Extrémní postavení Tolstého vidíme také toho, na
prosto zavrhuje rozlišování lidí vzhledem lásce.. milovat právě tak vraha svého dítěte jako
dítě samo.
Tam s‘muluje cudné zpěvy
má loutka kyvem čelistí
a pere jen pranic neví,
že přicházejí statisti. Extrém nezná kompromisu, jest neúprosný.
..
A pláče vše slzách smývá,
svým štěstím příliš trpící .)
*
Ta historie proti jiným
je vlastenecky kožená,
jde pod dozorem maminčiným
prát řece dívka Božena. Tolstoj této theorii ovšem důsledný kraj
nosti, neboť kdyby sebe menší rozdíl připustil, byla po
sice jeho ztracena. Ale vyhnouti důsledkům
extrému nelze tím, postavíme extrém druhý.. Proč jej odsuzuje?
Proto, základ jeho egoism. Jen statisty bylo,
ty panna sotva přeletí,
však zůstane zrakem viset
na sametovém knížeti. Konečně nutný důsledek
altruismu sebevražda —je zřejmý spojuje-li přes to
s tímto pojmem pojem štěstí, nejlépe bylo, aby lidstvo
co nejdříve příčinou svého štěstí položilo hrobu. 417
Brrr, Fauste, máme Čís’ duši
dnes večer právo výsadní .
Tož pláčou všecky fraucimory
i účastníci průvodu,
však mlaskání dvou milujících
zde není slyšet pro vodu.
Jen Kašpar, jak obyčejem,
svou metá nebi čepici .
A stará matka podál vidí
vše pozorností šakala,
být trochu lidské ústrojnosti,
dle sil svých teď plakala. Vždyť
i činností altruistickou zjednává blaho osobní, by
bylo dle Tolstého blaho nepravé. Matka má
dle něho př.
Vždyť, než jsme počli kariéru,
též takle jsme dívali!!
*
*
Tu řeka šumí (kdo chce slyšet)
i modrý les ruce .
Studie Jolstém.STUDIE TOLSTÉM.)
Než může mluviti nějakém blahu lidském, jež by
se nevztahovalo osobnosti člověka? Vždyť slast ply
noucí činnosti altruistické slast jenom osobní, neboť jinak
pojem slasti (tak jako strasti) rozplývá neurčitou mlho
vinu.«
(A podobnými nejasnostmi
mu hrůzu chvíle usnadní.
.
Altruism Tolstého dospívá týchž konců jako pesimism
Schopenhaurův, jejž Tolstoj odsuzuje.
Když láskou plá, téměř vidět
i neživém dřevíčku,
mé kníže celé sametové
jde vymáhat hubičku. (DáUí.
JAN OPOLSKÝ. Mimo musíme vytknouti celé této argumentaci
nepřesnost odlišování blaha tělesného osobního.
Juž vzdychá, slzíc sametu
má loutka tiché Perúce.
Pak oba zmizí Ticho padá,
řad dětí oči vyvalí
