Vodítko jest jakýmsi ideálem, němuž jednání
lidské směřuje. evolucionismu^,
. Duchové pravdě
vynikající již dávno před Kristem řídili zásadami, které
nejdokonaleji ovšem vyslovil Kristus.STUDIE TOLSTÉM.
Tedy vlastně životem samým.
Ale vedle těchto ideálů nedosažitelných třeba ro
zeznávat! ještě jiné požadavky, jež nazýváme příkazy,
jichž splnění nejen možno, ale vyžaduje se. toho plyne, mravnost každého
člověka závislá jeho náboženství. jest nábo
ženství křesťanské^ jakožto časově poslední. Nepřipisuje-li slovu >zjevení< nic
mystického, může říci, člověk nabývá svého náboženství
zjevením, projevením jednotlivci nekonečného roz
umu života, jehož jest životem svým účasten. Náboženství prius, věda posterius^
Jak tedy nabývá člověk náboženství? Tolstoj odpovídá:
Nejen rozumem nýbrž citem, celou svou duchovní bytostí.
Určitý názor životní čili náboženství řídí pak jednání
člověkovo všech případech, skutky člověkovy ukazují
jeho mravní stupeň..
V tom patrný postup. Věda vždy určitý ráz dle toho, jaké nábo
ženství jest základem. Čím lepší náboženství, tím vyšší
ideály mravní, nejvyšší obsahuje náboženství křesťanské.). Náboženství jest
mravním vodítkem člověka. toho vidět, není
Tolstému náboženství něčím stanovným, nezměnitelným
neboť tak jako život člověka není nehybný, nýbrž mění,
tak jeho názor životní. Náboženství toto
není však ono všelijak zatemněné překroucené učení ny
nějších vyznání křesťanských, nýbrž pravé původní učení
Kristovo, jež jak přirozeno, není staré teprve kolem 1800 let,
nýbrž jehož prvky jsou budhistů, Egypťanů, Peršanů, Esseů^
Pythagorovců Neníť něm nic nadpřirozeného, prvky
tyto jsou všeobecně pochopitelné jasné. Život jest tím dokonalejší, čím více to
muto ideálu přibližuje. 449*
má zkoumat. Toto vodítko nekryje ovšem
vždy úplně jednáním lidským toto obyčejně pokulhává
za ním. Mravnost stále zdokonaluje,
a ačkoli Tolstoj leckde mluví proti tak zv.
Jakkoli tedy může býti jest náboženství nesčetné
množství, přece musí býti nějaký rozdíl nich hod
noty, nejlepší musí býti to, které stanoví tento poměr
člověka světu příčině jeho nejlépe. Příkazy mravní řídí vždy stupněn],
jehož lidé dosáhli (nejez lidského masa, nezabíjej zajatců^
nezabíjej člověka, neměj druhého člověka otroka, neubližuj
člověku řečí atd. Ideál nemění,,
ale příkazy mohou měniti mění ustupujíce příkazům
stále dokonalejším. Ideál nej-
zazší hranicí předu nahoru, příkaz nejzazŠí hranicí do
zadu dolů, pod něj nemá sestoupiti
