ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 458 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Nedorozumění také vidím výtce, Tolstoj přes svůj idealism (zavrho­ vání peněz) chopil záchranné akce zamořených hladem guberniích zachránil tisíce lidí jisté smrti. chápe Tolstého Solovjev, jenž podkládá Tolstému myšlenky, jichž tento vůbec nemá.. s očima krvava uplakanýma vyjevenou otázkou, ja -bude dále kam vrhnou. Vracejí hřbitova prázdnému studenému kr’ k loži, němž dlouhém trápení smrtelných úzk^ stech, bude její dětí, dokonala drahá jejich matička, p slední jejich naděje útočiště. (Další. Vyšly hřbitovních vr. Předčítatelka, vsunuta hlavou výklenku, kterým po­ dávají nápoje jídla, maličká hrbatá osôbka, dočítala zpívavým hlasem jednom dechu lokálku novinách.) »0slepl druKé.450 kronbauer: přece tento pokrok mravnosti uznává. Kdo takto mluví, nerozeznává první dobu tvoření Tolstého druhé doby, jejíž hranice určena »Zpovědi<.« Episoda zákoutí velkoměsta. Nemají celém širém světě nikoho, kdo by se jich zastal kdo byl povinen dáti jim sousto chleba. V tomto bodě jest kritiků Tolstého nedorozumění a příčinou jeho byla asi Kreutzerova sonata. Učení Kristovo vyniká právě tím, nestanoví pouze příkazy týkající právě současnéhostupněmravnosti zákon), jako činí př. Není pravda, Tolstoj nepřihlíží a nechce přihlížeti dějinnému vývoji našeho života, není pravda, věří výhradně sílu lidského rozumu, není pravda, že Tolstoj dříve hlásal jen to, dalo provésti úplně a neprodleně nyní hlásá ideály. Špatně př. >— zůstaly bez ochrany rodičky, bez starostlivé péče živitele. Hledíme-li této druhé době — a jen musíme hleděti, chceme-li stanovit filosofii Tolstého — vidíme, Tolstoj hlásal hned počátku ideály, po­ něvadž vyskytly námitky, vyslovující pochybnosti formě >Ano jen kdyby!< nebo >vždyť jest nemožno, žádáš< — Tolstoj jal odlišovati ideál příkaz jakožto stupeň, jehož dostižení naší doby jest již možno. Lidé nad nimi pozastaví] . Starý Zákon svým desaterem přikázání a jinými předpisy, nýbrž dává přikázání ideální — přikázání lásky.. Přese všecky ohromné své nedostatky vady, přes vzrůst zločinů lidstvo přece se jen zvedá vyšší vyšší stupínek mravnosti. Tolstoj tedy uznává mravní progresism