jeho skladbách tou vůní přírody nakreslen pů
vodní člověk český své celé životní pouti kolébky
k hrobu životnými postavami lidové zkušenosti neb obraz
nosti.
Erbenem vyvrcholil Čechách blahodárný vliv
Goetheových ballad, nad něž dokonce plody Erbenovy předčí
tím, jsou pravém slova smyslu krví krve básníkovy,
neboť Erben sbíral sobě sám vlastní rukou nejpracněji
34*
.
Způsobem zasmušilé povaze Erbenově přiměřeným je
také humor jeho svérázným humorem skrze slzy, jenž nej
krásněji vyjádřil milostné básni >Anděl strážce*, kdežto
ve veselohře současného života maloměstského již dříve
sepsané pod názvem >Sládci* pohybuje celkem kolejích
Klicperových. Činnost vědecká udusila též něho, jak současníků,
brzy téměř nadobro činnost básnickou, níž stále toužil.KAREL JAROMÍR ERBEN. 415
doben. Ostatně básník náš nejen všude vystihnul
i podrobnostech nejjemnější vzory své, podání lidové růz
ných obměnách, stojí svých skladbách dokonce leckdy
nad předlohami svými. Pátráním mythu slo
vanském mythu indoevropském vůbec rysech pří
buzných bájí českou, hleděl zvlášť útěchy nabýt malost
poměrů skutečných, neboť základě těch shodných znaků
sestrojoval pro minulost tím větší celek národní. Ztělesnění došla skoro všechna Erbe
nova práce básnická podobě zasmušilých ballad, které vy
nikají mimo jiné pestrostí látek rozmanitostí jich zpraco
vání, verš většinou prostý přes umělost rozličných sloh
místy vyznamenává rozměrem zvýšení dojmu vždy
vhodně voleným rýmem působivým přes celkovou svou
nehledanost, tak skladby pro svou nadobyčejnou cenu
jsou právu chloubou písemnictví českém.
I jeho nad míru hojná činnost vědecká vyplynula duchu
doby valnou většinou jeho prchání před skutečností do
časů minulých, nichž hleděl ohlušit všechno pomyšlení na
přítomnost smutnou každém směru. Byl hi
storikem (nejdůležitější jsou tom směru jeho >Regesta*),
sbíral studoval lidové plody slovesné: zvláště písně po
hádky české slovanské, vydával staré české památky (přede
vším nutno jmenovat vydání spisů Husových) atd. Staro
českými studiemi dostala mluva jeho básnická jinak
lahodná pro svůj prostý ráz lidový pod značný vliv řeči
tak zvané klasické, při čem třeba zaznamenat jakýs theore-
tický odpor Erbenův proti gramatickým dokladům živé
mluvy. Nevelikou řadu svých prací básnických mohl snad
i značně rozhojnit zpracováním nových látek neužitých, ale
byl jistě vždy při tom, soudě již dle jakés obsahové
podobnosti mezi >Zlatým kolovratem* >Lilií«, aspoň po
někud opakoval
