Bernstein odvolává také velkou neshodu
theorií socialistických, jež domnívaly nebo mní být
vědeckými; ale konečně důvodem velmi podřízeným a
pochybným. Věda dle něho je, >přísně-li pojímáme, toliko syste
maticky uspořádané vědění. »Základní kámen každé pravé vědy je
zkušenost, tato buduje nahromaděném vědění. modráček:
vědou být nemůže.438 FR. Stojí pod diktátem
určitých účelů, při nichž neběží poznání, nýbrž í,
a jež jim propůjčují ráz hotového trvalého.
Vyložit lze snadno. zveme
ismy, jsou způsoby nazírání, tendence, soustavy myšlenek
nebo požadavků, ale vědy. Pozorujeme-li dobře argument
Bemsteinovy, jež uvádí proti vědeckosti socialismu, poznáme
.
Tím přirozeně předem přestává být socialism, který je
sociologickou hypothesou, skutečnou vědou. Bernstein sám tím spíše jen charakterisuje marné
úsilí zbudování socialistické vědy. Vědění poznání pravé po
vahy pravých vztahů věci Zkrátka, jenom zji
štěno, prý vědou. Vědecká
sociologie není však nikdy uzavřena, neboť její předmět,
společnost, živým organismem vzhledem zákonům
tohoto organismu nezná věčně platných pravd. Soci-
alism však učením budoucím pořádku společenském, a
právě proto nejrázovitější jeho živel stává nedostupným
přísně vědeckému zjištění. A
přirozeně nemůže být ani vědou, ani čistou vědeckou hypo
ihesou. Kdyby byl
Bernstein jen touto argumentací spokojil, byla jeho práce
dosti bezvýznamnou, poněvadž pak záviselo uznání socia
lismu vědu pouze tom, jaký kdo pojem vědě;
zahrnuje-li něm také hypothesy nebo ne, jeho přednáška
by byla nechala protivnou kritiku hodně chladnou. Žádný ism není vědou.
V jeho argumentaci význačným poněkud úzký pojem
vědy. Hypothesy tedy vědu nepovažuje. Avšak
Bernstein, jak již jsme seznali, šel dále: odhaluje socia
lismu nejenom názor, který nelze naprosto vědecky zjistit,
nýbrž momenty, které »leží přímo mimo netendenční po
znání*, socialism není jenom pouhou hypothesoi
nýbrž hypothesou rázu zvláštního, mající sobě někte*
nutné znaky, které vědou vůbec nejsou spojení. Sociální politické doktríny
liší mezi jiným věd, něž vztahují, jsou právě
tam uzavřeny, kde tyto zůstávají volny.<
Z toho vidíme, dle Bernsteina socialism nemůže být
čistou vědou, poněvadž vztahuje budoucí, tedy neexistu
jící pořádek společenský, stojí pod diktátem určitých účelů
čili tendencí, při nichž neběží poznání, nýbrž chtění, a
poněvadž představuje hotové rozřešení právě tam, kde věda
vidí problémy
