Jakmile se
stýkám člověkem, musím ním zacházet láskou. Není lásky pro bu
doucnost není nijaké stupnice lásky. Při altruismu stává život
blahem, působí sjednocení bytostí světa, přestávají zločiny,
války, otroctví, zabíjení zvířat, hubení rostlin. Vezme-li otec cizímu dítěti
kousek chleba, aby jím nasytil své dítě, odejme-li matka ci
zímu dítěti mléko jeho matky, aby jím kojila své dítě, svede-li
muž milovanou ženu hubí tím sebe, pokrývají-li lidé
za urážku milované vlasti bojiště mrtvými raněnými, není
to láska.
Tolstoj často důrazem opakuje, jeho pojem lásky
jest vážení jiných osobností nad sebe. jos. Pravda
však, člověk nemůže přinutit milovat, ale toho ne
následuje, možno jednat lidmi bez lásky. »Milujete-li milující vás, není láska, ale milujte ne
přátele své, milujte ty, kteří vás nenávidí!* Cit lásky řídící
se stupnicí jest citem zvířat, která milují více svá mláďata a
stáda než zvířata ostatní. Při tomto ponětí pak zmizí ihned
boj bratrovražedný, zmizí strasti osobní, zmizí klamnost roz
koší zmizí konečně smrt. taková láska pak při
náší světu větší zlo než dobro. tom
je Tolsťoj důsledný krajnosti: každého miluj stejně,
bližní jeden jako druhý! Stupnici: sám, děti, žena, otec,
přátelé, vlast, lidé udělali lidé základě svého so
bectví.394 DR. Milovati znamená niti dobro. Čím menší jmenovatel, tím větší hodnota. sedláček:
okolnostem? Jaká? Láska, sebezapření!* Štěstím druhých
pracujeme svému štěstí. Přišel pravě hladový
stařec, kterého nemám mnoho rád, prosí oděv, který
by hodil někdy mým dětem. Neboť začnu-li
rozlišovat dobu lidi, nebude konce mým výmluvám. Čitatel není
v naší moci, ale jmenovatel může zvětšit nekonečnosti,
takže hodnota lásky naší pak rovná nule člověk nemá
lásky, jest pro lidstvo mrtev. Dám jej. Veličina lásky skutečné pak jest dle něho zlomek,
jehož čitatel značí lásku ostatním, jmenovatel pak sebe
lásku. Ale jest ovšem
jen pojem.
Láska bližnímu jest dle Tolstého jediná rozumná
činnost člověkova, není snad pouze jednou tisíce rozlič
ných nálad životě, nýbrž úplným vyplněním života, ži
votem samým. Patrno, není-li dobře možno
zvětšiti čitatele, snaha naše’ nésti zmenšení jme
novatele, zmenšení svých požadavků potřeb.
To jen rozšířený egoismus. Toto činění
dobra vztahuje vždy jen přítomnosti, někdy bu
doucnosti všem lidem stejně. »Dovol sijednati lidmi bez lásky není pak
. Cit takovéto lásky může učinit
z člověka hrozné ukrutné zvíře. Necítíš-li
lásky lidem, sed* pokojně, zabývej sebou nebo čímkoli,
jen lidmi. Láska mající následek utrpení jiných není láskou
