Nyní vraťme se
ještě altruismu Tolstého.
Viděli jsme, onen abstraktní altruism, jak jej vyvozuje
Tolstoj hlavně spise životě<, jest nemožný. jos.
Přes všecky přechází, zná jen lidi vůbec, kosmopolit;
nezná však také ani lidstva jakožto celku, pro něho existují
jenom jednotliví lidé, lidská individua, jest individualista, jak
často praví, ale tento název nutno specifikovati. sedláček:
Ale skutečný život jest něco jiného. Jsou lidé jich tisíce kteří nejer
nemohou nic věnovat druhým (neboť sami nic nedělají), al
kteří potřebují set tisíců jiných lidí, aby mohli ukojiti sv
potřeby (parasiti, jak říká Tolstoj). Tolstoj je
tedy anarchistou, ale tom smysle, jakém obyčejně
tohoto slova užívá; neboť jeho anarchismu všecko ná
silí vyloučeno požaduje při něm plnění základního
požadavku lásky bližnímu mravnosti. Zní: >Žij tak, abys po
třeby své obstarával možná sám svou prací mimo to
pracuj pro jiné, neboť jiných jsi nucen přijímati část
práce jejich.
Dlužno ovšem připustiti, příkaz >Hled své potřeby
opatřiti svou prací< trochu neurčitý této své kladné
formě. jiných spisů Tolstého,
zvláště konce pojednání vědě umění« jde jevo,
že Tolstoj pro skutečný život docela jiný předpis, předpis
úplně prostý, rozumný přirozený.418 DR. Tímto ideálem konečně Tolstoj sám se
spokojuje. abstrakt
ních výšinách Tolstému nedaří.< Tento
předpis neobsahuje sporu přes člověku jest ideálem téměř
nedostižitelným. Představme jen, jak
by vypadal život, kdyby nebylo př. individualismu
pak vyplývá sám sebou anarchism jakožto neuznávání moci
společnosti, neuznávání vlády autority vůbec.< tento předpis právě ideálně vyjádřen jest
slovy Kristovými: >Miluj bližního jako sebe samého. Než těchto
pojmech pojednáme kapitole následující.< ještě dot
dobrý egoista. Tolstoj
jest individualista, neboť uznává individuum, není však indivi
dualista smysle stirnerovském ten egoistický, kdežto
individualistu Tolstého jest altruistický. Pro
. Neboť egoista může říci: >Já všecku svou práci musím
věnovat sobě, pro jiné nemohu dělat nic. Pro
Tolstého jsou prázdnými pojmy rodina, obec, vlast, národ. Potřeby člověkovy dl
Tolstého jsou bud rovny nule (to ovšem není pravda; nr
řekneme ,velmi nepatrné*) nebo jdou nekonečna. užšího poměru mezi
rodiči útlými dětmi? Jak mohly děti vůbec býti za
chovány živu, když matka věnovala svou lásku kterému
koli nahodilému člověku právě tak jako svému dítěti Svazek
rodinný, základ společnosti lidské východisko všeho altru
ismu lidského nejen uvolnil, ale úplně zničil
