ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 405 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
nejprostší Ind, stojící leta jedné noze jménu nedbání osobního blaha pro nirvánu, ne­ srovnatelně šťastnější nežli zdivočilí, zhovadilí lidé naší sou­ dobé evropské společnosti, lítající železnicích při elek­ trickém světle ukazující všemu světu odiv svůj zvířecký stav. vzpomenu jara, které zase přijde, listů květů, které zase vypučí, ptáků, kteří vrátí. Stesk zavane duší. Ale ani tomto stanovisku nemohl malíř zastavíti. Ale kromě tělesného blaha ještě jiné, které tím větší, čím více zříkáme blaha tělesné bytosti. J'Iálada noVém umění. Vidím příšerné dvojstupy černých koster rozestavené obrovské kryptě; odnáším duši obraz >Smutek Zimy<. 397 Ale Tolstoj konečně sám připouští praví: Ale to je buddhism, hotová nirvana! odpovídá tomu: >Ano, pro zvíře pro člověka majícího cíl pouze blaho své osobnosti vidoucího život pouze osobním životě znamená to zřeknutí života, ale člověka přece osobní blaho není pravým blahem. Malíř uvědomil, nálada krajinky nemění jen těmito zevnějšími vlivy, nýbrž také dle toho, je-li světlem zalita, mlhami zatopena, šerem pozastřena duše pozorovatelova. (Konce.< Příště dále. Zadívám alej stromů zasněžených polích, zdviha­ jící holé větve bělavé obloze. Kdežto příklad prací starých krajinářů dalo mluviti náladě jen tom smyslu, určitá kra­ jina (vzbuzuje) určitou, tradicionelní náladu: pustá rovina smutnou, skalní rokle ponurou, luční pramen laškovnou, lesní tůně snivou dokázali pleinairisté, jistém osvětlení mohou propasti usmívat, stojaté vody výskat kvetoucí louky plakat.. Vzpomínka vyvolá paral- lelu; vzpomenu vlastního jara, které sklonu zimy, jež dříve později nastane.) V malířství slavila nálada svůj vítězný vpád ještě dříve než poesii..STUDIE TOLSTÉM. místo . Možno však, někdo jiný nebo sám jinou chvíli zadívám tutéž krajinu tomtéž osvětlení. I první impresionismus, byť tlumočil subjektivní dojmy ma­ lířovy, byl přece jen více méně objektivný, neboť celková nálada obrazu závisela ne-li předmětu samého, tedy od jiných zjevů zevnějších ním souvisejících, totiž jeho osvět­ lení, průhlednosti nebo kalnosti ovzduší, které jej obklopuje atd. Vzpomenu listů květů, jež se nich pojily houpavé koruny, ptáků, kteří nich zpí­ vali, včel, které kolem nich vířily. Naděje zamává křídly nitru