ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 425 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Extrémní postavení Tolstého vidíme také toho, na­ prosto zavrhuje rozlišování lidí vzhledem lásce.. milovat právě tak vraha svého dítěte jako dítě samo. Tam s‘muluje cudné zpěvy má loutka kyvem čelistí a pere jen pranic neví, že přicházejí statisti. Extrém nezná kompromisu, jest neúprosný. .. A pláče vše slzách smývá, svým štěstím příliš trpící .) * Ta historie proti jiným je vlastenecky kožená, jde pod dozorem maminčiným prát řece dívka Božena. Tolstoj této theorii ovšem důsledný kraj­ nosti, neboť kdyby sebe menší rozdíl připustil, byla po­ sice jeho ztracena. Ale vyhnouti důsledkům extrému nelze tím, postavíme extrém druhý.. Proč jej odsuzuje? Proto, základ jeho egoism. Jen statisty bylo, ty panna sotva přeletí, však zůstane zrakem viset na sametovém knížeti. Konečně nutný důsledek altruismu sebevražda —je zřejmý spojuje-li přes to s tímto pojmem pojem štěstí, nejlépe bylo, aby lidstvo co nejdříve příčinou svého štěstí položilo hrobu. 417 Brrr, Fauste, máme Čís’ duši dnes večer právo výsadní . Tož pláčou všecky fraucimory i účastníci průvodu, však mlaskání dvou milujících zde není slyšet pro vodu. Jen Kašpar, jak obyčejem, svou metá nebi čepici . A stará matka podál vidí vše pozorností šakala, být trochu lidské ústrojnosti, dle sil svých teď plakala. Vždyť i činností altruistickou zjednává blaho osobní, by bylo dle Tolstého blaho nepravé. Matka má dle něho př. Vždyť, než jsme počli kariéru, též takle jsme dívali!! * * Tu řeka šumí (kdo chce slyšet) i modrý les ruce . Studie Jolstém.STUDIE TOLSTÉM.) Než může mluviti nějakém blahu lidském, jež by se nevztahovalo osobnosti člověka? Vždyť slast ply­ noucí činnosti altruistické slast jenom osobní, neboť jinak pojem slasti (tak jako strasti) rozplývá neurčitou mlho­ vinu.« (A podobnými nejasnostmi mu hrůzu chvíle usnadní. . Altruism Tolstého dospívá týchž konců jako pesimism Schopenhaurův, jejž Tolstoj odsuzuje. Když láskou plá, téměř vidět i neživém dřevíčku, mé kníže celé sametové jde vymáhat hubičku. (DáUí. JAN OPOLSKÝ. Mimo musíme vytknouti celé této argumentaci nepřesnost odlišování blaha tělesného osobního. Juž vzdychá, slzíc sametu má loutka tiché Perúce. Pak oba zmizí Ticho padá, řad dětí oči vyvalí