Tedy dělej dělej, zase sebevražda. Vidí však, dřevo oba neunese. Altruisté tom případě nutně vymrou zů
stanou sami egoisté. Byla
by zdánlivě nezávadná theorie sebevraždy. toho následuje? Kdy nebudu
překáželi druhým? Když mne vůbec nebude, když spro
vodím světa. jos. tím ovšem blahu lidskému nebude
pomoženo, lidstvo bude ještě ubožejší než bylo dříve. Otec zachránil. Míním totiž altruism zv. Poněvadž oba jsou
naprostí altruisté každý nich mysli jenom blaho
druhého, skočí oba vody, aby navzájem zachránili,
Tak toho vyžaduje pojem. pustil se
syn našel hrob vlnách mořských.
Ale ani takovýto altruism není možný jako pravidlo mravní.
I tento pojem sobě spor, nehledě ani tomu, jest
propagováním bezohledné nespravedlnosti vykořisťování
jedněch druhými příčí citu lidskému naprosto.
Tolstoj často mluví sebeobětování. Bud živ tak, abys
nikomu nepřekážel při jeho snaze slasti. Nemyslí tedy snad
altruismem svým onen všeobecný altruism, týkající všech
lidí stejně, nýbrž míní snad jím altruism, jejž nazvati by
chom mohli částečným? altruism, jímž cítil
vázán jen nějaký počet lidí naproti jiným lidem egoistickým. Spor ten
vězí této věci: Pracují-li jen pro jiné nic pro sebe, od
jiných ovšem také nic nedostávám, toho následuje?
Strádání tělesné, seslabení konečně smrt, smrt nevyhnu
telná jistá. Tolstoj tuto
možnost ovšem připouští (viz citát shora uvedený člověku
nemajícím lásky), ale nečiní zásadou. Otec chopil
uraženého vesla rovněž čtvrtý syn, který plaval počátku
po boku otcově. Ale může státi skuteč
nosti? Četl jsem kdesi případě vlas tomuto podobném:
Rybářský člun >Firelight«, nesoucí rybáře Taylora jeho
čtyři syny, ztroskotal. Vždyť Tolstoj praví, že
není možno, aby člověk chtěje sám své blaho, druhému ne
překážel. Ale připuštění
této možnosti jest již nedůslednost.
. Každá slast, které člověk zažívá, následek
strast někoho jiného. Tři synové zahynuli.—
Ano, jest jednání životě, jednání správné. sedláček:
dřeva.396 DR.
záporný, jehož zásada zní: >Nečiň nikomu nic zlého!* Po
žaduje jím tedy pouze spravedlnost.
Altruism vůbec konec konců vede sebevraždě, to
i nejslabší jeho druh, jejž ovšem Tolstoj neuznává hodna
postaviti normu své ethiky. Brzy však spozoroval, veslo oba neudrží
a jeden musí pustit, aby oba nezahynuli. Aby jeden
se mohl obětovati pro druhého, musí tomto druhém býti
trochu sebelásky, neboť jinak onen marně obětuje. Tedy člověk záporně altruistický musí
překážet druhým, vždyť také své potřeby kdyby je
na nejměnší míru omezil
