého jednotlivce jakožto podmětu. Člověk tedy může býti nesmr­ telným již zde zemi, je-li jím zemi, jest jím po smrti. Z toho, dosud řečeno, vyplývá také už, jak soudí Tolstoj zv. Tolstoj směje počínání Lombrosovu jiných učenců měřících rozměry lebky, rukou atd