Tedy člověk záporně altruistický musí
překážet druhým, vždyť také své potřeby kdyby je
na nejměnší míru omezil.
záporný, jehož zásada zní: >Nečiň nikomu nic zlého!* Po
žaduje jím tedy pouze spravedlnost. Otec zachránil. Každá slast, které člověk zažívá, následek
strast někoho jiného. Poněvadž oba jsou
naprostí altruisté každý nich mysli jenom blaho
druhého, skočí oba vody, aby navzájem zachránili,
Tak toho vyžaduje pojem. Tedy dělej dělej, zase sebevražda. sedláček:
dřeva. tím ovšem blahu lidskému nebude
pomoženo, lidstvo bude ještě ubožejší než bylo dříve. Ale připuštění
této možnosti jest již nedůslednost. Ale může státi skuteč
nosti? Četl jsem kdesi případě vlas tomuto podobném:
Rybářský člun >Firelight«, nesoucí rybáře Taylora jeho
čtyři syny, ztroskotal. Nemyslí tedy snad
altruismem svým onen všeobecný altruism, týkající všech
lidí stejně, nýbrž míní snad jím altruism, jejž nazvati by
chom mohli částečným? altruism, jímž cítil
vázán jen nějaký počet lidí naproti jiným lidem egoistickým. Otec chopil
uraženého vesla rovněž čtvrtý syn, který plaval počátku
po boku otcově.
I tento pojem sobě spor, nehledě ani tomu, jest
propagováním bezohledné nespravedlnosti vykořisťování
jedněch druhými příčí citu lidskému naprosto.
Ale ani takovýto altruism není možný jako pravidlo mravní. Tolstoj tuto
možnost ovšem připouští (viz citát shora uvedený člověku
nemajícím lásky), ale nečiní zásadou. Vždyť Tolstoj praví, že
není možno, aby člověk chtěje sám své blaho, druhému ne
překážel.
. Tři synové zahynuli. jos.
Altruism vůbec konec konců vede sebevraždě, to
i nejslabší jeho druh, jejž ovšem Tolstoj neuznává hodna
postaviti normu své ethiky. Byla
by zdánlivě nezávadná theorie sebevraždy.396 DR. Míním totiž altruism zv. Bud živ tak, abys
nikomu nepřekážel při jeho snaze slasti.—
Ano, jest jednání životě, jednání správné. Brzy však spozoroval, veslo oba neudrží
a jeden musí pustit, aby oba nezahynuli. Spor ten
vězí této věci: Pracují-li jen pro jiné nic pro sebe, od
jiných ovšem také nic nedostávám, toho následuje?
Strádání tělesné, seslabení konečně smrt, smrt nevyhnu
telná jistá. Vidí však, dřevo oba neunese. Aby jeden
se mohl obětovati pro druhého, musí tomto druhém býti
trochu sebelásky, neboť jinak onen marně obětuje. pustil se
syn našel hrob vlnách mořských. toho následuje? Kdy nebudu
překáželi druhým? Když mne vůbec nebude, když spro
vodím světa. Altruisté tom případě nutně vymrou zů
stanou sami egoisté.
Tolstoj často mluví sebeobětování
