socialismu jako tužbě a
snaze sociální ideál východiskem podstatným obsahem,
je čistě subjektivním; theorii socialistické oproti tomu
je ideál socialismu toliko předmětem vyšetřování zkoumání,
a východiskem jsou všeobecná sociologická fakta. Ideál socialismu nevznikl snad poznání
vědeckého, nýbrž společenkých poměrů společen
ského chtění jako prostý výraz sociálních tužeb dělnické třídy,
jako prostý výpar sociálního vření, sociální nespokojenosti
s existujícím, odtud jeho nutný utopism nutná ten-
denčnost. Socialism praktickém smyslu slova jednak so
ciálně psychologickým faktem, jednak myšlenkou rovnosti
a svobody společenské, která sama sobě přirozeně ani
pochodem vědeckým nepovstala, ani vědy svému zdůvodnění
nepotřebuje, následkem toho vědou nemůže být.
Proti správnosti uvedeného nelze skutečně ničeho na-
mítati.
Než její raison ďétre netkví prorokování určité organisace
budoucna nebo nutného jejího povstání, netkví dokazování
nějaké >immanentní nutnosti* socialismu; vlastní podstatný
úkol theorie socialistické není vyhledávání zákonů, pod
mínek pro budoucnost, nýbrž vyhledávání zákonů pod-
mínek, jakých uskutečnění jistých sociálních ideí my
36*
. Ná
sledkem toho ovšem pohlíží theorii socialistickou rovným
úhlem idealismu tendence přichází tak uvedenému
jednostrannému resultátu. 439
že vrcholí všecky vlastně argumentu jediném, jejž lze vy
jádřit takto: socialism představuje idealism; tudíž vědou
nemůže nepotřebuje být, jelikož věda ideálů ani nestaví
ani neuskutečňuje. Běží však
o otázku, může-li někdy theorie socialistická vědou státiř
A třeba vymezit podstatný úkol theorie socialistické. Bernstein
však posuzuje obé jediného hlediska, obé stotožňuje.
Nebudeme zastavovat otázky, je-li dosavadní socia
listická theorie, především marxism, vědou nebo ne; době,
kdy mnozí upírají ještě sociologii název vědy, tím méně
přísluší tento hypothetické theorii, která ostatně doposavad
oyla dosti jednostranně, nesociologicky budována. pak,
kdy chce uskutečňovat společenském životě, potřebuje
vědy. Po-
jímá-li jako dokazování nebo líčení věcí budoucích, pak
arciť nároky čistou vědeckost činit nesměla nikdy.
Bernstein nečiní rozdílu mezi hnutím socialistickým theo-
retickým bádáním socialistickým. však přicházíme otázce, kterou Bernstein ve
své přednášce zapomněl, zapomenout neměl, což
právě zaviňuje veliké míry ono nepochopení jeho vývodů —
připustiti ovšem dlužno také moment úmyslného stranického
posuzování strany kritiků socialistických měšťáckých.BERNSTEIN VĚDECKÉM SOCIALISMU
