BRNO. Jak jest
však ten poměr obráceně? jdeme-li strany národnosti
k umění. Jsou lidé tak šťastného nadání, tak rozhojněným
a zjasněným myšlením, rozpoznají své době ony pod
mínky, které pro příští dobu jsou konstruktivními. sokol. Ale zbývá tohoto
rázu, když civilisace státe více více uhlazuje vyrovnává
individuální rozdíly? Patrně, prostředků těch ubývá. Není zázrak, jest jen
prosté odhadnutí hodnot přítomných pro příští skutečnost
— přece něčeho povstane, bude vytvořena ale snadné
odhadování není.
Drobný příspěvek konkrétní aesthetice. Tak stojí umění národnosti. Nikoliv. Jen doba vrstevní neuznává takových geniálních
hlav. 41
břednou-li tyto snahy, zůstane Brno starým malým městem,
▼ němž pouze jednotlivci dovedou vytvořit něco, jež nikterak
nebude míti nároky vůdčí slovo celém životě Moravy,
ačkoli vůdcovství aspiruje. Nezná
jich prostě, snad nedostatku logické soudnosti, nýbrž
z nemožnosti, obzírati širé sféry myšlenkové nich viděti
právě ony body, něž budoucnost jednou musí opříti. Předstihl svou dobu
.
Abych uvedl toho nejtypičtějšího nás, Smetanu.
Nehledě onomu zadostučinění, jehož dostává kaž
dému národu, vidí-li výraz speciálně svého cítění promítnutý,
otázka, možno-li národnost umění uplatnovati, zajímavá
jest stanoviska čistě umělecko-theoretického, poněvadž se
jedná vyhledání složek určení jich suggestivní hodnoty,
což dále souvisí uměleckou technikou volbou jejich
prostředků. se
strany národních hospodářů vytkne obava přelidnění
zeměkoule. Vyžaduje neobyčejného pozorovacího
bystrozrakú, určitě vystihujícího rozdíly mezi podstatným a
vedlejším.
poměr národnosti umění. Umění jest kosmopolitickc může národnost
jeho zmocniti? Totiž jakými prostředky tak zní správně
otázka. Patrně asi týmiž, jako dálo posud, kdykoliv
národní ráz byl umělecky stilisován. Jest tomu
tak státnictví, vědě, umění.
Možnost národních akcentů umění jest dokázaná věc,
jakož okolnost, vyskytují-li se, nemusí býti závadou
aesthetickému dojmu. Tato
námitka vyškytá sama sebou jest potřebí obírati
a není nikterak tak nehmotná, jako ona, když př. Fráze je, když řekne, nevděku. Musel
také dosti dlouho čekati své uznání
