ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 425 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
A pláče vše slzách smývá, svým štěstím příliš trpící . Tam s‘muluje cudné zpěvy má loutka kyvem čelistí a pere jen pranic neví, že přicházejí statisti. Vždyť i činností altruistickou zjednává blaho osobní, by bylo dle Tolstého blaho nepravé.. Matka má dle něho př.« (A podobnými nejasnostmi mu hrůzu chvíle usnadní. Ale vyhnouti důsledkům extrému nelze tím, postavíme extrém druhý. Když láskou plá, téměř vidět i neživém dřevíčku, mé kníže celé sametové jde vymáhat hubičku. Extrém nezná kompromisu, jest neúprosný. Juž vzdychá, slzíc sametu má loutka tiché Perúce. . A stará matka podál vidí vše pozorností šakala, být trochu lidské ústrojnosti, dle sil svých teď plakala. Vždyť, než jsme počli kariéru, též takle jsme dívali!! * * Tu řeka šumí (kdo chce slyšet) i modrý les ruce .STUDIE TOLSTÉM. Jen statisty bylo, ty panna sotva přeletí, však zůstane zrakem viset na sametovém knížeti. Studie Jolstém. Extrémní postavení Tolstého vidíme také toho, na­ prosto zavrhuje rozlišování lidí vzhledem lásce... Mimo musíme vytknouti celé této argumentaci nepřesnost odlišování blaha tělesného osobního.) Než může mluviti nějakém blahu lidském, jež by se nevztahovalo osobnosti člověka? Vždyť slast ply­ noucí činnosti altruistické slast jenom osobní, neboť jinak pojem slasti (tak jako strasti) rozplývá neurčitou mlho­ vinu. JAN OPOLSKÝ. Pak oba zmizí Ticho padá, řad dětí oči vyvalí . Jen Kašpar, jak obyčejem, svou metá nebi čepici . (DáUí.) * Ta historie proti jiným je vlastenecky kožená, jde pod dozorem maminčiným prát řece dívka Božena. . 417 Brrr, Fauste, máme Čís’ duši dnes večer právo výsadní . Altruism Tolstého dospívá týchž konců jako pesimism Schopenhaurův, jejž Tolstoj odsuzuje. Tož pláčou všecky fraucimory i účastníci průvodu, však mlaskání dvou milujících zde není slyšet pro vodu. Tolstoj této theorii ovšem důsledný kraj­ nosti, neboť kdyby sebe menší rozdíl připustil, byla po­ sice jeho ztracena. milovat právě tak vraha svého dítěte jako dítě samo. Proč jej odsuzuje? Proto, základ jeho egoism. Konečně nutný důsledek altruismu sebevražda —je zřejmý spojuje-li přes to s tímto pojmem pojem štěstí, nejlépe bylo, aby lidstvo co nejdříve příčinou svého štěstí položilo hrobu