nejprostší Ind, stojící leta jedné
noze jménu nedbání osobního blaha pro nirvánu, ne
srovnatelně šťastnější nežli zdivočilí, zhovadilí lidé naší sou
dobé evropské společnosti, lítající železnicích při elek
trickém světle ukazující všemu světu odiv svůj zvířecký
stav. vzpomenu
jara, které zase přijde, listů květů, které zase vypučí, ptáků,
kteří vrátí. Stesk zavane duší.
Ale ani tomto stanovisku nemohl malíř zastavíti. Ale kromě tělesného blaha ještě jiné, které tím
větší, čím více zříkáme blaha tělesné bytosti.
J'Iálada noVém umění. Vidím
příšerné dvojstupy černých koster rozestavené obrovské
kryptě; odnáším duši obraz >Smutek Zimy<. 397
Ale Tolstoj konečně sám připouští praví: Ale to
je buddhism, hotová nirvana! odpovídá tomu: >Ano,
pro zvíře pro člověka majícího cíl pouze blaho své
osobnosti vidoucího život pouze osobním životě znamená
to zřeknutí života, ale člověka přece osobní blaho není
pravým blahem. Malíř uvědomil, nálada krajinky nemění jen
těmito zevnějšími vlivy, nýbrž také dle toho, je-li světlem
zalita, mlhami zatopena, šerem pozastřena duše pozorovatelova. (Konce.<
Příště dále.
Zadívám alej stromů zasněžených polích, zdviha
jící holé větve bělavé obloze. Kdežto příklad prací starých krajinářů
dalo mluviti náladě jen tom smyslu, určitá kra
jina (vzbuzuje) určitou, tradicionelní náladu: pustá rovina
smutnou, skalní rokle ponurou, luční pramen laškovnou, lesní
tůně snivou dokázali pleinairisté, jistém osvětlení
mohou propasti usmívat, stojaté vody výskat kvetoucí
louky plakat.. Vzpomínka vyvolá paral-
lelu; vzpomenu vlastního jara, které sklonu zimy,
jež dříve později nastane.)
V malířství slavila nálada svůj vítězný vpád ještě dříve
než poesii..STUDIE TOLSTÉM. místo
.
Možno však, někdo jiný nebo sám jinou chvíli
zadívám tutéž krajinu tomtéž osvětlení.
I první impresionismus, byť tlumočil subjektivní dojmy ma
lířovy, byl přece jen více méně objektivný, neboť celková
nálada obrazu závisela ne-li předmětu samého, tedy od
jiných zjevů zevnějších ním souvisejících, totiž jeho osvět
lení, průhlednosti nebo kalnosti ovzduší, které jej obklopuje
atd. Vzpomenu listů květů, jež
se nich pojily houpavé koruny, ptáků, kteří nich zpí
vali, včel, které kolem nich vířily. Naděje zamává křídly nitru
