pozvedl
opět lásku životem novověkým prach zdeptanou po
vrženou jakožto heslo svůj jasný štít.STUDIE TOLSTÉM. Představme si: člověk
pracuje, všecka jeho práce účel oblažiti druhého, pro
sebe nedělá 'nic. Lesk tohoto hesla
nezmizí ani tehdy, když podrobíme pojem tento zevrubněj
šímu rozboru. Mimo předpokládá tento pracující člověk, člověk
jiný jeho práci přijme darem, musí tedy býti, ne-li sám,
aspoň tento člověk částečně aspoň egoistou. Vždyť
musil každý člověk jakýkoli dar zamítnouti!
Absurdnost absolutního altruismu ukazuje názorně pří
klad trochu sice již otřelý, ale pořáde správný: ztrosko
tané lodi zachránili dva lidé drží Širém moři kusu
. Budiž; ale ideálu máme právo žádati, aby byl
sám Sobě aspoň uskutečnitelný aby neobsahoval sobě
logických sporů, jež jej činí nemožným již jako ideál.
Tolstoj sám praví, učení jeho stanoví cílem jednání
lidského ideál, němuž můžeme blížiti, ale jehož nikdy
nedosáhneme, jako lod nepluje nikdy přesně vytčeným smě
rem, ale jen více méně blíží. jest věc již dávno rozhod
nutá nepravíme tím nic nového. Ideál dle Tolstého jest
ovšem nedosažitelný, ale proto nesmí snižovat snad ně
jakými kompromisy, aby byl dosažitelnější; musí zůstati ne
dotknut. tom právě vězí spor.
Sám dává dar, ale třetího nechává (nebo dává) obda-
rovati. Ukážeme jenom někte
rým jeho nesrovnalostem.
Láska jest alfa omega učení Tolstého. 395
hranic útrapám surovosti vůči lidem,« praví Něchljudov-
Tolstoj Vzkříšení. Kdyby nebylo, nebylo vůbec
pole, kde činnost altruistická mohla provozovati. takové
spory ideál Tolstého obsahuje právě tak jako obsahuje
o sobě pojem egoismu. Tím pojem
altruismu jakožto jedině přikazovaného pravidla jednání lid
ského sám sebou ruší, neboť předpokládá každého člověka
náležitou dávku egoismu. absolutní altruism jakožto ethická
norma jest pojem nemožný.
Po základní normě ethické požadujeme především, aby
se vztahovala všem lidem všem lidem stejně
závazně. Všecko jeho učení
jest tímto základním pojmem proniknuto všech jed
notlivostí obzvláště intensivním světlem září tmy
soudobého shonu ruchu egoistického. Především tedy musíme míti to, Tolstoj míní
svým altruismem takové jednání směřující prospěch dru
hých, jež stejně jest povinností jednoho jako druhého, tedy
všech lidí. toho následuje? Tento pracující člověk,
maje také své potřeby, dovoluje, aby druhý pracoval pro
něj, přijímá sám druhého nebo třetího práci jeho darem
