ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 458 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Přese všecky ohromné své nedostatky vady, přes vzrůst zločinů lidstvo přece se jen zvedá vyšší vyšší stupínek mravnosti. Nemají celém širém světě nikoho, kdo by se jich zastal kdo byl povinen dáti jim sousto chleba. Učení Kristovo vyniká právě tím, nestanoví pouze příkazy týkající právě současnéhostupněmravnosti zákon), jako činí př.450 kronbauer: přece tento pokrok mravnosti uznává. V tomto bodě jest kritiků Tolstého nedorozumění a příčinou jeho byla asi Kreutzerova sonata.« Episoda zákoutí velkoměsta. Starý Zákon svým desaterem přikázání a jinými předpisy, nýbrž dává přikázání ideální — přikázání lásky. chápe Tolstého Solovjev, jenž podkládá Tolstému myšlenky, jichž tento vůbec nemá. Nedorozumění také vidím výtce, Tolstoj přes svůj idealism (zavrho­ vání peněz) chopil záchranné akce zamořených hladem guberniích zachránil tisíce lidí jisté smrti. Vracejí hřbitova prázdnému studenému kr’ k loži, němž dlouhém trápení smrtelných úzk^ stech, bude její dětí, dokonala drahá jejich matička, p slední jejich naděje útočiště.) »0slepl druKé. Kdo takto mluví, nerozeznává první dobu tvoření Tolstého druhé doby, jejíž hranice určena »Zpovědi<. Vyšly hřbitovních vr. s očima krvava uplakanýma vyjevenou otázkou, ja -bude dále kam vrhnou. Předčítatelka, vsunuta hlavou výklenku, kterým po­ dávají nápoje jídla, maličká hrbatá osôbka, dočítala zpívavým hlasem jednom dechu lokálku novinách. Lidé nad nimi pozastaví] .. Tolstoj tedy uznává mravní progresism. Hledíme-li této druhé době — a jen musíme hleděti, chceme-li stanovit filosofii Tolstého — vidíme, Tolstoj hlásal hned počátku ideály, po­ něvadž vyskytly námitky, vyslovující pochybnosti formě >Ano jen kdyby!< nebo >vždyť jest nemožno, žádáš< — Tolstoj jal odlišovati ideál příkaz jakožto stupeň, jehož dostižení naší doby jest již možno. (Další. Není pravda, Tolstoj nepřihlíží a nechce přihlížeti dějinnému vývoji našeho života, není pravda, věří výhradně sílu lidského rozumu, není pravda, že Tolstoj dříve hlásal jen to, dalo provésti úplně a neprodleně nyní hlásá ideály.. >— zůstaly bez ochrany rodičky, bez starostlivé péče živitele. Špatně př