ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 479 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Obyčejně tomu bývá právě naopak: vyšší stupně mravnosti projevovaly vždycky jako úchylky stávajícího pořádku jako porušování jeho (na př. mu­ síme ptáti: Jest možný (fakticky) tento ideál? Neodporuje sám sobě? Tento ideál Tolstého znamená pro člověčenstvo smrt. Mravnost stálém vývoji vzrůstu, mění se; proto nemůže říci, porušení pořádku společenského (jenž delší dobu nezměněný) jest také již porušením mravnosti. Jest dále otázka, je-li Tolstoj mravním deterministou či indeterministou, neuznává-li svobodu lidské vůle či uznává-li, uznává-li zodpovědnost činy neuznává? Dle Tolstého jest otázka tato bezpředmětná tom smysle, jak obyčejně rozumí. Otázka předpokládá totiž, že k . regulovat prostituci, ale zrušit ji! Kdo? stát, obec, ale jednotlivec! Každý jednotlivec moci podporovat tuto instituci a přispívat záhubě lidstva, nebo zrušit povznést mravnost. Kristus ovšem stanoví také příkaz absolutní čistoty, ale jen jako výjimku pro lidi obzvláště zdrželivé a nezavazuje jím ani ideálně cele lidstvo, jako činí (dle našeho přesvědčení zcela libovolně) Tolstoj. Smrt ideálem lidstva? Nač potom podporovat a usnadňovat život druhých lidí, když beztoho ideálem účelem všeho lidstva smrt? jak snadno tento ideál vyplnit, a hned vyplnit! Jsme téhož konce jako při absolutním altruismu vzhledem jednotlivci lidstvu. Zavrhujíce tento extrém Tolstého nezamítáme tím ni­ kterak snad ony nižší příkazy čistotě života manželského i nemanželského. Zákony mravní tedy ne­ kryjí zákony směřujícími zachování zabezpečení tohoto pořádku. proč ostatní přikázání nevedou týmž důsledkům? Vidíme tom zase jeden doklad, jak Tolstoj miluje extrémy ničím ne­ odůvodněné. Z toho, řečeno, vidíme také už, jakém poměru je mravnost zv. Ideál >vystříhej vůbec pohlavního obcování* ob­ sahuje sobě spor, ačkoli Tolstoj jej předem odmítá pravě: >Při ideálním příkazu nelze ptáti: bude, splní-li tento požadavek?*; neboť požadavek tento nesplní se nikdy.STUDIE TOLSTÉM. pořádku společnosti. Naopak: pokládáme nezbytnou pod­ mínku povznesení mravnosti lidstva. 47L pouze, že, jak nám zdá, druhý příkaz ideální své po­ době obsahuje spor, jehož jsme již dotkli druhé kapi­ tole. první křesťané vůči pohanství). odpírání služby vojenské, odpírání účastenství soudě, vládě atd), ovšem velikém omylu.* touto námitkou Tolstého nesouhlasíme. kdo stojí na stanovisku, nemravné jest to, porušuje nynější zá­ kony společenské (na př. Zákony řádu společenského bývají oby­ čejně nemravné, příčí zákonům mravním