Proto zcela důsledně za
vrhuje Tolstoj válku obrannou osobní obranu pomocí
zla, ukazuje, jednání smyslu tohoto přikázání jest na
prospěch jak jednotlivci tak lidstvu vůbec.* Toť skutečně nejlepší >filo-
sofické* vyvrácení! což teprve povrchní naprosto mělká
kritika Hennequinova vrcholící slovech nejnábožnější
člověk byl pokládán blázna, kdyby pokusil (!) tato
pravidla splniti«! Možno při takovýchto kriticích ještě mluvit
o pochopení Tolstého?
Tolstoj ukazuje také dost přesvědčivě, ani tomto
ideálu příkazu >Neodpírej zlu vůbec* není sporu, j. Zlo následek zase
jen zlo, zla zlem nelze vykořeniti ani omeziti (trestání, žala
řování, pronásledování atd. sedláček:
chválu lidskou, netřeba stavětí chrámů, neboť Bůh nectí
se jen určitém místě nectí vnějšími obřady veřej
nými modlitbami, které Kristus přímo zakázal, neboť tak dle
svého domnění zbavují lidé konání povinnosti lásky bliž
nímu. Nyní podotýkám
. Může člověk býti spasen vykoupením,
svátostmi, modlitbou, pak dobrých skutků již nepotřebuje.
Z těchto pěti přikázání klade Tolstoj nejvýše přikázání
čtvrté >Neodpírej zlu«, neboť něm jest křesťanství jaksi
v nejdokonalejší své podobě soustředěno. židov
ském), ale příkaz >udeří-li kdo tvář pravou, nastav mu
i levou* čistě křesťanský.). Zajímavá poznámka, kterou
učinil Tolstému židovský rabín tomto bodě: jednají
tak křesťané Vidíme, jest přikázání toto ideálem, proto
stanoví Tolstoj nižší jeho stupeň: >Nesplácej zlo zlem, ne
odporuj zlu zlem.« Výkladu tohoto čistě křesťanského při
kázání věnován jest velký spis >Spása vás*, jenž zaujímá
přední místo mezi filosofickými spisy Tolstého souvěké
literatury sociální vůbec. jos. Všecka ostatní
přikázání lze najiti jiných náboženstvích (na př.470 DR. Nestačí však jen věřiti (jak učí církev), nýbrž třeba
i dle přesvědčení žiti. Zlô možno zrnenšiti tudíž
ideálně odstranili) pouze dobrem.
snaži-li lidé dle něho jednati, nemůže zla snad při
bývat!, nýbrž musí ubývati.
Necháváme zde nerozřešenu otázku, které přikázán
možno pokládati vyšší tedy mravnější), zda to, kteri
velí neprotiviti zlu vůbec (nevšímati ho, přijímati j
pasivně), to, které káže odpírati zlu dobrem (ted
aktivně), neboť rozhodnutí této otázky předpokládá věci
o nichž budeme mluviti teprve později. Nynější řád společenský podroben
je zde rozboru tak hlubokému pronikavému při tom
naskrz pravdivému, vůči němu objevuje opravdivá
nicotnost naivních poznámek Solovjevových, jež vyznívají ve
slova: >Rozebírati takové zásady stránce filosofické, zdá
se mně naprosto zbytečným
