Tvrdíme, nemožno.
Nepopíráme, jeho stanoviska důsledné, ale zdali
správné? Pojem účel rodiny byl Tolstému, jak vidíme
z historie tohoto pojmu něho, jednou věcí málo vy
jasněných. Dokud byl veden citem čistě lidským přiro
zeným, uznával rozhodně rodinu doporučoval jako zří
zení nejlepší (Anna Karenina 1876, pojednání 1884 a
ještě 1886 (»V čem štěstí«); doslovu Kreutzerově
sonátě jest již stanovisku jakéhosi kompromisu, neboť
jinak jeho rozlišování ideálu příkazu nemůžeme rozuměti;
konečně 1893 pojednání náboženství mravnosti<
manželství rodinu úplně zavrhuje. Poněvadž pak neuznává
ani volné lásky, vyplývá toho, ideálem jeho jest vy
mření pokolení lidského. Může prý býti vlastenectví, které prosto
oněch špatností, jež jsme uvedli. Mamo jest obhajovat vlastenectví tím (jako
činí třeba Štefanek Hlase slovenském), utiskují-li nyní
Maďaři Slováky, nepraví nic proti vlastenectví, tak jako
za poblouzení válek křížových nemůže býti odpovědným
činěno křesťanství.STUDIE TOLSTÉM. rodina jest pojmem mravnosti odporujícím.
Tolstoj téhož důvodu neuznává ani rodiny citu
rodinného. Tolstoj skutečně neodporuje
tomuto důsledku. Každý národ styky druhým národem jakmile
vztýčí cíl svůj onen veliký egoism tomu právě je,
to účel jeho jako celku) musí vyvinouti nejen venek
takové poměry, které ony špatnosti sebou přivodí, nýbrž
i uvnitř takový stav, při němž jedni podrobují utiskují
druhé, třeba pro sebe, ale pro blaho celku. Pokud se
tyto věci pojmem vlastenectví spojují dosud spojují
a budou spojovat vždycky), jest odpor Tolstého jeho
stanoviska, stanoviska mravnosti, proti němu oprávněný
a nevyvratitelný. vždy
nemravné.
Tolstoj tedy zavrhuje vlastenectví, poněvadž pojem jeho
připouští nebo docela doporučuje předpisuje užívati násilí,
podvodu, lsti, vůbec činů mravnosti odporujících.
Není možno mysliti zvláště naší doby pokročilé, a
což teprve budoucnosti národ, jenž byl jakt) ostrov
v moři. 421
státní příslušností Spojeným státům? takovém postavení
je dle Tolstého Čech Rakousku, Polák Rusku atd. Pravíť: >Nemluvě tom, zničení rodu
lidského není lidem našeho světa pojmem novým, nýbrž jest
.
Ani státy národně jednorodé (Rusko, Francie, Prusko (?))
nemohou míti již citu patriotického, poněvadž zájmy života
jejich (rodinné, hospodářské, duchovní, vědecké, umělecké)
nejsou jen nich soustředěny, nýbrž jsou vůbec mimo hra
nice jejich, jsou státech národech, proti kterým mají
míti nenávist, aby vyhověly požadavku vlastenectví
