pustil se
syn našel hrob vlnách mořských. Tři synové zahynuli. Ale připuštění
této možnosti jest již nedůslednost. Aby jeden
se mohl obětovati pro druhého, musí tomto druhém býti
trochu sebelásky, neboť jinak onen marně obětuje.
Ale ani takovýto altruism není možný jako pravidlo mravní. Ale může státi skuteč
nosti? Četl jsem kdesi případě vlas tomuto podobném:
Rybářský člun >Firelight«, nesoucí rybáře Taylora jeho
čtyři syny, ztroskotal. Vidí však, dřevo oba neunese. Otec chopil
uraženého vesla rovněž čtvrtý syn, který plaval počátku
po boku otcově. Míním totiž altruism zv. Tedy dělej dělej, zase sebevražda. Každá slast, které člověk zažívá, následek
strast někoho jiného.
. tím ovšem blahu lidskému nebude
pomoženo, lidstvo bude ještě ubožejší než bylo dříve. Bud živ tak, abys
nikomu nepřekážel při jeho snaze slasti. toho následuje? Kdy nebudu
překáželi druhým? Když mne vůbec nebude, když spro
vodím světa. Otec zachránil. Tolstoj tuto
možnost ovšem připouští (viz citát shora uvedený člověku
nemajícím lásky), ale nečiní zásadou. Nemyslí tedy snad
altruismem svým onen všeobecný altruism, týkající všech
lidí stejně, nýbrž míní snad jím altruism, jejž nazvati by
chom mohli částečným? altruism, jímž cítil
vázán jen nějaký počet lidí naproti jiným lidem egoistickým. Brzy však spozoroval, veslo oba neudrží
a jeden musí pustit, aby oba nezahynuli.
I tento pojem sobě spor, nehledě ani tomu, jest
propagováním bezohledné nespravedlnosti vykořisťování
jedněch druhými příčí citu lidskému naprosto. Vždyť Tolstoj praví, že
není možno, aby člověk chtěje sám své blaho, druhému ne
překážel.
Tolstoj často mluví sebeobětování. Tedy člověk záporně altruistický musí
překážet druhým, vždyť také své potřeby kdyby je
na nejměnší míru omezil. Poněvadž oba jsou
naprostí altruisté každý nich mysli jenom blaho
druhého, skočí oba vody, aby navzájem zachránili,
Tak toho vyžaduje pojem.—
Ano, jest jednání životě, jednání správné.396 DR.
Altruism vůbec konec konců vede sebevraždě, to
i nejslabší jeho druh, jejž ovšem Tolstoj neuznává hodna
postaviti normu své ethiky.
záporný, jehož zásada zní: >Nečiň nikomu nic zlého!* Po
žaduje jím tedy pouze spravedlnost. sedláček:
dřeva. jos. Altruisté tom případě nutně vymrou zů
stanou sami egoisté. Byla
by zdánlivě nezávadná theorie sebevraždy. Spor ten
vězí této věci: Pracují-li jen pro jiné nic pro sebe, od
jiných ovšem také nic nedostávám, toho následuje?
Strádání tělesné, seslabení konečně smrt, smrt nevyhnu
telná jistá
