Vždyť Tolstoj praví, že
není možno, aby člověk chtěje sám své blaho, druhému ne
překážel. Otec chopil
uraženého vesla rovněž čtvrtý syn, který plaval počátku
po boku otcově. tím ovšem blahu lidskému nebude
pomoženo, lidstvo bude ještě ubožejší než bylo dříve.
záporný, jehož zásada zní: >Nečiň nikomu nic zlého!* Po
žaduje jím tedy pouze spravedlnost.
Tolstoj často mluví sebeobětování. Byla
by zdánlivě nezávadná theorie sebevraždy. Otec zachránil. Spor ten
vězí této věci: Pracují-li jen pro jiné nic pro sebe, od
jiných ovšem také nic nedostávám, toho následuje?
Strádání tělesné, seslabení konečně smrt, smrt nevyhnu
telná jistá. Bud živ tak, abys
nikomu nepřekážel při jeho snaze slasti. Tři synové zahynuli. toho následuje? Kdy nebudu
překáželi druhým? Když mne vůbec nebude, když spro
vodím světa. Altruisté tom případě nutně vymrou zů
stanou sami egoisté. Brzy však spozoroval, veslo oba neudrží
a jeden musí pustit, aby oba nezahynuli. Vidí však, dřevo oba neunese. jos. pustil se
syn našel hrob vlnách mořských. sedláček:
dřeva. Tedy dělej dělej, zase sebevražda.
Ale ani takovýto altruism není možný jako pravidlo mravní.
I tento pojem sobě spor, nehledě ani tomu, jest
propagováním bezohledné nespravedlnosti vykořisťování
jedněch druhými příčí citu lidskému naprosto.396 DR. Tolstoj tuto
možnost ovšem připouští (viz citát shora uvedený člověku
nemajícím lásky), ale nečiní zásadou. Poněvadž oba jsou
naprostí altruisté každý nich mysli jenom blaho
druhého, skočí oba vody, aby navzájem zachránili,
Tak toho vyžaduje pojem.
. Ale připuštění
této možnosti jest již nedůslednost. Míním totiž altruism zv.
Altruism vůbec konec konců vede sebevraždě, to
i nejslabší jeho druh, jejž ovšem Tolstoj neuznává hodna
postaviti normu své ethiky. Nemyslí tedy snad
altruismem svým onen všeobecný altruism, týkající všech
lidí stejně, nýbrž míní snad jím altruism, jejž nazvati by
chom mohli částečným? altruism, jímž cítil
vázán jen nějaký počet lidí naproti jiným lidem egoistickým. Tedy člověk záporně altruistický musí
překážet druhým, vždyť také své potřeby kdyby je
na nejměnší míru omezil.—
Ano, jest jednání životě, jednání správné. Aby jeden
se mohl obětovati pro druhého, musí tomto druhém býti
trochu sebelásky, neboť jinak onen marně obětuje. Každá slast, které člověk zažívá, následek
strast někoho jiného. Ale může státi skuteč
nosti? Četl jsem kdesi případě vlas tomuto podobném:
Rybářský člun >Firelight«, nesoucí rybáře Taylora jeho
čtyři syny, ztroskotal
