ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 426 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
jos.< Tento předpis neobsahuje sporu přes člověku jest ideálem téměř nedostižitelným. Než těchto pojmech pojednáme kapitole následující. Dlužno ovšem připustiti, příkaz >Hled své potřeby opatřiti svou prací< trochu neurčitý této své kladné formě. Pro Tolstého jsou prázdnými pojmy rodina, obec, vlast, národ. Zní: >Žij tak, abys po­ třeby své obstarával možná sám svou prací mimo to pracuj pro jiné, neboť jiných jsi nucen přijímati část práce jejich. Přes všecky přechází, zná jen lidi vůbec, kosmopolit; nezná však také ani lidstva jakožto celku, pro něho existují jenom jednotliví lidé, lidská individua, jest individualista, jak často praví, ale tento název nutno specifikovati.< tento předpis právě ideálně vyjádřen jest slovy Kristovými: >Miluj bližního jako sebe samého. Představme jen, jak by vypadal život, kdyby nebylo př. jiných spisů Tolstého, zvláště konce pojednání vědě umění« jde jevo, že Tolstoj pro skutečný život docela jiný předpis, předpis úplně prostý, rozumný přirozený. sedláček: Ale skutečný život jest něco jiného.< ještě dot dobrý egoista.418 DR. Jsou lidé jich tisíce kteří nejer nemohou nic věnovat druhým (neboť sami nic nedělají), al kteří potřebují set tisíců jiných lidí, aby mohli ukojiti sv potřeby (parasiti, jak říká Tolstoj). abstrakt­ ních výšinách Tolstému nedaří. Tolstoj jest individualista, neboť uznává individuum, není však indivi­ dualista smysle stirnerovském ten egoistický, kdežto individualistu Tolstého jest altruistický. individualismu pak vyplývá sám sebou anarchism jakožto neuznávání moci společnosti, neuznávání vlády autority vůbec. Potřeby člověkovy dl Tolstého jsou bud rovny nule (to ovšem není pravda; nr řekneme ,velmi nepatrné*) nebo jdou nekonečna. Tolstoj je tedy anarchistou, ale tom smysle, jakém obyčejně tohoto slova užívá; neboť jeho anarchismu všecko ná­ silí vyloučeno požaduje při něm plnění základního požadavku lásky bližnímu mravnosti. Viděli jsme, onen abstraktní altruism, jak jej vyvozuje Tolstoj hlavně spise životě<, jest nemožný. Neboť egoista může říci: >Já všecku svou práci musím věnovat sobě, pro jiné nemohu dělat nic. Pro . Tímto ideálem konečně Tolstoj sám se spokojuje. užšího poměru mezi rodiči útlými dětmi? Jak mohly děti vůbec býti za­ chovány živu, když matka věnovala svou lásku kterému­ koli nahodilému člověku právě tak jako svému dítěti Svazek rodinný, základ společnosti lidské východisko všeho altru­ ismu lidského nejen uvolnil, ale úplně zničil. Nyní vraťme se ještě altruismu Tolstého