—
Ano, jest jednání životě, jednání správné.
Tolstoj často mluví sebeobětování. Byla
by zdánlivě nezávadná theorie sebevraždy. Tedy člověk záporně altruistický musí
překážet druhým, vždyť také své potřeby kdyby je
na nejměnší míru omezil.
záporný, jehož zásada zní: >Nečiň nikomu nic zlého!* Po
žaduje jím tedy pouze spravedlnost. Míním totiž altruism zv. Otec zachránil. Vždyť Tolstoj praví, že
není možno, aby člověk chtěje sám své blaho, druhému ne
překážel. Altruisté tom případě nutně vymrou zů
stanou sami egoisté. Brzy však spozoroval, veslo oba neudrží
a jeden musí pustit, aby oba nezahynuli. Nemyslí tedy snad
altruismem svým onen všeobecný altruism, týkající všech
lidí stejně, nýbrž míní snad jím altruism, jejž nazvati by
chom mohli částečným? altruism, jímž cítil
vázán jen nějaký počet lidí naproti jiným lidem egoistickým. Tolstoj tuto
možnost ovšem připouští (viz citát shora uvedený člověku
nemajícím lásky), ale nečiní zásadou. sedláček:
dřeva. Aby jeden
se mohl obětovati pro druhého, musí tomto druhém býti
trochu sebelásky, neboť jinak onen marně obětuje.
I tento pojem sobě spor, nehledě ani tomu, jest
propagováním bezohledné nespravedlnosti vykořisťování
jedněch druhými příčí citu lidskému naprosto. tím ovšem blahu lidskému nebude
pomoženo, lidstvo bude ještě ubožejší než bylo dříve. Spor ten
vězí této věci: Pracují-li jen pro jiné nic pro sebe, od
jiných ovšem také nic nedostávám, toho následuje?
Strádání tělesné, seslabení konečně smrt, smrt nevyhnu
telná jistá. Ale může státi skuteč
nosti? Četl jsem kdesi případě vlas tomuto podobném:
Rybářský člun >Firelight«, nesoucí rybáře Taylora jeho
čtyři syny, ztroskotal. toho následuje? Kdy nebudu
překáželi druhým? Když mne vůbec nebude, když spro
vodím světa. Poněvadž oba jsou
naprostí altruisté každý nich mysli jenom blaho
druhého, skočí oba vody, aby navzájem zachránili,
Tak toho vyžaduje pojem.
Ale ani takovýto altruism není možný jako pravidlo mravní.
Altruism vůbec konec konců vede sebevraždě, to
i nejslabší jeho druh, jejž ovšem Tolstoj neuznává hodna
postaviti normu své ethiky. Tedy dělej dělej, zase sebevražda.
. jos. Tři synové zahynuli. Bud živ tak, abys
nikomu nepřekážel při jeho snaze slasti.396 DR. Každá slast, které člověk zažívá, následek
strast někoho jiného. Ale připuštění
této možnosti jest již nedůslednost. Otec chopil
uraženého vesla rovněž čtvrtý syn, který plaval počátku
po boku otcově. pustil se
syn našel hrob vlnách mořských. Vidí však, dřevo oba neunese
