proč ostatní
přikázání nevedou týmž důsledkům? Vidíme tom zase
jeden doklad, jak Tolstoj miluje extrémy ničím ne
odůvodněné.* touto námitkou Tolstého nesouhlasíme. Zákony mravní tedy ne
kryjí zákony směřujícími zachování zabezpečení
tohoto pořádku. Otázka předpokládá totiž, že
k
. regulovat prostituci,
ale zrušit ji! Kdo? stát, obec, ale jednotlivec!
Každý jednotlivec moci podporovat tuto instituci a
přispívat záhubě lidstva, nebo zrušit povznést mravnost. Smrt ideálem lidstva? Nač potom podporovat a
usnadňovat život druhých lidí, když beztoho ideálem účelem
všeho lidstva smrt? jak snadno tento ideál vyplnit,
a hned vyplnit! Jsme téhož konce jako při absolutním
altruismu vzhledem jednotlivci lidstvu. Naopak: pokládáme nezbytnou pod
mínku povznesení mravnosti lidstva. Ideál >vystříhej vůbec pohlavního obcování* ob
sahuje sobě spor, ačkoli Tolstoj jej předem odmítá
pravě: >Při ideálním příkazu nelze ptáti: bude,
splní-li tento požadavek?*; neboť požadavek tento nesplní
se nikdy.
Z toho, řečeno, vidíme také už, jakém poměru je
mravnost zv. Zákony řádu společenského bývají oby
čejně nemravné, příčí zákonům mravním. Kristus ovšem stanoví také příkaz absolutní
čistoty, ale jen jako výjimku pro lidi obzvláště zdrželivé
a nezavazuje jím ani ideálně cele lidstvo, jako činí (dle
našeho přesvědčení zcela libovolně) Tolstoj. mu
síme ptáti: Jest možný (fakticky) tento ideál? Neodporuje
sám sobě? Tento ideál Tolstého znamená pro člověčenstvo
smrt. odpírání služby vojenské, odpírání
účastenství soudě, vládě atd), ovšem velikém omylu. 47L
pouze, že, jak nám zdá, druhý příkaz ideální své po
době obsahuje spor, jehož jsme již dotkli druhé kapi
tole. Mravnost stálém
vývoji vzrůstu, mění se; proto nemůže říci, porušení
pořádku společenského (jenž delší dobu nezměněný)
jest také již porušením mravnosti.STUDIE TOLSTÉM. Obyčejně tomu bývá právě
naopak: vyšší stupně mravnosti projevovaly vždycky jako
úchylky stávajícího pořádku jako porušování jeho (na
př. první křesťané vůči pohanství).
Zavrhujíce tento extrém Tolstého nezamítáme tím ni
kterak snad ony nižší příkazy čistotě života manželského
i nemanželského.
Jest dále otázka, je-li Tolstoj mravním deterministou či
indeterministou, neuznává-li svobodu lidské vůle či
uznává-li, uznává-li zodpovědnost činy neuznává? Dle
Tolstého jest otázka tato bezpředmětná tom smysle,
jak obyčejně rozumí. kdo stojí
na stanovisku, nemravné jest to, porušuje nynější zá
kony společenské (na př. pořádku společnosti
