Špatně př. Vyšly hřbitovních vr.. Přese všecky ohromné
své nedostatky vady, přes vzrůst zločinů lidstvo přece se
jen zvedá vyšší vyšší stupínek mravnosti. (Další.
Vracejí hřbitova prázdnému studenému kr’
k loži, němž dlouhém trápení smrtelných úzk^
stech, bude její dětí, dokonala drahá jejich matička, p
slední jejich naděje útočiště.«
Episoda zákoutí velkoměsta.
V tomto bodě jest kritiků Tolstého nedorozumění
a příčinou jeho byla asi Kreutzerova sonata.)
»0slepl druKé.
chápe Tolstého Solovjev, jenž podkládá Tolstému myšlenky,
jichž tento vůbec nemá.. Není pravda, Tolstoj nepřihlíží
a nechce přihlížeti dějinnému vývoji našeho života, není
pravda, věří výhradně sílu lidského rozumu, není pravda,
že Tolstoj dříve hlásal jen to, dalo provésti úplně a
neprodleně nyní hlásá ideály.
>— zůstaly bez ochrany rodičky, bez starostlivé
péče živitele.
Učení Kristovo vyniká právě tím, nestanoví pouze
příkazy týkající právě současnéhostupněmravnosti zákon),
jako činí př. Lidé nad nimi pozastaví]
. Nedorozumění
také vidím výtce, Tolstoj přes svůj idealism (zavrho
vání peněz) chopil záchranné akce zamořených hladem
guberniích zachránil tisíce lidí jisté smrti. Tolstoj tedy
uznává mravní progresism.450 kronbauer:
přece tento pokrok mravnosti uznává. Kdo takto mluví, nerozeznává
první dobu tvoření Tolstého druhé doby, jejíž hranice
určena »Zpovědi<. Hledíme-li této druhé době —
a jen musíme hleděti, chceme-li stanovit filosofii Tolstého
— vidíme, Tolstoj hlásal hned počátku ideály, po
něvadž vyskytly námitky, vyslovující pochybnosti formě
>Ano jen kdyby!< nebo >vždyť jest nemožno, žádáš<
— Tolstoj jal odlišovati ideál příkaz jakožto stupeň,
jehož dostižení naší doby jest již možno. Starý Zákon svým desaterem přikázání
a jinými předpisy, nýbrž dává přikázání ideální —
přikázání lásky. Nemají celém širém světě nikoho, kdo by
se jich zastal kdo byl povinen dáti jim sousto chleba.
s očima krvava uplakanýma vyjevenou otázkou, ja
-bude dále kam vrhnou.
Předčítatelka, vsunuta hlavou výklenku, kterým po
dávají nápoje jídla, maličká hrbatá osôbka, dočítala
zpívavým hlasem jednom dechu lokálku novinách
