Tedy člověk záporně altruistický musí
překážet druhým, vždyť také své potřeby kdyby je
na nejměnší míru omezil. sedláček:
dřeva. jos.396 DR. Altruisté tom případě nutně vymrou zů
stanou sami egoisté. tím ovšem blahu lidskému nebude
pomoženo, lidstvo bude ještě ubožejší než bylo dříve. Tři synové zahynuli. Míním totiž altruism zv. Aby jeden
se mohl obětovati pro druhého, musí tomto druhém býti
trochu sebelásky, neboť jinak onen marně obětuje. Nemyslí tedy snad
altruismem svým onen všeobecný altruism, týkající všech
lidí stejně, nýbrž míní snad jím altruism, jejž nazvati by
chom mohli částečným? altruism, jímž cítil
vázán jen nějaký počet lidí naproti jiným lidem egoistickým.
Ale ani takovýto altruism není možný jako pravidlo mravní. Ale připuštění
této možnosti jest již nedůslednost. Vždyť Tolstoj praví, že
není možno, aby člověk chtěje sám své blaho, druhému ne
překážel.
I tento pojem sobě spor, nehledě ani tomu, jest
propagováním bezohledné nespravedlnosti vykořisťování
jedněch druhými příčí citu lidskému naprosto. Byla
by zdánlivě nezávadná theorie sebevraždy.—
Ano, jest jednání životě, jednání správné. Bud živ tak, abys
nikomu nepřekážel při jeho snaze slasti. Vidí však, dřevo oba neunese.
Tolstoj často mluví sebeobětování. Poněvadž oba jsou
naprostí altruisté každý nich mysli jenom blaho
druhého, skočí oba vody, aby navzájem zachránili,
Tak toho vyžaduje pojem. Otec chopil
uraženého vesla rovněž čtvrtý syn, který plaval počátku
po boku otcově. Otec zachránil. Brzy však spozoroval, veslo oba neudrží
a jeden musí pustit, aby oba nezahynuli.
. Každá slast, které člověk zažívá, následek
strast někoho jiného.
záporný, jehož zásada zní: >Nečiň nikomu nic zlého!* Po
žaduje jím tedy pouze spravedlnost. Ale může státi skuteč
nosti? Četl jsem kdesi případě vlas tomuto podobném:
Rybářský člun >Firelight«, nesoucí rybáře Taylora jeho
čtyři syny, ztroskotal.
Altruism vůbec konec konců vede sebevraždě, to
i nejslabší jeho druh, jejž ovšem Tolstoj neuznává hodna
postaviti normu své ethiky. Tolstoj tuto
možnost ovšem připouští (viz citát shora uvedený člověku
nemajícím lásky), ale nečiní zásadou. toho následuje? Kdy nebudu
překáželi druhým? Když mne vůbec nebude, když spro
vodím světa. Spor ten
vězí této věci: Pracují-li jen pro jiné nic pro sebe, od
jiných ovšem také nic nedostávám, toho následuje?
Strádání tělesné, seslabení konečně smrt, smrt nevyhnu
telná jistá. Tedy dělej dělej, zase sebevražda. pustil se
syn našel hrob vlnách mořských
