službě
není člověkem svobodným, nýbrž snížen stupeň věci,
svobodná vůle jeho přestává, otrokem. Tolstoj jest rozhod
ným odpůrcem militarismu konference Haagská byla prý
k jeho podnětu svolána. Církev zřízení právě tak násilné
jako stát, neboť účel ovládati lidi, již př. tím, že
jim stanoví určité závazné předpisy, obřady atd.
Tím vylučuje vojenská služba mimo válku válka sama,
a jak výbojná, tak obranná. Jest zajímavo, ačkoli téměř
všecky státy poddaní uznali zhoubnost militarismu ne
bezpečí hrozící ustavičného stoupání břemen vojenských,
přece žádná vláda toho neuznala, což jest jen dokladem
tvrzení Tolstého, vlády nemají starosti blaho svých
poddaných. zabíjení jiných lidí, jest organisace surová, jest to
zvláštní jeden druh moderního otroctví. 447
na odmítnutí socialismu, nýbrž také ještě jiných dvoi
větách učení Tolstého: >NezabijeŠ< >Neodpírej zlému«. Ostatně snahy papežů nabytí
světské moci (investitura, stát papežský) snahy hierarchie
po nabytí trvalého vlivu většinu institucí světských (škola,
správa kapitálu, výchova mládeže), nikoli účelem sesílení
křesťanské mravnosti, nýbrž účelem sesílení moci církve^
toto mínění Tolstého jen dotvrzují. Nynější církev křesťanská (už od
Augustina) vlastně státem, neboť své vladaře (hier
archii) své poddané. Vojenství, jakožto zřízení vychovávající lidi válce
t.. Militarism konferenci vzrůstá ještě utěšeněji
než před ní.
Na základě individualismu jiných ještě důvodů —
zavrhuje Tolstoj také jinou instituci, která dle něho základ
a účel rovněž egoistický: církev. Pokud zakládá popírání vojenství příkaze
>Neodpírej zlému«, budeme jednati něm kapitole násle
dující. Lidé církvi
zahrnutí (věřící) požívají vzhledem příkazům mravnosti
zvláštních privilegií proti lidem ostatním (nevěřícím, kacířům
atd. Nejen snad církev pravo
slavnou, nýbrž každou. Církev tyto nevěřící dovoluje pronásledovat! užívati
proti nim prostředků nemravných (viz křížové války pX
Církví ruší tedy nejen rovnost lidí, nýbrž přímo nemrav
nost ospravedlňuje. Voják zv. Proto odpírání služby vo
jenské nejen není nic zlého, nýbrž jest čin nanejvýše
mravný. Vidímeť, vojsko není ochraně lidí utiskovaných,
nýbrž naopak ochraně lidí, kteří udržují boj mezi kapi
tálem prací; vojsko střílí dělníků, kteří jednají úplně
v mezích práva (nejlepším dokladem tomu mohly býti
Tolstému nynější nepokoje Rusku).
.STUDIE TOLSTÉM. Této instituce
nelze nijak ospravedlniti, ani tím (když uzná nemrav
nost války), vojska třeba udržení pořádku uvnitř
státu.)
