V tomto bodě jest kritiků Tolstého nedorozumění
a příčinou jeho byla asi Kreutzerova sonata..450 kronbauer:
přece tento pokrok mravnosti uznává. Kdo takto mluví, nerozeznává
první dobu tvoření Tolstého druhé doby, jejíž hranice
určena »Zpovědi<. Není pravda, Tolstoj nepřihlíží
a nechce přihlížeti dějinnému vývoji našeho života, není
pravda, věří výhradně sílu lidského rozumu, není pravda,
že Tolstoj dříve hlásal jen to, dalo provésti úplně a
neprodleně nyní hlásá ideály. Hledíme-li této druhé době —
a jen musíme hleděti, chceme-li stanovit filosofii Tolstého
— vidíme, Tolstoj hlásal hned počátku ideály, po
něvadž vyskytly námitky, vyslovující pochybnosti formě
>Ano jen kdyby!< nebo >vždyť jest nemožno, žádáš<
— Tolstoj jal odlišovati ideál příkaz jakožto stupeň,
jehož dostižení naší doby jest již možno. (Další.)
»0slepl druKé. Vyšly hřbitovních vr. Lidé nad nimi pozastaví]
.
chápe Tolstého Solovjev, jenž podkládá Tolstému myšlenky,
jichž tento vůbec nemá. Přese všecky ohromné
své nedostatky vady, přes vzrůst zločinů lidstvo přece se
jen zvedá vyšší vyšší stupínek mravnosti. Nedorozumění
také vidím výtce, Tolstoj přes svůj idealism (zavrho
vání peněz) chopil záchranné akce zamořených hladem
guberniích zachránil tisíce lidí jisté smrti.
Předčítatelka, vsunuta hlavou výklenku, kterým po
dávají nápoje jídla, maličká hrbatá osôbka, dočítala
zpívavým hlasem jednom dechu lokálku novinách. Špatně př.
Vracejí hřbitova prázdnému studenému kr’
k loži, němž dlouhém trápení smrtelných úzk^
stech, bude její dětí, dokonala drahá jejich matička, p
slední jejich naděje útočiště.
Učení Kristovo vyniká právě tím, nestanoví pouze
příkazy týkající právě současnéhostupněmravnosti zákon),
jako činí př. Tolstoj tedy
uznává mravní progresism.«
Episoda zákoutí velkoměsta.
>— zůstaly bez ochrany rodičky, bez starostlivé
péče živitele. Starý Zákon svým desaterem přikázání
a jinými předpisy, nýbrž dává přikázání ideální —
přikázání lásky..
s očima krvava uplakanýma vyjevenou otázkou, ja
-bude dále kam vrhnou. Nemají celém širém světě nikoho, kdo by
se jich zastal kdo byl povinen dáti jim sousto chleba
