Nedorozumění
také vidím výtce, Tolstoj přes svůj idealism (zavrho
vání peněz) chopil záchranné akce zamořených hladem
guberniích zachránil tisíce lidí jisté smrti.
V tomto bodě jest kritiků Tolstého nedorozumění
a příčinou jeho byla asi Kreutzerova sonata.
chápe Tolstého Solovjev, jenž podkládá Tolstému myšlenky,
jichž tento vůbec nemá.
s očima krvava uplakanýma vyjevenou otázkou, ja
-bude dále kam vrhnou.. Hledíme-li této druhé době —
a jen musíme hleděti, chceme-li stanovit filosofii Tolstého
— vidíme, Tolstoj hlásal hned počátku ideály, po
něvadž vyskytly námitky, vyslovující pochybnosti formě
>Ano jen kdyby!< nebo >vždyť jest nemožno, žádáš<
— Tolstoj jal odlišovati ideál příkaz jakožto stupeň,
jehož dostižení naší doby jest již možno. Tolstoj tedy
uznává mravní progresism.
>— zůstaly bez ochrany rodičky, bez starostlivé
péče živitele. Starý Zákon svým desaterem přikázání
a jinými předpisy, nýbrž dává přikázání ideální —
přikázání lásky.)
»0slepl druKé. Přese všecky ohromné
své nedostatky vady, přes vzrůst zločinů lidstvo přece se
jen zvedá vyšší vyšší stupínek mravnosti.
Učení Kristovo vyniká právě tím, nestanoví pouze
příkazy týkající právě současnéhostupněmravnosti zákon),
jako činí př. Kdo takto mluví, nerozeznává
první dobu tvoření Tolstého druhé doby, jejíž hranice
určena »Zpovědi<. Není pravda, Tolstoj nepřihlíží
a nechce přihlížeti dějinnému vývoji našeho života, není
pravda, věří výhradně sílu lidského rozumu, není pravda,
že Tolstoj dříve hlásal jen to, dalo provésti úplně a
neprodleně nyní hlásá ideály. Vyšly hřbitovních vr.450 kronbauer:
přece tento pokrok mravnosti uznává.«
Episoda zákoutí velkoměsta.
Vracejí hřbitova prázdnému studenému kr’
k loži, němž dlouhém trápení smrtelných úzk^
stech, bude její dětí, dokonala drahá jejich matička, p
slední jejich naděje útočiště.. Lidé nad nimi pozastaví]
.
Předčítatelka, vsunuta hlavou výklenku, kterým po
dávají nápoje jídla, maličká hrbatá osôbka, dočítala
zpívavým hlasem jednom dechu lokálku novinách. (Další. Špatně př. Nemají celém širém světě nikoho, kdo by
se jich zastal kdo byl povinen dáti jim sousto chleba
